Bungalov pod horami

Ať už je řeč o nedaleko protékajícím Markově potoku, nebo o něco vzdálenějším Kostelním lese, neoddiskutovatelně se do řešeného domu vpíjí silueta beskydských vrcholů, které poskytují dostatečně únosné pozadí pro střízlivou a racionální architektonickou kompozici.

Samotný pozemek tato slova jen potvrzuje. Jihozápadní orientace a dostatečná plošná rezerva, to jsou faktory, které silně ambiciózní výchozí podmínky umocňují. Ne náhodou představuje navrhovaný rodinný dům „pouze“ citlivě vpravenou jednohubku, která se zdráhá nesmyslného plošného záboru a neopodstatněných objemových manévrů. Trojanovický bungalow je ve své podstatě obyčejný kvádr, jehož geometrie je jen mírně modifikována v důsledku vnitřní zónace a žádoucího proslunění obytných místností.

Jak už bylo řečeno v předchozím odstavci, vnější forma domu je jasně deklarována vnitřními provozy a přísným rozdělením na část denní = společenskou a část klidovou. Interní komunikační systém je této politice nenásilně podřízen a umožňuje toliko preferovaný úsporný, přehledný a bezkolizní pohyb v domě.

Společenská sekce domu je důsledně vymezena nejenom plošně, ale i prostorově. Obývací pokoj s kuchyní a stolováním je řešen jako vyvýšená provozní jednotka, s přiznanou krovovou konstrukcí sedlové střechy, zatímco klidová zóna je integrována do přízemní hmoty s plochým zastřešením. Plynulá návaznost obou objemů je obstarána fasádním lemem v úrovni stropní konstrukce, který plní jak úlohu geometrického pojiva, tak úlohu estetickou a současně i funkční (dochází k potřebnému zastínění terasového prostoru před obývacím pokojem).

Z hlediska dispozičního je rodinný dům v Trojanovicích koncipován racionálně a úměrně konkrétním schopnostem / potřebám rodiny. I proto zde absentují přemrštěné plošné výměry a nadstandardní provozy (byť jinde vyhledávané). V tomto ohledu se vymyká pouze denní zóna, která pracuje s motivem vyvýšené stropní konstrukce. Nicméně se takto děje zcela vědomě a úměrně míře důležitosti daného provozu (obývací pokoj je místem střetávání a zdržování členů rodiny). Místnosti klidové zóny zastávají příkladný opak (takřka standardizované geometrické proporce, běžná úprava stropní konstrukce...).

Obytné provozy jsou poměrně logicky směrovány vstříc jihozápadnímu slunci a současně do maximálně uvolněné zahrady. Zastavěná plocha domu je totiž úspěšně minimalizována nejenom podlouhlým tvarem objektu a jeho modifikací, ale i v důsledku separovaného krytého stání. Obytným místnostem je tak dopřán skrze esteticky líbivé francouzské výplně maximální kontakt s exteriérem = zahradou, pokračujícími polnostmi a v neposlední řadě beskydským backgroundem.

Severovýchodně orientované provozy vyznávají opačné tendence. Dochází zde k minimalizaci otvorů (a to prostřednictvím pásových oken) a k optickému potlačení měřítka hmoty. Odlišné přístupy se zřetelně propisují do obou tváří řešeného domu. Zatímco zahradní nároží se rozevírá obdobně jako lidská náruč a přivlastňuje si slůvka jako „vřelé“ a „velkolepé“ (navzdory minimální práci s hmotou), uliční nároží se obdobného dopadu zdráhá a „pouze“ signalizuje svou existenci. Činí tak ovšem způsobem nesmírně vtipným, neb veškeré handicapy neprosluněných fasád (malá okna do technicko-hygienických provozů, převaha hmoty...) nechává vyšumět pomocí zalomeného nároží.