ČAS HERRozhovor s Bohumilem a Evou Fantovými | pedagogy FA ČVUT

Co považujete za důležité při vzdělávání architektů? E. F.: Asi před deseti lety se ZAN (Základy architektonického navrhování) na FA nevyučoval, ale stále tu byl problém, jak pojmout moderně výuku adeptů architektury. Vycházíme z myšlenky, že architektonické dílo lze abstrahovat až po formální strukturu. Po zkušenostech, které jsem měla jako designérka jsem přemýšlela o tom, jakou cestu musí člověk volit, aby získal komplexní představu o projektování. A zjistila jsem, že je nejlepší začít od plochy. Vypracovali jsme ucelený systém „krok za krokem“. Nejdříve se zabýváme plochou, následuje objem a nakonec prostor. Ve všech výkresech se snažíme, aby tam byl text. Ten obsahuje formulaci, která dále vede ke konkrétní představě.Podstatnou věcí je kreativita, která je pro architekty nesmírně důležitá, i když potom v praxi narážejí na omezení. Nechceme studenty svazovat, ale zároveň je nemůžeme nechat bez jakéhokoliv usměrnění. Vycházíme z toho, že architektura je jazyk, který se musí student naučit.B. F. : Pojímáme výuku konceptuálně. My začínáme od tvaru, a pak postupujeme k půdorysu, zatímco při běžném projektování je to většinou naopak. Není nutné, aby studenti vytvářeli v této fázi něco praktického. Ba naopak, hledáme bezprostřednost, nápad a myšlenku.Některá zadání ateliérů zůstávají každý rok stejná. Pozorujete nějaký posun v myšlení začínajících architektů? B. F.: Většina studentů již pracuje na počítači, což se pak odráží i v konečné prezentaci, která má velmi slušnou úroveň.E. F.: Myslím si, že studenti jsou dnes lépe připravení. Avšak jsou i více rozptylováni a nekoncentrují se jen na jednu věc.Jak hodnotíte praktické schopnosti studentů architektury? B. F.: Dnešní generace studentů je ovlivněna existencí počítačů. Řemeslnou zručnost, která je potřebná k výrobě modelu je nutno rozvíjet delší dobu. Pro některé je to bohužel poprvé, kdy se setkají s praktickým provedením, a proto rozhodně nezavrhujeme, když jim někdo s modelem pomáhá. Dnes řemeslná zručnost studentů ustupuje počítačům. A to se projevuje v bravurním zvládnutí plakátu, zato modelovací techniky zaostávají. ZAN 1 studentská výstava 06Jaký je podle Vás optimální počet studentů v jednom ateliéru? E. F.: Můj ateliér má dvacet čtyři studentů a ateliér manžela osmnáct. Myslím si, že toto zastoupení se dá dobře zvládnout. Je to otázka organizace. Máme společný program, který běží už skoro deset let. Preferujeme individuální přístup. Někdo je více racionální a někdo spíše výtvarně zaměřený. Všechno jsou to cesty. Určitě je to pro pedagogy náročnější na konzultace, ale jen tak můžeme reagovat na potřeby jednotlivých studentů. Myslíte si, že by školy architektury měly směřovat k programové spolupráci s jinými obory? B. F.: Myslím, že ano. Výmarský Bauhaus také ve svém programu propojoval všechny obory. Dříve to bylo určitě rozšířenější. E. F.: Spolupracovali jsme s Ústavem výtvarné tvorby. A proto také děláme přednášky o tvorbě modelů. Bohužel na to není tolik času, kolik bychom potřebovali.Myslíte si, že ve výuce na Fakultě architektury chybí nějaké oblasti, které by byly pro další působení architektů prospěšné? B. F.: Institut v Benátkách má výuku rozdělenou na jednotlivé větve. A to představuje vzdělávání architektů pro jednotlivé oblasti i z hlediska dalšího působení architektů ve státní správě. Inicioval jsem návrh na širší vzdělávání architektů v oboru zahradní tvorby. Odezvu jsem našel až poté, co Česká komora architektů již nechtěla udělovat absolventům architektury na ČVUT autorizaci v plném rozsahu s poukazem na to, že ČVUT nemá dostatek přednášek z této oblasti. Bohužel se to ještě nerozběhlo v plném rozsahu. Domnívám se, že větev zahradní tvorby a jiné další, by byly velmi prospěšné pro práci architekta. Ve Vaší tvorbě je hodně patrný prvek výtvarna a umění. Do jaké míry musíte dělat ve své práci kompromisy, a kde je nepřekročitelná hranice? E. F.: Vzhledem k tomu, že nejsme na projekční tvorbě existenčně závislí, tak kompromisy neděláme. Teď manžel dostal zakázku, kterou odmítl. Stal se však zvláštní případ, že investor posoudil jeho výhrady a vedlo ho to k přehodnocení jeho záměru. Díky tomu byla spolupráce s ním navázána a dnes se již na této zakázce pracuje. Je to jistě i příklad toho, že architekt může ovlivňovat myšlení zadavatele.B. F.: Pravda je, že věci, které jsme dělali, mají silný výtvarný náboj. Ať je to hrob sv. Vojtěcha v katedrále sv. Víta nebo obřadní síň v Roudnici nad Labem. Problémy jsou ale všude. Nemám rád vestavby do krovů, a proto je taky nedělám, i když jsou v dnešní době velmi oblíbené.E. F.: Slovo kompromis je možná až příliš vymezené. Člověk musí vyhovět klientovi. I přes stanovené podmínky musí architekt hledat svoji volnost, aby se za svou práci nemusel stydět.Cítíte se v architektuře osamoceni nebo se řadíte k nějaké skupině lidí? B. F.: Spíš se jedná o jednotlivce, než o nějakou skupinu. Kdysi jsem strávil mnoho času v sochařském ateliéru, kde jsem vytvářel sochy. Rozhodně se neomezuji jen na architekturu.E. F.: Nalézáme hodně lidí s podobným názorem v zahraničí, myslím si, že je jich více než u nás.Jaké vidíte zásady pro tvorbu v historickém prostředí? B. F.: Důležitým faktorem je měřítko. A také stavby, které se vkládají do historického prostředí, by měly být zcela nové. Takovým vzorem je pro mě Carlo Scarpa. Také je nutno šetřit všechny vývojové fáze památky.E. F.: Historické prostředí vyžaduje soudobý tvar, který musí silně reagovat na prostředí do kterého se vkládá. Každá taková tvorba je jedinečná a nemá žádný vzor. Tvořit v historickém prostředí je pro architekta velmi lákavé, ale je to současně jeden z nejobtížnějších úkolů. Kromě schopnosti tvůrčí práce jsou k této tvorbě důležité i speciální vědomosti a zkušenosti. Tím se ale dostáváme k předcházející otázce vzdělání architektů.Myslíte si, že je důležité, aby se v historickém prostředí objevovaly zcela moderní stavby? B. F.: Domnívám se, že ano.E. F.: Zcela určitě. Nahradila bych ale slovo „moderní“ (pojem dvacátého století), slovem „soudobý“, které je obsahově přesnější.Jaký je podle Vás nejlepší příklad realizace v historickém prostředí? B. F.: Mně se v poslední době líbila taková jednoduchá věc ve Florencii. Je to obchod v soutce mezi palácem a kostelem na náměstí Piazza di Santa Trinità. Nebyl tam jediný náznak, který by historizoval. Znova bych uvedl práce Carlo Scarpy. Je to soudobé a zároveň se nedotýká historických částí.Takovým pěkným příkladem je i hrad ve Veroně.E.F.: Klášter a kostel Trapistů v Novém Dvoře. Sice jako žena do něj nikdy nemohu vstoupit a skutečně ho posoudit, ale na fotografiích se mně líbí.Na čem teď pracujete? B. F.: Teď právě děláme kolumbárium do Horních Počapel a prováděcí projekt na úpravy náměstí v Roudnici nad Labem.Díky za rozhovor. Životopisná data:doc. Ing. arch. Eva Fantová, CSc. Po vystudování FS VUT v Brně působila na FA ČVUT v Praze jako vědecko-výzkumný pracovník. Roku 1975 odchází z fakulty a pracuje samostatně přes ČFVU jako architektka designérka. V roce 1990 zakládá s Bohumilem Fantou ateliér FANTA E+B DESIGN. 1993 obhajuje dříve napsanou disertační práci; 1996 se vrací na FA - Ústav výtvarné tvorby, kde vypracovává metodu výuky Základy architektonického navrhování; 2002 habilituje v oboru architektura. Spolu s B. Fantou získala ocenění Grand Prix za design, a je spoluautorkou výstav, publikací a četných realizací.prof. Ing. arch. Bohumil Fanta, CSc.Vystudoval architekturu na FS ČVUT v Praze (1965), kde nastoupil postgraduální studium (disertační práci však mohl obhájit až v roce 1994). Dále pracoval až do roku 1989 jako projektant, zabývající se obnovou památek. 1990 zakládá vlastní projekční ateliér (FANTA E + B DESIGN). V současné době působí jako vedoucí Ústavu památkové péče a renovací na FA ČVUT. V letech 1997 – 2003 vykonával funkci děkana FA. Je autorem četných realizací z oblasti architektury a designu. Architektonickou a výtvarnou činnost vystavoval na sedmi autorských výstavách. 2003 získal vyznamenání italské nadace Romualdo del Bianco. Je členem odborných komisí, členem Rady České televize, členem Vědecké rady NPÚ, členem ICOMOS a dalších.