Bydlím s vozíkem...

Stačí strávit jeden den s vozíčkářem v jeho bytě a nestačíte se divit, co všechno „jiného“ k normálnímu dennímu fungování potřebuje, aby se obešel bez pomoci. Byt musí být za prvé větších rozměrů, protože má umožňovat pohodlný pohyb na vozíku. Obývací pokoj o rozměrech 24 m2, který užívají dva vozíčkáři, pak tedy není žádným nadstandardem, ale nutností. Dalšími základními požadavky jsou širší dveře, a to minimálně 90 cm, aby jimi projel elektrický vozík, níže položené vypínače, madla u dveří, speciálně vybavená kuchyně i koupelna a z vozíku snadno dostupné lůžko. Bezbariérové domyDnes se naštěstí stavějí celé obytné komplexy bez bariér, které většinou fungují jako obecní. Jen se do takového dostat... Do bezbariérového domu v Praze Chodově se na sklonku loňského roku nastěhovala i paní Božena Micková. „Při všem tom neštěstí, které mě potkalo, je to nejlepší místo, kde jsem zatím za ten čas po rehabilitaci po havárii byla,“ říká. Jde o dva panelové domy se 4 vchody a 96 byty. Někde bydlí vozíčkáři sami v garsonkách, tak jako paní Boženka, jinde ve větších bytech s rodinami. „Kromě výborně organizovaného Klubu vozíčkářů Petýrkova, přes který si objednáváme nejrůznější služby, nám tu pomáhá i pečovatelská služba spadající pod Centrum sociálních služeb a s technickými problémy společnost Centra,“ říká Božena Micková. Studnice nápadůZískat do pronájmu obecní bezbariérový byt není ale ještě celá výhra. Paní Micková totiž dostala vybydlenou garsonku s gumovou penízkovou podlahou, po které vozík špatně jezdil a zalézala do ní špína. Dalšími nedostatky byla hlavně nevyhovující kuchyně i koupelna. Stačily by pro vozíčkáře se stálým asistentem, ne pro někoho, kdo se chce obsloužit sám. A tak si paní Božena v červnu 2005 po první obhlídce garsonky, ze které se vrátila upřímně nešťastná, že tady přece nemůže bydlet, sama vymyslela nutné úpravy i zařízení svého budoucího bytu. Padlo na ně téměř celé odškodné za trvalé následky na zdraví. Nábytek je vyroben na míru tak, aby se k němu dalo pohodlně zajet s vozíkem a člověk z něj na všechno bezpečně dosáhl. Barevně se podobá podlaze, aby se prostor garsonky zvětšil.KuchyňkaPokud chce vozíčkář sám vařit, musí mít možnost zajet pokrčenýma nohama pod pracovní desku, mycí dřez i sporák. Také je nutné, aby dosáhl na všechny zásoby a nádobí ve skříňkách. V takových kuchyních tedy nenajdete spodní skříňky, ani pracovní desku umístěnou v běžné výšce. Paní Micková si podobnou kuchyni sama navrhla. Je vyrobená na zakázku z lamina s ABS hranami a dřevěnými úchyty. Díky snížené pracovní ploše, místu na nohy pod ní i chytrým otočným policovým systémům na nádobí (ty tu byly, ale nedokonalé) má všechno pohodlně po ruce. S vozíkem se dostane i těsně k lednici, protože její dveře se dají otevřít o více jak 90°. K pečení používá mikrovlnnou troubu umístěnou na jedné z nízkých skříněk.Postel v obývákuDalším základem v pohodlném bytě vozíčkáře je postel vysoká stejně jako vozík, aby se na ni dalo bezpečně přesednout. Paní Božena si ji nechala také vyrobit na míru a navrhla si v ní otvory v postranicích sloužící jako úchyty i náhradní výsuvné lůžko pro vnoučka nebo pro návštěvy. „Výborný je rakouský elektricky ovládaný polohovací rošt i česká velmi snadno čistitelná matrace,“ dodává paní Micková. Protože jde o garsonku, je vlastně ložnice součástí obývacího pokoje s ostatním nábytkem specifických rozměrů – jídelním i počítačovým stolkem. Na zem nechala paní Boženka položit plovoucí laminátovou podlahu, která se dobře udržuje a na kterou nepotřebovala stavební povolení. Koupelna – základPro zvládnutí samostatné denní hygieny vozíčkáře je nutností dostatečně velká koupelna se speciálními sanitárními prvky a samozřejmě s madly. Zatím bohužel neexistuje specializovaný obchod pro invalidy – každý výrobce má jen na konci svého výrobního programu několik takových prvků. Shánějí se komplikovaně a většinou mají dlouhé objednací lhůty. Paní Micková dala ve výběru sanity i obkladaček volnou ruku firmě, protože sama by obchody objíždět nemohla. A je spokojená – všechno funguje, jak má. Jak mělké umyvadlo s vykrojenou přední hranou, aby pod něj mohla zajet, tak vyšší klozet, náklopné zrcadlo i původní, ale upravené, sedátko do sprchy i systém madel, která jsou uchycena ve vertikálně umístěných kolejnicích od podlahy ke stropu.Štěstí na lidiTak jak měla paní Boženka štěstí na fyzioterapeutky ve všech devíti zařízeních, kterými po havárii prošla, setkala se i s kvalitními sociálními pracovníky. Po dvou operacích v motolské nemocnici ji v Kladrubech v roce 2004 pomohli napsat žádost o bezbariérový byt. V té době nemohla ještě hýbat rukama. Pozdější vývoj sledovalo pražské Paraple a Fatima. Ve svém družstevním mezonetovém bytě už totiž bydlet nemohla. Stejně tak jí vyšli vstříc starostové Prahy 11 i Praha 4 vzájemnou výměnou bariérového bytu za bezbariérový. „Ve smlouvě o nájmu bytu zvláštního určení je ovšem dovětek, že byt nemůže přecházet na rodinné příslušníky,“ vysvětluje Božena Micková. Kolik to stáloCelková cena rekonstrukce (provedla Ekobarna v součinnosti s truhláři z diapA) včetně úprav balkonu, nových žaluzií, elektroinstalace, malířů, lakýrníků a úklidu se vyšplhala na přibližně 400 000 Kč. Z této částky stál nábytek a podlaha 183 000 Kč, stavební úpravy koupelny 53 000 Kč, její vybavení 30 000 Kč. Měsíčně dá paní Boženka za nájem přibližně 2 700 Kč, poplatek za vyžádané služby ji stojí 700 – 900 Kč za měsíc. Vzhledem k tomu, že mechanický vozík pro pohyb po bytě stojí 75 000 Kč (ten si na rozdíl od elektrického na ven za 120 000 Kč musela hradit s pomocí sponzorů sama) a třeba jen převoz do Kladrub na cvičení se dvěma vozíky 1 300 Kč, není život vozíčkáře vůbec levnou záležitostí. Božena Mickovávozíčkářka, pracovala 30 let jako asistentka v ČSAV. Božena Micková utrpěla zranění nejvyššího stupně. Po autonehodě, při které zahynul její syn, se vůbec nemohla hýbat. Silou vůle dosáhla toho, že se dnes dokáže ve svém bytě sama o sebe postarat. „Strašně moc mi pomohla knížka hraběnky a lékařky Theresy Schwarzenbergové Má cesta zpátky do života. Ochrnula po úraze na lyžích a postupně se uzdravila. V knize, která se čte jako strhující román, popisuje svoje pocity.“ Psáno pro časopis Domov.Hnízdo k odpočinku | Lino do ložnice – nezbláznili jste se? | Podařená dostavba | Koberce z přírody | Bydlím s vozíkem... | Odpadky v kovovém | Na samotě u lesa | Rostliny - pohoda domova | Když staré souzní s novým | S architektonickým šarmem | Sklo vám hlídá pohodu | Luxfery v nových rolích | Vrata pro vaši garáž | Květinový ráj s jezírkem a sunjigy | Výlet do harlemské minulosti | Jak vidí svět Alessi