Centrum v centru | Odlet - Lowcost generation

ČESKÁ CENTRA V ZAHRANIČÍ Česká centra se nestarají pouze o propagaci naší republiky po stránce kulturní, věnují se také ekonomickým vztahům, prosazování ČR jako atraktivní turistické destinace a vůbec kvalitnímu informačnímu servisu. Pořádají nejrůznější výstavy, koncerty, filmové projekce, autorská čtení, besedy, přednášky a semináře. Zajišťují tuzemským firmám jejich prezentaci a pomáhají jim s vytipováním potenciálních partnerů. V těchto institucích jsou také pořádány kurzy českého jazyka. České centrum Praha má být vlastně jakousi spojnicí mezi těmito jednotlivými centry. Kromě spolupráce s ambasádami a českými centry v zahraničí chtějí komunikovat se všemi regiony a pomáhat jim s propagací, například turisticky zajímavých míst.PLÁNYTo, co se v současnosti děje zajímavého v jednotlivých centrech, se můžete od dvacátého dubna dozvědět právě v Rytířské. Jednak z jednotlivých brožur s programem, které centra vydávají, jednak ze čtvrtletníku Czecho. Kromě kontaktů a přehledu z jednotlivých poboček se pokaždé dočtete o některém úspěšném projektu, v prvním čísle najdete rozhovor s Petrem Formanem o Boudě, ve Španělsku velmi dobře přijatém představení. České centrum Praha chce přivážet kvalitní výstavy z ostatních center, stejně tak má vlastní dramaturgickou radu a vlastní plány. V říjnu se například chtějí účastnit Designbloku. Tisková konferenceODLET – LOWCOST GENERATIONArchitektonické řešení interiéru je dílo Alberta di Stefano, Lenky Křemenové a Davida Maštálka. Tvoří jej multifunkční prostor s malou kavárnou, v suterénu je pak sál, který na rekonstrukci teprve čeká, což je ale vzhledem k současné instalaci spíš plus. Alberto di Stefano je zároveň kurátorem výstavy Odlet-Lowcost generation. Šestice autorů není nijak neznámá: Krištof Kintera, Milan Salák, Jan Jakub Kotík, Tomáš Svoboda, Vasil Artamonov a Kateřina Vincourová. Výtvarníci spolu s kurátorem vybrali nějakou metropoli, kde ještě nebyli, a dostali zpáteční letenky. Trochu riskantní podnik, ale vyplatil se. GRAFFITI, TANK, DVEŘEKrištofa Kinteru (1973) asi netřeba příliš představovat. Vystudoval AVU v ateliéru Milana Knížáka, třikrát byl nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého. V tvorbě dává velmi jasně najevo svůj postoj vůči konzumní společnosti, rozhodně ale ne nudným způsobem. Hlavním charakteristikou je především humor, žádné křečovité útoky. Spotřebiče k nepotřebě, Mluviči, upovídaná igelitka supermarketového nákupu, která si stěžuje, že ji to už nebaví, nebo instalace Revoluce z loňského karlínského bienále… Krištof Kintera odletěl do Madridu, a tam se rozhodl reagovat na bombardující reklamu, totiž loga bankovních ústavů na každém rohu. Milan Salák (1973) studoval na AVU a na VŠUP v ateliéru konceptuální a intermediální tvorby Jiřího Davida. Na VŠUP nyní působí jako odborný asistent Jiřího Davida. Nedávno jste mohli vidět jeho rozměrné malby v Galerii Karlín Studios. Vybral si Moskvu a naplánoval si tam performanci na Rudém náměstí (a koupil tam model tanku), která se bohužel nepodařila kvůli uzavření náměstí. Jeho Vítězná přehlídka měla demonstrovat rozdíl mezi dětskou emocí - okouzlením z vojenských přehlídek po slavné „plóščadi“ – a realitou… Uzavřením prostoru bez udání důvodu a autorova nezrealizovaná přehlídka ilustruje tento rozdíl asi nejlépe. V každém případě ještě vznikl olej k tomuto projektu, ale již v Čechách. Byla to reakce na trochu nešťastně zpolitizované pochopení akce médii. Jan Jakub Kotík (1972 v USA) se zabývá politickým uměním. Začínal jako hudebník v nezávislých rockových kapelách a po roce 2000 přešel k výtvarnému umění. Žije a pracuje v Praze i New Yorku. Mnohokrát slyšel o druhé největší budově světa (po té největší - Pentagonu), takže byl na Ceauceskův palác v Bukurešti hodně zvědavý. Jeho poměrně hodně ironický pohled na tyto dva světy, které existují samy pro sebe, najdete v dosud neupraveném a od zrekonstruovaného interiéru odděleném sálu, takže vlastně také v takovém mikrosvětě. SLOVA, SLOVA, SLOVA, PŘÍZRAK, NARCISKYTomáš Svoboda (1974) studoval AVU, nejdříve v ateliéru Jiřího Sopka, poté ateliéru Vladimíra Skrepla. Půl roku byl na stáži v Německu v Staatliche Akademie der bildenden Künste. Zprvu se zabýval výhradně malbou - kritikou společnosti. Dnes je rejstřík širší, už také proto, že provozuje holešovickou galerii Display. Galerie se úspěšně snaží o dobrou komunikaci mezi českým a zahraničním uměním. Tomáš Svoboda odcestoval do Londýna, nakoupil tam pohlednice a převedl vizuální formu do verbální. Co z takového pohledu asi zbyde, nakolik je adresátovi srozumitelná a jak moc ho osloví?Rodiče Vasila Artamonova (1980 Moskva) se do Československa přestěhovali, když mu bylo 10 let. Ve svých malbách a kresbách se často inspiruje vzpomínkami, zabývá se rovněž i urbanismem (viz jeho vertikální monochromy televižní věže v Moskvě a CN Tower v Torontu). Je to nejmladší vystavující „lowcost“ umělec, v současné době studuje v ateliéru Jiřího Davida. Vasil Artamonov odletěl do Paříže, nazpátek kvůli zmeškání letu odjel autobusem, což bylo inspirací k druhému videu. První představuje metropoli Francie jako tajuplné, magické město, čehož si ne každý ale všimne. Uvidíte sami na výstavě, jak jste na tom s pozorností. Sochařka Kateřina Vincourová (1968) nyní tvoří nejen v Praze, ale i v Berlíně. Studovala na Akademii v Moskvě a v Praze, poté v Headlands Center for Arts v San Franciscu, v roce 1999 díky stipendiu v Berlíně. V roce 1998 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého. Kateřina Vincourová se zase vydala nabírat dojmy do Říma, kde ji nejvíce zaujal permanentní hluk. Auta a především sanitky, houkání, které evokuje ohrožení života… Auta a sanity versus ptáci (nezavřou zobák a možná jsou v přesile), květiny (křehkost, ale zároveň neuvěřitelná síla a odolnost) a voda (vzpomeňte si na hlučné římské fontány, třeba na ty z La Dolce Vita). Člověk versus příroda. Příroda má stále navrch. O tom, že je to pravda, nás ve velkém přesvědčuje neustálými katastrofami, v malém si to můžete prohlédnout na výstavě.Více informací na: www.czechcentres.cz