Architektura hromadné zakázkové výroby – navrhování pravidel
Hromadná výroba vždy představovala naprostý opak výroby na zakázku. Výhody obou způsobů lze dnes díky informačním technologiím kombinovat ve strategii „mass customization“. Tato práce zkoumá vliv primitivní i „chytré“ standardizace na architekturu, popisuje digitální způsoby výroby a navrhování staveb a inspiruje k přehodnocení tradičního vnímání standardizace a zakázkové výroby.
Jaroslav Hulín , 25. 8. 2009
Přesně před dvěma a půl roky se mi podařilo dopsat, svázat a obhájit moji diplomovou práci na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Po promoci jsem ji založil do knihovny a od té doby neotevřel. Tedy, až nedávno, když jsem potřeboval v jiném textu citovat sám sebe. Docela s chutí jsem se do té knihy znova začetl. I když bych dnes řadu myšlenek formuloval jinak, některé vynechal a některé naopak rozepsal, byla by škoda, kdyby se na tuto práci docela zapomnělo.
(z úvodu práce…) Je možné, že za pár let bude rutina nahrazena digitálními technologiemi a těžiště tvorby se přenese na intuitivní strategická rozhodnutí. Vše ostatní oddře počítač; bezchybně a skoro zadarmo. Cílem mojí práce nebylo předpovídat budoucnost, nicméně se podobným úvahám nevyhneme, chceme-li přemýšlet o architektuře aktuálně. Dnešní stavby budou sloužit svému účelu přinejmenším několik desítek let.
Jako mnoho nových věcí i digitální technologie polarizují společnost na dvě skupiny; první skupina je nadšeně a bezmezně vítá a druhá z nich má panickou hrůzu a nejraději by se vrátila k petroleji. Po dočtení mojí diplomové práce bude zřejmé, ke které skupině se přidávám. Není ale mým cílem vše digitalizovat, jak by se mohlo zdát, ale vždy se snažím přemýšlet, jak mi daná technologie pomůže k tomu, aby mohla být architektura, kterou navrhuji, více fyzická, méně virtuální, skutečnější a ještě více smyslová.
Většina lidských činností se bude v informačním věku i nadále rozvíjet; nebude už důležité znát na všechno odpovědi, ale klást správné otázky. Se vzrůstajícím množstvím cest/možností budeme častěji stát na křižovatce a ptát se, kudy se vydat, a právě nyní, kdy se díky krizi ukazují některé slabiny tradičního způsobu výroby „do skladu“, se projeví síla a výhody automatizované (just-in-time) zakázkové výroby. Přál bych si, aby tento chytrý způsob návrhu a výroby přinesl odpověď na to, jak dělat architekturu na míru, měkčí, vzrušující, lehčí, levnější i ekologičtější. Doufám, že k tomu přispěje i moje práce.