Perla české architektury ve výstavbě. Winternitzovy mlýny v Pardubicích se mění před očima
Winternitzovy automatické mlýny v Pardubicích pomalu vstupují do své nové éry. První části industriálního areálu Josefa Gočára, který prochází úpravami v režii několika českých architektů, budou zpřístupněny v příštím roce. Již nyní je však jasné, že půjde o jeden z největších počinů české architektury po roce 2000.
Adéla Vaculíková , 22. 8. 2022
Průmyslové dědictví
Mnohá česká města se vedle svých historických center mohou pyšnit také významnými stavbami industriálního typu – stejně jako hrady a zámky jsou dnes často chráněny vysokými památkovými statusy. Oproti šlechtickým sídlům se jim ale zvýšené pozornosti dostává až v posledních dekádách. Bývalé průmyslové areály, kdysi situované na okrajích měst, se dnes nachází spíš v jejich širších centrech a volají po novém využití.
Jeden takový hodnotný soubor průmyslových staveb mají i Pardubice. Nadohled od pernštejnského zámku, na opačném břehu řeky Chrudimky, která se o pár stovek metrů dál vlévá do Labe, stojí Winternitzovy automatické mlýny. Stavba upozorňující na sebe monumentálním obloukem je dílem proslulého architekta Josefa Gočára (1880 –1945). Roku 1909, kdy na mlýnech začal pracovat, stál však teprve na startu své úspěšné kariéry. Areál, který v průběhu 20. století prošel několika dalšími stavebními úpravami, svůj provoz ukončil až roku 2013. Nyní se pomalu mění v centrum umění, vzdělávání a setkávání.
Více k tématu
Tři investoři, čtyři studia
Automatické mlýny a jejich blízké okolí v současné době prochází několika změnami najednou. Plán na konverzi celého areálu, který začal vznikat v průběhu roku 2017, má však pečlivě „kurátorovaný“ záměr. Jednotlivosti nakonec dostanou svůj význam v celku. Na rekonstrukci a konverzi areálu s objektem památkově chráněných Winternitzových automatických mlýnů v současné době pracuje několik subjektů. Pohybují se zde celkem tři různí majitelé – hlavní budova historických mlýnů patří Pardubickému kraji a vzniknou v ní prostory Východočeské galerie Pardubice. Plochu v severní části areálu zase vlastní město Pardubice a buduje zde polytechnické dílny s galerií GAMPA. Další menší objekty a volná prostranství patří architektovi Lukáši Smetanovi.
Architekt Lukáš Smetana, který dříve působil v Atelieru 111 architekti, původně vlastnil mlýny celé a dnes je považován za hlavního iniciátora obnovy areálu. „Od začátku byl klíčový výkop ze strany Lukáše Smetany, to on celý záměr zorganizoval,“ říká Jan Šépka, který je jedním z architektů podílejících se na obnově areálu.
Lukáš Smetana s rodinou mlýny koupil roku 2016, vzhledem k rozsáhlosti areálu začal jednat jak s městem, tak i krajem. Jejich zástupci tehdy totiž přemýšleli, kam rozšířit nebo přesunout různé sbírkové a vzdělávací instituce. Při zpracování generelu pardubického zámku v roce 2017 pak navrhli architekti Josef Pleskot, Ladislav Lábus a Petr Všetečka přesunout do Automatických mlýnů ze zámku krajskou galerii. Tento záměr se rozhodl Pardubický kraj jako zřizovatel galerie realizovat a v roce 2018 pro něj od manželů Smetanových odkoupil hlavní Gočárovu budovu.
Hlavním „kurátorem“ celého záměru je vedle Lukáše Smetany také pardubický architekt Zdenek Balík, který u projektu stál od samotného začátku. „Když tenkrát byly mlýny k prodeji, dal jsem Lukáši Smetanovi vědět, ať to koupí, že je to skvělá příležitost,“ vysvětluje Zdenek Balík. „Pracoval jsem nejdříve sám bez vstupu dalších architektů, cílem bylo vše dobře připravit a dostat další kvalitní architekty,“ dodává s tím, že posléze se domluvili se známými studii, jako jsou Šépka architekti, TRANSAT architekti, Prokš Přikryl architekti a právě Zdenek Balík se svým ateliérem Zette.
Život po celý den
Primární myšlenkou obnovy areálu bývalých Winternitzových automatických mlýnů bylo vybudovat městský prostor, který bude žít po celý den. V budoucnosti zde budou lidi pracovat, bydlet, vzdělávat se nebo navštěvovat výstavy či jiné kulturní akce.
Kulturní sféru zastoupí hned tři instituce – Východočeská galerie Pardubice, Galerie města Pardubic a Nadace Automatické mlýny manželů Smetanových. Poslední z nich najde své místo v bývalém obilném sile, které s hmotou mlýnů spojuje velký prampouch. Adaptací projde pod taktovkou ateliéru Prokš Přikryl architekti, kteří do něj zakomponují velký víceúčelový sál. Celé silo navíc zpřístupní, a to doslova od suterénu přes bývalé obilné zásobníky až po střechu. „Adaptace je v podstatě výměna původní mlynářské technologie za technologii divadelní,“ říkají o svém projektu architekti.
Východočeská galerie zase obsadí velkorysou budovu bývalých mlýnů. Stejně jako v případě úpravy sila i zde architekti dbají na zachování charakteru původní stavby. „Prostorové řešení galerie vychází z charakteru jednotlivých částí objektu: Do velkoprostorových hal mlýnice s ocelovými a dřevěnými nosnými konstrukcemi jsou umístěny vstupní prostory a expozice, do železobetonových částí pak zejména depozitáře,“ říká o nové náplni mlýnů architekt Petr Všetečka z ateliéru TRANSAT architekti.
Pro všechny zúčastněné architekty bylo velmi důležité, aby budovy dobře komunikovaly s veřejným prostorem. Parter Východočeské galerie se bude napojovat na nově vzniklé Mlýnské nádvoří. Autory řešení veřejných prostranství jsou architekti z ateliéru Šépka architekti, kteří stojí i za novostavbou Centrálních polytechnických dílen s galerií GAMPA. Stavba, která je právě v procesu realizace, vyplní prázdné místo na severní straně areálu, který tak vizuálně uzavře.
„Naprosto zásadní z hlediska oživení bývalých mlýnů je vznik nových veřejných prostor. Vytváříme dva veřejné prostory, které mají záměrně rozdílný charakter i funkci,“ vysvětluje Jan Šépka. Vedle menšího Mlýnského náměstí zde totiž vznikne i větší prostranství přímo před průčelím mlýnů, které bude osázené platany a bude sloužit ke konání nejrůznějších komunitních akcí, například trhů.
I když budou v areálu mlýnů působit dvě přední galerijní instituce Pardubického kraje, nestane se pouze kulturním ostrovem. Jeho součástí totiž budou i stavby pro bydlení a práci. Zdenek Balík pro areál navrhl několik rodinných domů – většinou se bude jednat o novostavby, jeden ale vznikne i přestavbou menšího původního objektu. Východní stranu areálu nakonec dotvoří nová polyfunkční budova s byty, kancelářemi a obchodním parterem. „Z pohledu nově vzniklého náměstí, které je v prostoru zcela novým amfiteátrem, jej hmotově lemuje a uzavírá,“ říká o polyfunkční budově Zdenek Balík z ateliéru Zette.
Projekt obdobného rozsahu, náplně a zároveň architektonických kvalit bychom u nás hledali obtížně – jde o podobně ambiciózní projekt jako revitalizace Dolních Vítkovic. Na to, že se koncepce začala promýšlet v roce 2017, jde všechno překvapivě rychle. „Je to neskutečný výkon na naše prostředí a podmínky,“ říká Jan Šépka a dodává, že je to právě velmi soudržná koncepce, na kterou se v areálu těší. „Z architektonického pohledu bylo potřeba svolávat pravidelné schůzky, dávat si požadavky, limity a styčné body,“ přibližuje. Podobně vidí průběh projektu také Zdenek Balík. „Mám z toho radost, existovala vize celku a silní partneři, každý architekt získal zadání sobě na míru. Přesně to bylo cílem, aby každý dělal to, z čeho má radost, nese to dobré výsledky.“ Právě celková otevřenost a vůle k diskuzi a dialogu patří mezi stěžejní kritéria, která nakonec přispěla ke vzniku takto uceleného konceptu, a to i za předpokladu, že je do projektu zapojeno několik různých stavebníků a autorů.
