ARCHITEKT 9 | 2007 - Industriální stopy

Série konferencí a výstav, z nichž první se konala hned zkraje devadesátých let, prospěla profilování názorů, pomohla i kontaktům mezi architekty, památkáři, historiky, stavebními inženýry, odborníky více profesí. Cílů bylo jistě víc. Zpětně se některé mohou zdát naivní a nepřiměřené vývoji se zpřetrhanou kontinuitou. Romantizující představy o respektu k průmyslovému dědictví, jako reprezentantu kdysi slavných firem a jmen spjatých s podnikáním či technickým rozvojem, záhy uzemnila restrukturalizace průmyslu a často až divoká privatizace: nedbající na původní stavitele a vlastníky, provázená konkurzy a zástavami historických staveb u bank, s následkem neodvratitelného chátrání až likvidace. Paradoxně i to mělo svůj pozitivní efekt ve střízlivém a naléhavějším pojmenování mizejících hodnot. U průmyslového dědictví se začínají uplatňovat shodná hlediska, obvyklá u architektury jiných typologických druhů. Bienále představuje pomyslný deštník pro bezpočet názorově pestrých, víceméně autonomních výstav, konferencí, performancí i koncertů. Upozorňují na výjimečnost industriálních stop, znovu oživují místa, která zůstala na čas stranou. Propojují zkušenosti, jindy limitované (proti sobě často stojícími) profesními zájmy i profesním vzděláním – architektů, stavebních inženýrů, památkářů, developerů, sociologů, lidí z oblasti kultury – umělců, divadelníků, hudebníků. Je pokusem nabídnout otevřený prostor pro rozdílné přístupy, přiblížit se realizaci vznikajících projektů, i s ukročením k obecnějším, vlastní architektonickou tvorbu a památkovou péči už přesahujícím úvahám. Zároveň jde o představení naší situace v souvislostech obdobných snah v zahraničí. Podobně je tomu i letos, Industriální stopy 2007 nasměruje úvaha Sira Neil Cossonse k tématu rozpoznání průmyslového dědictví jako „kulturního potenciálu udržitelného rozvoje“. Paměť industriální éry, stavby a technická zařízení, kterým se nyní snažíme vtisknout jiné užití, s významy, které nesou, s obsahem symbolů i nepřehlédnutelnými materiálními hodnotami, jsou jakoby vyslovenou metaforou doplňující celistvější obraz současné doby. Navazující tematické okruhy mezinárodní konference pak rámují řadu dalších odborných, kulturních, společenských i alternativních aktivit v Praze, Liberci, Ostravě a v Kladně. Sledují shodu i konflikty zájmů profesí, posuny na stupnicích jejich hodnot. Předkládají kulturní, ekonomické i politické argumenty pro proměnu areálů a objektů zanikajícího průmyslu na krystalizační místa urbanizace, udržitelného rozvoje sídel a krajiny. Dotýkají se smyslu i váhy institucí (vládních, nevládních, vysokých škol, zájmových skupin, profesních organizací) při naplňování projektů nového využití /adaptive re-use/ a prosazení záchrany průmyslového dědictví. Mohou být rovněž impulsem propojení kulturních industriálních cest jako nových cílů turistiky a trávení volného času v integrované Evropě. A jak shrnuje závěrečný panel konference, tvoří kontext pro uměleckou intervenci a nový umělecký zážitek. K bienále patří také výstava alternativních projektů nového využití opuštěných továren, skladů, průmyslových komplexů, která soustřeďuje práce studentů škol architektury v České republice. Připomínám ji z více důvodů. Předně proběhne v právě přestavované, bývalé Jeřábkově továrně na Pražskou šunku v Holešovicích. Mezi prohlídkou výstavy, můžete z blízka a bezprostředně sledovat dokončování stavby. (Její současnou podobu zachycuje Architekt. Vývoj od projektu po realizaci, v časové perspektivě dvou let od minulého bienále představují rovněž další příklady na následujících stránkách, La Fabrika, nahrávací studio ve Vršovicích, Galerie moderního umění v Holešovicích…) Prezentace studentských návrhů konverzí průmyslové architektury v Jeřábkově továrně současně nabízí i modelové vzorky pro rozvíjení i zásadních témat architektonického vzdělání, odpovědnosti a ambicí architektova uplatnění, investorské a projekční praxe i autorské etiky. Na pozadí atmosféry letošního bienále, a jistě i díky značně široké škále představ autorů soustředěných prací porovnává přístupy, někdy stále ještě vláčené v závěsu zažitých stereotypů. O zásazích do dříve vzniklého autorského díla: Kdy je gesto inspirující výzvou a kdy beznadějným směřováním k banalitě? O pravdivosti motivů nových intervencí – o krocích, které umožní industriální stavbě přežít ve zcela jiné době a pro zcela jinou funkci, které mohou vést ke zhodnocení nově využité architektury, nebo jindy spíš k recyklaci materiálu, a příště k exploataci bez zřetele na obsah, výraz, historii a uměleckou hodnotu. Jak konverzí a funkční proměnnou nesetřít hodnoty, které zpočátku vedly k rozhodnutí industriální objekt zachovat a nově využít. Tedy o paradoxu možného popření smyslu celého snažení samotným zásahem, kdy výsledek zpochybní architektovu roli. Oproti stále ještě nezávazným alternativním návrhům představují již realizované projekty (také v tomto vydání Architekta) další rovinu odpovědí, přestože nejednoznačných. Potvrzují, nejen z urbanistického hlediska, že se prostor s historií stává výhodou: pomáhá rozlišovat. Přesvědčí také dosud čitelná, původní industriální architektura, se stopami zaniklých činností, intenzivněji vnímanými s novou výtvarnou zkušeností. Jejím prostřednictvím, s licencí metafory, shlížíme ke světu věcí, u něhož už nejspíš neporozumíme jeho hierarchii a fungování; ten současný ale podstatně obohatí. Takový jsem měl i pocit po Snu noci svatojánském v bývalém lokomotivním depu. Divadlo pojaté jako multikulturní zážitek vyplnilo čerstvě přebudovaný prostor Roundhousu v londýnském Camdenu. Jeden z těch přesvědčivých příkladů, které představuje i toto číslo Architekta. V charakteristické atmosféře autentických detailů s racionálními, kultivovanými novými zásahy. Prostor vycházející ze zážitků, které oživené místo samo nabízí. Z obsahu čísla 9/07:PROJEKT > DOX, CENTRUM SOUČASNÉHO UMĚNÍ, ARCHITEKTURY A DESIGNU, PRAHA / IVAN KROUPA REALIZACE > LA FABRIKA, PRAHA, HOLEŠOVICE / TOMÁŠ NOVOTNÝ, JIŘÍ OPOČENSKÝ, TOMÁŠ ZMEK REALIZACE / PROJEKT> M_FACTORY, PRAHA / STUDIO OLGOJ CHORCHOJ REALIZACE > UPP UNIVERSAL PRODUCTION PARTNERS, PRAHA / ŠIMON CABAN > PALÁC KŘIŽÍK, PRAHA / ZDENĚK HÖLZEL, JAN KEREL, OLGA RŮŽIČKOVÁ / AHK ARCHITEKTI REALIZACE / PROJEKT> FABRIKA SVITAVY / ROMAN SVOJANOVSKÝ, IVO JUNEK PROJEKT > MULTIFUNKČNÍ CENTRUM DESIGNU A ARCHITEKTURY, PRAHA/ IVANA DOMBKOVÁ REALIZACE > THE ROUND HOUSE, LONDÝN, VELKÁ BRITÁNIE / JOHN McASLAN> KULTURNÍ CENTRUM CAIXAFORUM, BARCELONA, ŠPANĚLSKO / ROBERTO LUNA KONZERVACE> LIPSKÁ PŘÁDELNA, LIPSKO, NĚMECKO REALIZACE > MUZEUM MLÝNŮ, PALMA DE MALLORCA, ŠPANĚLSKO / RICARDO FLORES, EVA PRATS PROJEKT > ELBPHILHARMONIE, HAMBURG, NĚMECKO / HERZOG & DE MEURON VÝSTAVA > DRUHÝ DECH PRŮMYSLOVÉ ARCHITEKTURY / TEXT PETR VORLÍKREGISTR > INTERNETOVÉ TOULKY PRŮMYSLOVOU ARCHITEKTUROU / TEXT PETR VORLÍK KNIHY> INDUSTRIÁLNÍ STOPY – NOVÉ PUBLIKACE PROGRAM > 4. BIENÁLE INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2007VÝSTAVA > ERICK VAN EGERAAT V GALERII JAROSLAVA FRAGNERA / TEXT PAVEL HALÍKHISTORIE > K AUTORSTVÍ ČERYCHOVY VILY V JAROMĚŘI / TEXT MARCEL PENCÁK RECENZE> BENEŠOVA VILA V SEZIMOVĚ ÚSTÍ / TEXT PAVEL HALÍK ECHOSERVISSUMMARYENCYKLOPEDIE