Bočan 80: Diplomatická čtvrť v Praze-Troji

Impulz pro vznik tohoto úkolu dal projekt na světovou zahradní výstavu. Na trojském břehu Trojské kotliny se začalo předpokládat vybudování areálu bydlení s vyšším standardem. V tu dobu se československá vláda zavázala zajistit a vybudovat pro zahraniční diplomacii určitý počet bytů a rezidencí. Oba úkoly se spojily v jeden. Urbanistický projekt rozložil výstavbu do několika obytných celků, z nichž každý měl svůj centrální prostor. Byly zadány tři rozpony tunelového bednění a zákaz jakéhokoliv zděného parapetu. Navíc se stavba nacházela v inundačním území. Průběh výstavby zkomplikovaly politické změny roku 1989. Následkem těchto změn nebylo dokončeno prostorové řešení I. etapy, zároveň se však zlepšil standard použitých výrobků.

Kolem centrálního náměstí se rozvíjí obytné skupiny, půdorysně složené ze čtyř částí. Tři části jsou obytné, čtvrtá část je obytnou zahradou. V obytných částech jsou byty o rozloze cca 250 metrů čtverečních. Každý byt má svou privátní minizahrádku, 150 cm nad terénem ulice, kde se pohybuje veřejnost. Horní byt má terasu s kontejnerovou zelení. Rozložení pohybu a života do určitých úrovní pomáhá vytvořit intimitu soukromí. Obytné prostory jsou otevřeny zásadně do jižně orientovaných teras, vymezených žebrovím. Tyto terasy jsou přechodem mezi interiérem a exteriérem. Z jejich prostoru vnímá obyvatel bytu exteriér. Žebroví tvoří drobnou překážku, vytváří určitou iluzi, obyvatel bytu zapojuje svou fantazii a vnímá exteriér dokonalejší, než je v realitě, zároveň však v něm není obnažen tak jako například při pobytu na balkoně. Vzniká mu pocit intimity, soukromí, bezpečí. Pro veřejnost procházející v exteriéru se mřížoví teras sčítá a omezuje se tak vizuální kontakt s prostředím terasy.

Komponovaná popínavá zeleň na plochách stěn a bílé žebroví teras mají vytvářet charakter mohutných stříhaných zelených hmot, na jejichž stupních jsou osazeny zahradní altány, vytvářené designem bílého žebroví s dílčími grafickými motivy. Zde opět dvourozměrné čárové linie vymezují trojrozměrný prostor.

Střed tvoří náměstí se čtyřmi stromy, mezi nimiž by měla být realizována plastika „Kvarteto“ – hudebníky opuštěné nástroje po koncertě. Do prostoru náměstí jsou vtaženy uliční prostory, z objektů jsou pohledově otevřeny do náměstí pouze jídelny. V rozích náměstí je po celé výšce objektu negativně vybraná hmota a do tohoto prostoru je směrováno světlo zakrytého veřejného osvětlení. Noční prostor náměstí je vymezen svítícími pylony. Řešení má divadelní atmosféru. Život je divadlo.