Architekt Roland Castro francouzským prezidentem?
Na jaro letošního roku se připravují ve Francii prezidentské volby. Volební kampaň tohoto přímého lidového hlasování je nyní v plném proudu a media se soustřeďují na několik známých a „nadějných“ kandidátů. Přitom prvním z nich, který vyhlásil již v roce 2006 svou kandidaturu, byl architekt Roland Castro, o kterém se dnes takřka nemluví. Zdálo se nám zajímavé se u něho zastavit jako u angažované osobnosti, která tak dovršuje své společenské poslání architekta. Přeje si „probudit prezidentské volby politicky a poeticky“.
Helena Špánková , 2. 3. 2007
Roland Castro (1940) je obecně více znám pro své levicové přesvědčení a revoluční akce jeho mládí, než pro dnešní politickou umírněnost. Brzy pochopil, že revoluční radikalizace neodpovídá jeho představě pokroku a že vývoj lze ovlivnit lépe realistickou tvorbou. Jako architekt se stal během krátké doby specialistou na přeměnu chudších okrajových čtvrtí měst.Za tyto projekty byl Castro jmenován za levicové vlády v 80. letech ministrem pro obnovu předměstí. Založil ideovou a akční skupinu věnovanou současnému sociálnímu bydlení, jeho zvláštnostem a proměnám. Francouzská sídliště jsou místa sociálních problémů, které měly jeho akce, nazvané Předměstí 89, pomoci řešit. Skončily v době, když Castro ze své funkce odstoupil a kdy se ministrem „měst“ stal podnikatel a dobrodruh Bernard Tapie. Castro se vrátil ke své kanceláři a idejím a bojoval (a i nadále brojí) proti konzervatizmu, který vládne Francii. Podává návrhy, hájí projekty a realizuje řadu „konkrétních utopií“.V důsledku prvního kola prezidentských voleb v roce 2002, kdy se do druhého kola dostal ultrapravicový kandidát Le Pen, se Roland Castro rozhodl založit s přáteli „Hnutí konkrétních utopií“, které hájí myšlenku, že Francie potřebuje urgentně nové nápady a zásadní změny. Jedná se o politické hnutí občanů a nikoliv politickou stranu, které se označuje jako evoluční. Jeho předseda Castro prohlašuje, že je unaven službou mocným a že představuje politickou alternativu, která by otevřela „pole možností“.Hnutí konkrétních utopií vydalo 89 návrhů na obnovu sociálních vztahů, týkajících se všech oblastí francouzského života. Z návrhů zmiňujeme některé z těch, které jsou přímo inspirovány zakladatelem hnutí a dotýkají tohoto zpravodaje:30. Krása měst a rovnoprávnost bydlení jsou základem bratrství31. Nejen střechu pro všechny – také nárok na urbanitu a veřejné služby32. Do pěti let žádné nedůstojné a zdravotně závadné bydlení33. Architektonické dědictví nesmí urážet budoucnost34. Jediná možnost jak zabránit spekulacím s nemovitostmi: nadbytekNávrhy hnutí jsou doprovázeny prohlášením o povinnostech občanů. Povinnosti se poněkud vymykají tomu, co by se zdálo na první pohled jako nařízení. Např. první z nich je nazvaná Povinnost nemlčet, sedmá Povinnost předávat vědění, ale je tam také Povinnost volit nebo Povinnost respektovat rozdílnost ostatních.A to nás přivádí k architektonické tvorbě Rolanda Castra. Velká část jeho profesionální činnosti za posledních 20 let byla věnována přestavbám sídlišť a jejich vybavenosti. Právě toto různobarevné prostředí plné sociálních rozporů se stalo nejen předmětem jeho četných projektů a realizací, ale také podkladem pro jeho politickou činnost. Je málo pravděpodobné, že Roland Castro dosáhne nejvyšší příčky ve francouzské vládní hierarchii, ale jeho příklad snad přispěje k větší angažovanosti a politické zodpovědnosti celé architektonické obce ve Francii. Fotografie - www.castrodenissof.com
