Architekt odpadu

„Představte si dům, který si sám topí, sám se zásobuje vodou, sám si pěstuje vlastní plodiny. Představte si, že k jeho výstavbě není potřeba žádná drahá technologie, že recykluje svůj odpad, že má vlastní energetický zdroj. Teď si představte, že se takový dům dá postavit kdekoliv a kýmkoliv, navíc z věcí, které společnost považuje za odpad.“

Michael Reynolds   Před třiceti lety se architekt Michael Reynolds rozhodl takový dům postavit. Stal se vizionářem, který od té chvíle za svůj nápad bojuje a snaží se svůj koncept rozšířit mezi širokou veřejnost. Věří, že ve věku ekologických nejistot a hrozících přírodních katastrof mohou jeho domy změnit – a také mění – způsob našeho života. Pomáhá tak nejen lidem postiženým přírodní katastrofou žít v domech, které budou odolné jak proti nározové vlně tak proti zemětřesení. Domy z odpadu  budou soběstačné, nebudou muset využívat studny, které mohou být znečištěny, ale budou schraňovat vodu dešťovou. Stejně tak to dělá prý proto, aby si zachránil vlastní kejhák, protože jak říká „lidstvo je jak stádo bizonů, které běží do propasti, ale jeden z nich se chce zachránit a musí celé stádo přesvědčit o tom, že musí běžet jinou cestou.“ (Mike Reynolds)   Tento svébytný architekt svým experimentálním přístupem ke stavbě domů nabourává současný architektonický status quo již od chvíle, co v roce 1968 absolvoval Architecture School. Jeden z jeho nejstarších experimentů – dům postavený z plechovek od piva – naštval národní asociaci zedníků natolik, že ho donutili stavbu přerušit. Mike se tím ale nenechal odradit a nadále rozvíjel koncept „zemědomu“ – domu, který je mimo systém všech rozvodných sítí, je poháněn sluneční energií, postavený z pneumatik, recykluje dešťovou a odpadní vodu a náklady na jeho chod jsou téměř nulové.  

Reynolds se odstěhoval na kus pouště nedaleko městečka Taos v Novém Mexiku a tam začal experimentovat s novým, vědeckým přístupem k architektuře. Mírné stavební zákony a úředníci, kteří byli myšlence „zemědomu“ nakloněni a udělili Mikeovi zvláštní povolení porušovat státní stavební nařízení, mu umožnili používat nekonvenční stavební materiály jako například plechovky od piva, ze kterých postavil několik neuvěřitelně originálních domů. Některé vypadaly jako středověké hrady, jiné jako pyramidy, spoustu z nich poháněly obrovské větrné turbíny. Výsledkem byla někdy katastrofa, jindy nečekaný úspěch. S každým dalším projektem se Mike naučil něco nového.   Ve chvíli, kdy začal koncept „zemědomu“ slavit jasné úspěchy, postihly komunitu v Taosu vážné problémy. Výměna křesel na místním plánovacím výboru bohužel znamenala, že se na rozhodovací místa dostali úředníci, kteří konceptu „zemědomu“ nakloněni nebyli. Plánovací a stavební předpisy nařizovaly, aby byl každý dům napojen na centrální rozvodovou síť – Reynolds a „zemědomy“ tak porušovaly veškeré myslitelné stavební zákony. Důsledkem bylo, že se úředníci rozhodli Mikeovy komunity uzavřít a odebrali mu licenci architekta i podnikatele. 

„Když chcete povolení k tomu udělat něco jinak, musíte nejdřív dokázat, že vám to bude fungovat. Abyste to ale mohli dokázat, musíte porušit stávající zákon. Je to patová situace. Systémy, které varují před cunami, se navrhují až po cunami, ochrana země před teroristy je posílena až po teroristických útocích a globálnímu oteplování se také budeme věnovat až potom, co přijde.“ (Michael Reynolds) 

Reynolds se rozhodne bojovat. Zaútočí na politiky zpříma a bez okolků jejich vlastními zbraněmi. Přijde s návrhem zákona na ustanovení „zkušební oblasti trvale udržitelného bydlení“, za který začne okamžitě lobbovat. Po několika náročných měsících se Reynoldsův návrh zákona konečně dostává na půdu senátu Nového Mexika, kde se o něm má hlasovat. Na poslední chvíli se však mezi zastupiteli strhne vleklý argumentační boj, který jednání neúnosně protáhne a kvůli kterému je nakonec návrh zákona zamítnut.   Mike je pochopitelně obrovsky zklamaný a rozhodne se Spojené státy dočasně opustit. Letí i se svým týmem na Andamanské a Nikobarské ostrovy, přes které se jen pár týdnů před tím přehnala vlna cunami. V této oblasti, kde byla zničena veškerá infrastruktura, kde jsou všechny studny znečištěné mořskou vodou, kde přišly tisíce lidí o přístřeší a kde zrovna nikdo nedbá byrokratických nařízení, přijímají ostrované Reynoldsovu myšlenku trvale udržitelného bydlení s nadšením.   Ve třech týdnech, které zbývají do začátku období dešťů, ukazuje Reynoldsův Američany zavrhnutý tým, obyvatelům ostrova, jak si z pneumatik, plastových lahví a bambusu postavit dům, který jim zajistí vlastní pitnou vodu a který má vlastní odpadní i větrací systém. Projekt je nadmíru úspěšný, Mike a jeho tým jsou oslavováni jako hrdinové a indické úřady jim obratem schvalují veškerá povolení.   Strhující příběh pokračuje a Mike se nevzdává ve svém boji a opakovaně předkládá zákony v americkém senátu.   Podaří se mu nakonec jeho cíl? Prosadí svůj zákon a bude nadále stavět své dokonale ekologické domy? To se dozvíte při návštěvě kina Aero a shlédnutí unikátního dokumentu, který mapuje jak osobnost Michaela Reynoldse tak jeho unikátní stavby a projekty.   Premiéra celovečerního dokumentu „Architekt odpadu“ režiséra Olivera Hodgea je 5.6.2009.

zdroj: Aerofilms