Brněnské nádraží Zvonařka doplnila po rekonstrukci nová výpravní hala od studia Chybík + Krištof

POD BRUTALISTNÍ STŘECHU

Ústřední autobusové nádraží Zvonařka je hlavním autobusovým nádražím Brna již od roku 1978. Realizováno bylo ve třech stavebních etapách, z nichž se do jeho dnešní podoby nejvýrazněji propsalo zastřešení plochy nástupišť brutalistní konstrukcí stavebního inženýra Radúze Russe z 80. let. Umístění Zvonařky vyplynulo ze staršího plánu výstavby takzvaného Jižního centra Brna. Již v 60. letech se totiž počítalo s přesunutím hlavního vlakového nádraží na místo Dolního nádraží. Autobusové nádraží Zvonařka se tak mělo nacházet v jeho bezprostřední blízkosti a společně s ním vytvářet hlavní dopravní uzel ve městě.

Pro nové autobusové nádraží byl tehdy vybrán pozemek mezi ulicemi Zvonařka, Trnitá a Plotní, jejichž urbanistický vztah vymezil pozemek ve tvaru čtverce. Zastřešení příhradovou konstrukcí lemovanou masivní atikou z prefabrikovaných železobetonových dílců dalo stavbě výraznou siluetu a surový výraz vlastní brutalistní architektuře. Kromě samotného zakrytí nástupišť plnila ovšem zároveň funkci odstavné plochy, neboť na její plochou střechu se dalo vyjet po mohutné rampě směrem od Plotní ulice.

Na samotné nástupiště cestující přicházeli po kaskádovité lávce vedené nad úrovní ulice Zvonařka. Další propojení s okolím dostalo nádraží roku 2005, tentokrát lávkou vedoucí z OC Galerie Vaňkovaka od architektů Hrůša & Pelčák. Od okolních silnic oddělovaly nádraží prodejní stánky a dvě patrové budovy s výpravní halou, prodejnou lístků, toaletami a obchody.

TRANSPARENTNÍ HALA

Od dokončení autobusového nádraží uběhlo již téměř 40 let. Za tuto dobu výrazně zchátralo a přestalo vyhovovat dnešním požadavkům na cestování. Brněnský ateliér Chybík+Krištof se při rekonstrukci objektu rozhodl zachovat a zdůraznit architektonické kvality stavby, architekti zároveň ale nádraží „zaktualizovali“, tak aby mohlo dobře sloužit svému účelu i ve 21. století. Přímo pod opravené zastřešení nádraží, které získalo nový nátěr i osvětlení, pak autoři navrhli umístit novou výpravní halu.

Celé nádraží navíc autoři přeorientovali, aby logicky navazovalo na aktuální městské vazby. Směrem do ulice Zvonařka vytvořili hlavní reprezentativní průčelí, které nádraží dosud chybělo. A právě tady najdeme také zmiňovanou novou výpravní halu, která s brutalistní konstrukcí kontrastuje svým organickým tvaroslovím a transparentním průčelím.

Díky sloupko-příčkové fasádě z hliníkových profilů Aluprof mohly stěny haly zůstat prosklené v celé své ploše, což přineslo hned několik výhod. Hala tak plní svůj účel, zároveň ale nepůsobí jako vizuální bariéra – z jejího interiéru si snadno zachováte přehled o tom, co se na okolních nástupištích děje. Čekání na autobus si mezitím můžete zkrátit posezením na atraktivním mobiliáři od české značky mmcité. A až nastane čas odjezdu, dostanete se odtud po novém bezbariérovém přechodu až na svou zastávku.

Nového využití se dočkala i střecha, která dosud sloužila pouze jako odstavná plocha pro autobusy. Nyní se zde navíc nachází i parkovací místa pro osobní automobily. Rekonstrukcí nádraží se tak kromě dobře fungujícího dopravního uzlu podařilo vytvořit příjemný veřejný prostor, který na mnoha dalších podobných místech v republice stále postrádáme.