Centre Georges Pompidou, Paříž

Od Centra Beaubourg k Centru Georges Pompidou.Nástupce De Gaulla, prezident George Pompidou (a zejména jeho manželka) byli známi jejich zaujetím pro současné výtvarné umění a jeho propagaci. Z jejich podnětu tak byla v roce 1970 vypsána mezinárodní archtektonická soutěž na výstavbu reprezentační budovy národního muzea současného výtvarnictví ve středu města. Příležitost se využila také k částečné přestavbě 4. pařížského okrsku. Porotě předsedal inženýr Jean Prouvé, mezinárodně známý zejména v oblasti ocelových konstrukcí. Není tedy divu, že vítězem soutěže byl vyhlášen projekt italů Renzo Piano a Gianfranco Franchini, společně s angličanem Richardem Rogersem. Návrh zaujal především svou koncepcí, založenou na mobilitě budovy, přímo spojené s proměnlivým programovým obsahem. Vnější tvarosloví budovy na ni bylo přímo vázáno.Podobně jako ve své době Eiffelova věž, vzbudila stavba futuristické budovy v historické části Paříže rozruch a nevoli. Nejen občané čtvrti, ale i tehdejší umělečtí kritici nešetřili přezdívkami jako pompidoleum, parník, rafinerie nebo katedrála potrubí. Mnozí se dokonce obávali, že celá čtvrť bude přestavěna v podobném stylu. Hlavní fasádaStavební práce začaly v roce 1972 a trvaly pět let. Současně s nimi se vyvíjela obsahová stránka národního muzea moderního umění, ke kterému se přidalo Centrum pro průmyslový design. Prezident Pompidou se již otevření v roce 1977 nedočkal. Podle jeho manželky neupřednostňoval tento projekt před jinými a ani si nepředstavoval, že by centrum mohlo jednou nést jeho jméno.Celkové náklady na vybudování centra dosáhly téměř jedné milardy tehdejších francouzských franků (1972). Po dvaceti letech poctivých služeb bylo centrum do roku 2000 za více než polovinu pořizovací částky rekonstruováno.Mobilní architektura jako ideálFranchini, Piano a Rogers navrhli budovu jako evolutivní prostorové schéma. Při koncepci se architekti snažili dosáhnout co největší prostorové mobility tak, aby se centrum dalo využívat pro různá umělecká odvětví a jejich interaktivitu.Skládá se ze dvou částí:- Infrastruktury o třech podlažích, kde jsou soustředěna technická příslušenství a služby.- Rozsáhlé nadstavby o sedmi podlažích z oceli a skla, včetně terasy (s mimořádnou vyhlídkou a odpovídající restaurací) a mezipatra. Tam se nachází většina aktivitit centra, kromě střediska IRCAM (experimentální hudba), umístěného izolovaně vedle hravé fontány Jeana Tinguelyho. Hlavní halaOriginální architektura.Celá koncepce budovy byla založena na principu co největší mobilnosti. Původně dokonce celá patra měla být vertikálně pohyblivá. Podlaží měla zůstat prázdná a volně přestavitelná podle měnících se výstavních projektů. Bylo tedy nutné je zcela uvonit od sítí a dopravních prvků (schodiště, výtahy), které byly tedy vedeny v exteriéru.Každý návštěvník si dnes všimne barevného „potrubí“, které ovíjí fasádu: modré pro klimatizovaný vzduch, zelené pro vodu, žluté ukrývá elektrická vedení a červené je určeno komunikacím (výtahy, hasicí a bezpečnostní zařízení).Viditelná konstrukceOcelová konstrukce se skládá ze 14 rámů, které nesou 13 travé o hloubce 48 metrů a šířce 12,80 m.Na sloupech jsou ve všech podlažích upevněny prvky z ocelové litiny, původně zamýšlené jako stohovací zařízení k přemísťování jednotlivých podlaží. Každý z nich je 8 metrů dlouhý a váží 10 tun.Trámy měří 45 metrů, opírají se o tyto prvky, které přenášejí zatížení do sloupů a jsou jsou vyvažovány táhly. Všechny podlaží mají čistou výšku 7 metrů. Vlastní fasáda z oceli a skla vymezuje velké volné neutrální plochy. Zadní fasádyTechnické údajePlocha pozemku: 2 haZastavěná plocha centra: 103 305 m2Výška budovy: 45 m (ul. Beaubourg), 45,5 m (piazza)Délka: 166 mHloubka: 60 mZemní práce: 300 000 m3Železobeton: 50 000 m3Ocelová konstrukce: 15 000 tunZasklení: 11 000 m2Od ideálů k realitěOd původních představ mobilnosti se bohužel postupně upouštělo, pohyblivá patra nebyla nikdy realizována, muzeum ve 4. patře se již nemění. Zbývají příležitostné výstavy, které využívají současnou techniku a neustále přeplněná mediatéka. Život dodává symbolu 70. let minulého století 25 000 návštěvníků denně, viditelných na pohyblivých schodech a animace na prostorném prostranství před budovou. PiazzaEskalátoryVstupné do celého centra 10 €, první neděli v měsíci je vstup zdarma. Otevřeno až od 11 hod., denně kromě úterý.Aktuální informace na www.centrepompidou.frFoto: insecula.com