Český pavilon pro EXPO 2015 bude z „kontejnerů“

Střízlivost má zelenou

Celkovou koncepcí světové výstavy, která se v roce 2015 uskuteční v Miláně, byla pověřena světově proslulá dvojice švýcarských architektů Jacques Herzog a Pierre de Meuron (mimo jiné autoři stadionu Ptačí hnízdo pro olympijské hry v Pekingu 2008). Jejich snahou je omezení krátkodobých módních výstřelků a tendence vytvoření přehledného kompaktního celku.

Předseda naší poroty David Vávra sice při výběru vyjádřil zklamání, že mezi soutěžními projekty nenašel žádný, který by byl výraznou architekturou, ale tuto zdrženlivost vysvětlují autoři vítězného návrhu, architekti Chybík Krištof Associated Architects, právě snahou vyhovět požadavkům autorů celkové koncepce výstavy soustředěním se spíše na nápad a trvalou udržitelnost, než na krátkodobý efekt překvapení. „Komorní a kompaktní formou pavilonu se snažíme vyhnout tvarovým a tendenčním trapnostem upadajícím v zapomnění.“ vysvětlují vítězové svůj úhel pohledu.

Česko - země bazénů

V celkovém návrhu Herzoga & de Meurona hraje velkou roli vodní kanál, který bude obtékat kolem celého výstavního areálu. Vznikne tak jakési malé Holandsko v Itálii. S tím souvisí i jedno z nosných témat českého pavilonu – bazén. Ten bude umístěn na nádvoří a návštěvníci se zde budou moci v letním horku koupat. Na základě soutěže mezi českými designéry bude dokonce vybrán moderní návrh plavek, který bude reprezentovat současný český oděvní design a podle plánů autorů Chybík Krištof budou tyto plavky jakousi ozvěnou na plážích světa i po skončení Světové výstavy.

Konstrukce bazénu má také již vymyšlenou funkci – po výstavě by mohl být převezen do Prahy a umístěn na náplavce, čímž bude ještě více posílen okruh aktivit, které se v současné době odehrávají na poli oživení veřejného prostoru našeho hlavního města.

Budoucností staveb je jejich recyklace

Častou otázkou, která provází pavilony světových výstav, je osud jejich dalšího využití po skončení akce. Výhodu mívají stavby, které se dají rozebrat a převézt na jiné místo, protože u těch je větší šance, že si je někdo koupí. Takový byl například osud našeho pavilonu pro EXPO v Bruselu roku 1958, který byl po výstavě umístěn v Praze na Letné, kde plnil funkci kavárny a po různých peripetiích je z něj dnes alespoň kancelářská budova.

Dnes již všudypřítomná podmínka trvalé udržitelnosti sehrála jistě roli jak při tvorbě návrhu, tak při hodnocení poroty. To, že autoři již od začátku myslí na osud stavby a nabízejí k využití technologii montovaných modulů, které mohou být v budoucnu využity například k vytvoření školky, je v současné době velké plus.

Moderní náboj a atraktivita modulů

Dalo by se říct, že konstelace podmínek byla letos více než příhodná právě k použití prefabrikovaného modulárního systému. Je to na jedné straně již zmíněná možnost jeho recyklace a s tím související charakter ekologičnosti a šetrnosti. Druhou výhodou je skutečnost, že se jedná o provokativní element v současném stavebnictví, podobně jako pohledový beton, který se ale již pomalu i u nás stává oblíbeným a vyhledávaným charakterovým rysem modernity a novodobé krásy. Stejně jako u betonu totiž záleží na tom, v jaké kvalitě se konstrukce vyrobí. Příklady krásných staveb z kontejnerů již existují po celém světě a je jen otázkou času, kdy se i ony dostanou do módy. Nejsme sice první, kdo by na světové výstavě kontejnery použil, ale dosud se jednalo spíše o vzdor a poukázání na konstruktivistickou podstatu architektury. Cílem ateliéru Chybík Krištof je ale využití modulů k vytvoření prostředí s vysokou estetickou hodnotou. Dokazují to jejich slova: „Pavilon je domem i zážitkem. Navrhujeme suverénní architekturu se soudobým výrazem, odkazujícím na jednoduchost národního stylu – modernismu.“

Nezbývá tedy než popřát, ať se vše vydaří dle očekávání a plánů architektů i ralizačních firem a doufejme, že se ony pověstné „zlaté české ručičky“ ve světové konkurenci opět prosadí.