Betonové sportoviště v nebesích

Předmětem projektu byla přestavba futsalové haly na sportovní areál. Pozemek stavby se nachází v severním výběžku města Nice a hlavní originalita našeho návrhu spočívala v přidání celé jedné vrstvy k dosavadní hmotě tělocvičny, na jejíž střechu jsme umístili multifunkční hřiště. Vytvořili jsme tak příčné propojení mezi městem a řekou. Náš malý betonový chrám sportu umisťuje mladé hráče do přímého dialogu se zemí i s oblohou.

Parcela tělocvičny se nachází ve čtvrti Ariane. Ta je výsledkem městského plánování z 60. let, a přestože nyní podstupuje zevrubnou renovaci, mnoho ulic a náměstí zde stále volá po rekonstrukci. Čtvrť je definována přítomností říčního koryta, na jehož druhém břehu jsou dálnice, železnice a průmyslová zóna. Do tohoto prostoru potom vstupuje budova tělocvičny.

Vypsaná architektonická soutěž umožňovala přeměnu futsalového sálu na multifunkční sportovní areál. S tímto podvojným zadáním jsme vědomě pracovali a nové víceúčelové sportoviště umístili na střechu haly. Díky tomu jsme původní určení velkého sálu zachovali.

Stavba je zapuštěná do terénu a zároveň se z něj zvedá. Pracovali jsme s kontextem okolí a jednu část budovy ponořili, zakopali do země. Přiblížili jsme ji tak blízko řece, jak jen bylo možné. Obslužní prostory (malé kanceláře provedené v lakovaném dřevu a dále šatny, toalety nebo ventilační zařízení) jsou podřízeny konstrukční a prostorové logice celkového „raumplan“. Do zařízení se vstupuje z uliční úrovně, přes prosklený mezanin, jenž odhaluje celý sál pod ním. Vstupní nádvoří je chráněno mohutným převisem střechy, která je tvořena svrchním hřištěm Veřejný prostor ulice se přirozeně prodlužuje do haly a k sedačkám, hala se zase otvírá k řece. Ze střešního hřiště lze potom pozorovat meandry řeky.

Budova jakoby pramení z řeky, z jejích naplavenin. Beton prostupuje zvnějšku dovnitř a dále celým domem, tvoří lavice i bariéry u sportoviště. Navenek tichý a uvnitř schovaný, betonový rastr tvoří povahopis celého zařízení – na střeše se potom formuje do peristylu, vstupujícího do dialogu s okolními kopci.

Do tělocvičny přichází světlo jak z ulice, tak od řeky a také skrze světlíky ve střeše. Aby se zabránilo nepříjemnému svitu do očí diváků, sluneční záření rozptyluje baldachýn. Skrze prosklené fasády na uliční i říční straně lze pozorovat hráče. Aktivity odehrávající se uvnitř se díky tomu rázem stávají aktivitami zamířenými do sousedství.

Beton, pocházející z místní fabriky, byl odlit namístě. Navenek hladký, dovnitř šrafovaný, jako takový představuje učiněnou dramaturgii pro budovu sportovního zařízení. Nosníky z předpjatého betonu jsou umístěny blízko sebe a položeny na samostatných pilířích.

Textura betonu je připodobněna štěrku: v očividné metafoře připomíná, že jako materiál byl zrozen z půdy a naplavenin, jež připluly z hor, a stává se na omak i na pohled nerozlišitelným od říčního koryta. Konstrukčně je zároveň užitý v silných, masivních vrstvách zdí i konstrukce. Šeptá tak svůj vlastní oxymóron: jsem hrubým i něžným zároveň.