Bytový dům francouzského architekta Édouarda Françoise pokrývá maskovaná fasáda z hliníkových šablon

Architektovi Édouardu Françoisovi se říká „průkopník zelené architektury“. A k překvapení všech nachází stále nové interpretace městské zeleně. Agentura architektury, městského plánování a designu Édouarda Françoise se zaměřením na udržitelnou výstavbu budov právě oslavila 30 let své existence. Zelené objekty tohoto architekta člověk pozná vždy a všude na první pohled. K jeho největším projektům patří „Budova, která roste“ (L'immeuble qui pousse, Montpellier, 2000), Flower Tower (Paříž, 2004) a Fouquet’s Barrière Hôtel (Paříž, 2006). Má rád kreativní hru s fasádou a přichází stále s něčím novým. 

Říká se vám „průkopník zelené architektury“. Co to přesně znamená ve vztahu k vaší práci?

Édouard François: Mou specializací je životní prostředí, a to už 25 let. Někdo mě možná označuje za průkopníka udržitelné architektury, konkrétně zelených fasád. Jsem zahraniční člen RIBA (Royal Institute of British Architects) v Londýně, a moje práce je již 20 let stálou součástí výstavy v „Centre Georges Pompidou“. Začínal jsem v lese a na venkově, navrhoval jsem různé fasády porostlé zelení. Později jsem se zaměřoval stále více na město. Můj způsob výrazu vždy vychází z kontextu, z reality obklopující objekt. Vezměme si například „Flower Tower“. Měl to být dům, který se sám mění v zahradu. Vším se jako červená nit táhne moje orientace na životní prostředí.

Povídejme si o Pythonu! Proč právě had?

ÉF: Le Python (Krajta) je v mé tvorbě netypickou budovou! Stojí v oblasti s novou výstavbou, kde je všechno rovné. Christian Portzamparc je vedoucí projektu a městský plánovač čtvrti Presqu’ile de Grenoble. Zpočátku bylo velmi těžké představit si budovu v prostředí, kde měla stát. Portzamparc byl „šéf orchestru“ s vlastními představami. Chtěl dům umístit u velké Avenue de Martyrs, se kterou sousedí také Středisko atomového výzkumu a ostatní vědecké instituce. Měl představu ikonické budovy přitahující pozornost. Protože okolní budovy byly pojednány spíše decentně v šedé barvě.

Co bylo Vaším osobním cílem u tohoto projektu?

ÉF: Šlo o nastavení jakési laťky. Když budeme v nové městské části inovativní my, přidají se i ostatní. Výsledkem je nápadná budova, která má šmrnc, právě takovou tato nová čtvrť potřebovala. 

Jaký efekt měla imitace hada pro architektonické řešení stavby?

ÉF: Forma a provedení budovy samy o sobě jsou velmi prosté. Proto jsme zvolili materiál, který od formy silně abstrahuje, něco jako vojenské maskování. Do hry tu zasáhl had, protože grafický vzor hadí kůže velmi ztěžuje možnost definovat podobu tohoto živočicha. Design hada je jako narušitel, který má současně schopnost kamuflovat a nechat všechno kolem sebezmizet. Jako předloha sloužil designový batoh. Vzor jsme oskenovali a zvětšili na potřebnou velikost. Vyměnit šupiny za fasádní šablony bylo jednoduché. Docela rychle jsme mohli otestovat část v originální velikosti přímo na fasádě. První dojem byl skvělý. V okamžiku jsem viděl, jak mizí všechny ošklivé rohy a hrany, velká okna i vystupující balkonové plochy - všechno splynulo se vzorem. 

To zní jako nějaká architektonická hra na schovávanou.

ÉF: Ano, něco vidím a současně nevidím nic! Materialita je v našem povolání velmi důležitá. V sousedství jsou domy obvyklých barev. Nechtěl jsem žádnou další pomalovanou budovu, chtěl jsem budovu s opravdovým materiálem. PREFA fasádní šablony byly přesně to pravé. Vybrali jsme antracitovou a stříbrnou barvu a k tomu přibrali ještě dva mezitóny, světle šedou a přírodní hliník. Chtěli jsme použít průmyslově vyráběný produkt s dlouhou trvanlivostí, proto jsme zvolili fasádní šablony. V Grenoblu se navíc mohou projevit menší seismické aktivity, takže důležitá byla stabilita, spolehlivá montáž a přesná práce. Jistým problémem bylo přizpůsobit šablony rozdílným výškám fasády. Nakonec je výsledek souhrnem řady detailních řešení a realizátor fasády odvedl dobrou práci. 

Odborník na fasády Patrick Gaide stojí během rozhovoru před Le Pythonem s oprávněnou pýchou. Radost má i z nově získaného know-how. Le Python a jeho fasáda - objekt a výkon, které nelze přehlédnout. Le Python je jedním z mnoha bytových projektů v nové městské části Presqu’ile de Grenoble. Patrick Gaide z firmy ACEM ze Saint Martin d’Héres odpovídal za realizaci unikátní podoby fasády s hadím designem. Plánování, přípravu a detailní kalkulace prováděli společně s architektem Éduardem Françoisem a s Richardem Gevaudanem z kanceláře Alpes Contrôles, a samozřejmě s techniky PREFA.

Pane Gaide, povězte nám něco více o Le Python a jeho fasádě.

Patrick Gaide: Jedná se o železobetonovou budovu s odvětrávanou fasádou. Rozměr „hadí“ fasády je mimořádný, dohromady bylo položeno 1 500 m2, což odpovídá asi 47 000 šablon. Zpočátku byl na stavbě přítomen také PREFA instruktor, který nám poradil s detaily. To nám velmi pomohlo. Od architekta jsme dostali přesný výkres napodobené hadí kůže, s informacemi, kde má každý fasádní prvek své místo. Bod za bodem byla pokládána šablona za šablonou. Na každém dílku příslušné barvy, tzn. světle šedé, přírodní hliník či PREFA bílé, bylo uvedeno číslo, které nám pomáhalo při správném uspořádání. 

Proč byla volba materiálu PREFA pro toto neobvyklé obložení fasády dobrým nápadem?

PG: Nejdříve se uvažovalo o zinku, ale k dispozici byl jen velký formát, což se architektovi příliš nezamlouvalo. Pak jsme naštěstí narazili na firmu PREFA a její velkou nabídku fasádních prvků v různých barvách. Působivý výsledek vidíte sami. S materiálem PREFA jsme pracovali poprvé, byli jsme zvědaví a chtěli jsme se té výzvě postavit. Na první pohled je vidět, že volba materiálu byla správná. Byla to perfektní souhra toho pravého tvaru šablony a vhodné barvy. A navíc garance barevné stálosti a vysoká kvalita materiálu. Tento rozhovor si zde můžeme zopakovat za dvacet let a já jsem si jistý, že budova bude vypadat stále stejně. 

Budova, která každopádně polarizuje. Vám osobně se líbí?

PG: Během své práce jako fasádník jsem realizoval mnoho projektů a hodně jsem toho viděl, ale tento projekt je skutečně originální. Mohu teď říkat: „Dělal jsem Krajtu v Grenoblu.“ To je skvělá reference. Když jsme na stavbě pracovali, přicházelo denně mnoho lidí, místních i turistů, kteří si dům fotili. Jedněm se líbí, jiným ne, ale v každém případě je to unikát a je ho vidět už zdaleka.