Architektura, umění a kyberprostor II(závěr rozhovoru s Federico Díazem)

...pokračování rozhovoru s Federico Díazem, první část naleznete zdeJaké jsou horké novinky v tom, co děláš? Vím, že v Litomyšli jste spolupracovali s architektem Pleskotem...Byli jsme vyzváni městem Litomyšl na soutěž pro ztvárnění pomníku pro astronoma Kopala, který žil dvanáct let v Litomyšli a pak ve Spojených státech, v Británii, v Japonsku. Pracoval v NASA. Jedním z jeho významných úkolů byla příprava mapy před přistáním Apolla na měsíc. Pracoval i s Františkem Malinou, který je známý jako velký světelný kinetik. Představil jsem si, jak si s Františkem Malinou povídají při vývoji raketových motorů o umění, a uvědomil jsem si, že je potřeba ten pomník ztvárnit jinak než jen socha nebo bronzová busta. Proto jsme jeho dům, který už neexistuje, vytvořili v půdorysu pomocí světelného displeje. V zemi je deset centimetrů široký pásek, kde běží jeho texty a vzorečky, přes to je pochozí sklo a v rohu do ulice se displej stáčí do osmičky. Ta představuje dvojhvězdu, kterou on našel ve vesmíru a pracoval s jejími modely. Říká se jim Rocheovy laloky. Asi třímetrová hvězda je navinutá z karbonových vláken stejným postupem, kterým se navíjejí raketové motory. Je to otevřené dva měsíce.Pracujeme na zajímavém doprovodném projektu pro Expo v Japonsku na příští rok. To je zajímavé a moc se těšíme.

Nový památník astronoma Kopala v LitomyšliJe něco dalšího, co je důležité pro tvoji práci, pro tvůj život?Pro mě je důležité vyvažovat ten elektronický les hodně s přírodou a láskoou. Odjíždím se procházet do lesů, běhám dlouhé tratě, které naladí tělo. Je pro mě důležitá atmosféra při práci, aby to člověk dělal bez kompromisů a s vizí.Jaký je tvůj názor na člověka a jeho místo ve světě? Označil by jsi se za věřícího? Co si myslíš o Bohu?To, co ostatní nazávají Bohem, já Bohem nenazývám, ale cítím to, takže respektuji všechna náboženství. Vidím to tak, že když teď mluvím, tak to je vlastně Bůh, protože Bůh je bez času a prostoru a lidé jsou jeho prodlouženým „čidlem“, které mu zprostředkovává krásu tady na zemi. Tady je všechno pomíjivé a v čase - Bůh to nemůže vidět, protože je bez času a bez prostoru. Díky tomu, že máme paměť, můžeme vůbec žít, díky tomu, že dřevo má paměť, může hořet. Díky tomu, že strom si pamatuje, že má rodit ovoce, tak žije... jsme v čase a prostoru. Takže tak o tom přemýšlím.Když jsme mluvili o těch architektech, máš i vzory duchovní? Nějaké myslitele? Co čteš?Jsou to myslitelé ve fyzice – Ilja Prigogin, v Čechách je to Zdeněk Neubauer. Na východě je to Krišna Murti, v křesťanském prostoru Ignác de Loyola. Je to důležité, když nad čímkoli přemýšlíš, pojmout všechny vrstvy: městský systém, příroda, duchovní vrstva. Ty by tam měly být obsaženy. Umělá bytost MnemegCo si myslíš o vztahu fyzické a virtuální reality? Slyšel jsem názor, že virtuální realita je reálnější než ta fyzická, protože ji můžeš definovat do posledního bitu a znáš úplně přesně, jak funguje. Myslíš si, že to je správné označení? Je digitální realita reálnější než ta fyzická?Ona je stejně reálná, není virtuální. Virtuální si ji pojmenováváme, protože si ji musíme nějak pojmenovat, stejně jako si musíme pojmenovat zelenou barvu. Je třeba si uvědomit, že to je přirozená samoregulace planety. Když se vrátíme k informacím, tak před tím než začal nějaký zápis, se informace přenášely v hlavách poutníků, pak přišly knihy přes nějaké hliněné tabulky, klínová písma nebo kouřové signály. To neznamená, že se zvětšuje množství informací, ale podobně, jak elektronovým mikroskopem vstupujeme do reality hloub a hloub, tak musíme informace někam zaznamenávat. Zároveň počet lidí na planetě se zvětšuje, takže síť a matrix je přirozená reakce na přemnožení a nutnost zaznamenávat víc informací. Přirozeně musel vzniknout paralelní svět, kde jsou zaznamenány informace a abychom se v něm mohli pohybovat, vzniklo uživatelsky příjemné rozhraní, kam dostáváme věci známé z tohoto světa.Myslíš si, že rozhraní se s rozvojem technologií bude dál připodobňovat té fyzické realitě?Ne, určitě ne, ani nemůže neboť mi ji tvoříme. Je ve zpoždění za myšlenkou. Nicméně si myslím, že jako se přestane psát, zmizí klávesnice a bude to daleko intuitivnější, tak vznikne úplně nový prostor a nové formy komunikace. Zatím si to představuji jako jakýsi vícerozměrný ornament, který když ty uvidíš, tak pochopíš to, co bych musel vysvětlit několika větami. Ten ornament v sobě může obsahovat vůni, zvuk a zároveň bude naší krví kolovat bilogický mechanismus, který je propojený s tím matrixem. A nepředstavujme si nic kovového. Nám i mě to připadá strašidelné, ale zároveň cítím jako přirozené, že tělo se bude hodně měnit. Myslíš si, že se lidé v budoucnu budou rodit přímo do takového kyberprostoru? Že může být někdo, kdo nepozná nic jiného?V podstatě to bude tak, že se narodí přímo do něj. My to budeme ještě vnímat, že se narodil do kyberprostoru, ale jeho vrstevníci už ne, protože třeba 50% jeho těla už bude propojeno s tím systémem. Je ale důležité, jak už jsem mluvil o vrstvách myšlení, pořád zaznamenávat a rozvíjet smysly. Vidět, kde se otupují, a neustále je cvičit v meditaci a pohybu, vibraci... Děsí tě odhady, podle kterých budeme kolem roku 2030 schopni vytvořit umělou inteligenci na úrovni lidské?To mě neděsí.Myslíš, že člověk a umělá inteligence mohou být partnery nebo budou konkurenty?Tak jako je boj mezi lidmi, mezi intelektuály o různé pohledy, tak bude boj mezi samotnými stroji s umělou inteligencí a mezi umělou inteligencí a člověkem. Musíme se na to dívat i tak, že člověk není nadřazený nad tento vesmír. I kdyby zaniknul, tak je aspoň deset dalších planet, kde se to vyvíjí jinak. Zánik je úplně normální, takže proč bych z toho měl být nějak na větvi, když ten vesmír je tak krásný a funguje. Díky za rozhovor.Já děkuji.Odkazy:www.e-area.cz