Benátská noc architektury
Ve světě architektury mě vždycky přišly zvláštní společenské akce. Na lesklém papíře perfektně adjustované prezentace, u stolků se šampaňským probíhající mítinky, honorace a investoři vedoucí plytké a nekonečné speeche. Nuda nad nudu. Vernisáže umění výtvarných jsou jiné, lidé se odvážou, úvodní řeč musí být zábavná, žádné vlaječky a transparenty se sponzory, hudební překvapení rozohní hosty. Podezíral jsem architekty, že se neumí bavit.
Ladislav Zikmund-Lender , 5. 9. 2008
29. srpna proběhla v brněnském Domě pánů z Kunštátu Benátská noc architektury, která mě vyvedla z omylu. Benátská noc architektury se konala oficiálně jako derniéra projektu Big Deal, který měl v Domě pánů z Kunštátu svou poslední reprízu. Uzavřel se tak kruh za téměř dva roky starým projektem. Časový posun událost měla za cíl zmapovat. Každý vystavený ateliér měl v krátkosti představit osud svých projektů a vůbec posun své tvorby: jaké od počátku projektu realizovali nové „velké zakázky“, jak se liší od těch prezentovaných a jak ty nové změnily směřování dané těmi zakázkami, které jsou představeny na výstavě. Všechny prezentace se točily spíš opět kolem vztahu investor – architekt. Znovu potvrdily úvodní výrok „Pokud není investor „osvícený“ ani zakázka nemůže být dobrá.“ (Marcela Steinbachová). Především na toto téma zaměřili svou prezentaci architekti Knesl+Kynčl. Architektonická platforma MOBA (dříve Z architects) se zaměřili spíše na obecná východiska a hlavně nešvary fungování české architektonické scény a zdůraznili kontext středoevropského prostoru, jehož architektonickému mapování se věnuje spřízněné Centre for Central Europena Architecture. Po bloku prezentací s příslušnou technickou pauzou následovala část příjemnější. Nad sklenkou sponzorovaného Mojita začala nespoutaná ryzí zábava. Nejprve za doprovodu vynikající mladé cimbálové kapely Púčik, následně hudební produkce přitvrdila architektonickou metalovou kapelou Zetor, jejíž jádro tvoří architekti Knesl+Kynčl. Poslední letní víkendová noc proběhla přesně jak má: letní slavnost, veselí, nevázanost, dobrá hudba, jídlo, pití. Noc byla ztělesněním sloganu ženy, víno (v tomto případě pivo, což jako jediné kazilo kolorit moravského veselí) a zpěv. Mihly se významné osobnosti architektonického světa, kromě prezentujících a prezentovaných architektů třeba pedagog Vladimír Šlapeta. Více takových akcí spontánních, přesto na velmi vysoké úrovni, méně unylých večírků. Třeba to aspoň malým dílem přispěje k narovnání nevyváženého vztahu investice-tvorba, komerce-vize a upraví to zmiňovaný obraz architekta na obyčejného, veselého a otevřeného člověka.
