Architektura a kokain

Svět bez drogCo tedy budeme považovat za drogy? Zejména máme na mysli něco ostřejšího a zejména obrazotvornějšího, ať již syntetického, nebo přírodního původu. Zejména nás budou zajímat určité a velmi specifické vlastnosti drog, ale k tomu se ještě dostaneme. Než se dostaneme k architektuře samé, shrňme si, co o drogách a jejich vztahu k civilizaci a kultuře víme, a nebo alespoň velmi přesvědčivě tušíme. Zkusme si na chvíli odmyslet vše, co je bez drog a jejich specifických efektů nemyslitelné. Zkusme si představit svět bez drog. Zkusme zapomenout na vše, co je bez drog nepředstavitelné. Eiffel tower skewed viewSagrada familiaNo music no cryJimi Hendrix? Kdo to byl? Ten hrál basket za Chicago? Elvis kdo…? Dylan…? Ne, vážně neznám. Marley? A nemyslíte Harley? Aha… Beatles, Beatles… vážně se to má psát takhle? Opravdu ne… Jim a Doors? Vy si ze mě utahujete, myslíte Billa a Windows, že? Ne? Tak co je to za legraci? To snad ne… Tuláci? Jo to se nepřekládá, to Rolling Stones? A proč ne? To má jako bejt nějakej pojem?Asi takhle nějak by odpovídal člověk, kterému by z paměti byla vymazána veškerá hudba, která vznikla buď přímo pod vlivem silných drog, a nebo během vášnivě drogového období. Zeppelin znám, to je ta vzducholoď, že? Would you know my name (if I wasn´t a junkie), chtělo by se parodovat Erica Claptona. A obdobně by dopadli Iron Maiden, Velvet Underground či Jamiroquai, stejně jako Black Sabbath, David Bowie, Nirvana, INXS či Depeche Mode. Račte si vybrat, fronta je dlouhá až do tančící současnosti.Když zapomeneme na všechny písně, co vznikly pod silným vlivem omamných látek, co z toho, co považujeme za součást kulturního dědictví v oblasti hudby, vlastně zůstane? Odpověď možná není tak smutná jak vypadá, neboť můžeme říct: Alespoň něco. Pomineme-li tuny prášků na uklidnění, Michaela Jacksona během jeho hvězdné kariéry nikdo neviděl se skleničkou alkoholu v ruce, natož že by v ní držel smotanou stodolarovku nebo dokonce injekční stříkačku. To, že se s drogami sblížil v poslední době je sice smutné, ale už to nemůže mít zpětný vliv na písně, kterými se proslavil. (Otázka nicméně zní: na čem sakra frčeli ti, kteří ty písně napsali?) K architektuře se brzy dostaneme, ale ještě krátká vsuvka z výtvarného umění.Pouze realismusHalucinogenní a omamné látky se silně projevily také ve výtvarném umění minimálně posledních dvou set let. To, čemu například říkáme impresionismus, byl veskrze fotorealismus: všichni ti Monetové, Manetové, Goghové a další po všech těch absintech a hašišových mejdanech beztak malovali pouze to, co viděli. Oni se vážně snažili, aby to bylo co nejvěrnější realitě. A kdyby byl Salvator Dalí buddhista a vegetarián, asi by jeho obrazy vypadaly poněkud umírněněji, nejspíš blíže tomu, čemu říkáme my obyčejní realita.Jak je to s architekturou? Albert Hofmann, objevitel slavného halucinogenu LSD, roku 1980 napsal: Sotva asi existuje na světě oblast, ve které by nejméně jeden halucinogen nehrál významnější roli v životě jejích obyvatel. Zajímavý uzávěr, nicméně po krátkém exkurzu do hudby a výtvarného umění bychom se mohli zeptat, jak je to s architekturou. Šňupal Eiffel? Na čem frčel Gaudí? Pořádal Le Corbusier drogové večírky? Co Kahn? Že by nebral? Skoro to vypadá, že architektura, alespoň ta ikonická, nějak záhadně drogám vzdoruje. Je snad architektura jedinou oblastí kultury a umění, kde platí ono okřídlené „drogy ne“? Zdá se, že architektura je skutečně obor, který na vrcholné úrovni vůbec není drogami pošpiněn, přesto že se jedná o významný kulturně umělecký fenomén. Devadesát procent vrcholné kultury od Freuda dál jsou drogy. A architektura? Ani prd. Je to smutné. Nebo že by se Hofmann nepletl a jen se o tom taktně mlčelo? Co bylo dřív, architekt, nebo kokain? Když se nad problémem trošku zamyslíme, dojdeme k tomu, že drogy nejrůznějšího ražení mají velmi často přímou vazbu na popkulturní slávu, slávu, která překračuje úzký okruh specialistů daného oboru. Není důvodem omezeného povědomí o špičkách architektury právě to, že ti z první ligy jsou čistí jako lilie? (Půlčák skotské, osm kafí a dvě krabičky cigaret denně přitom nejsou drogy, ale terapeutický prostředek kompenzující enormní stresy z turné po úřadech.)Ale možná je všechno jinak. Jste architekt? Pícháte si? Šňupete? Strkáte si pravidelně papíry pod jazyk? Napište nám, a podělte se s námi o svou inspiraci. Příští článek už se nebude muset krčit v rubrice Bez záruky, a možná i rychlostí Blesku zaútočí na skutečně hodnotný prvoligový bulvár. Staňte se skutečnou star, rozpoutejte davové šílenství! Vyveďte architekty z filmových stereotypů unavených workholiků, dodejte architektuře popkulturní lesk! Sex, drogy a architektura!