ARCHIP - první soukromá vysoká škola architektury v ČR
První soukromá vysoká škola architektury v České republice získala minulý týden státní souhlas a akreditaci Ministerstva školství k bakalářskému programu. Škola se skvělým konceptem, lidmi i místem působnosti má spoustu plánů a vizí, které by mohly pozvednout místní výuku architektury. Zároveň hodlá fungovat jako platforma, která bude pořádat všemožné akce od seminářů přes osvětu a publikační činnost po přednášky o architektuře.
Michal Čermák , 17. 5. 2010
ARCHIP považuje za hlavní elementy architektury 7 bodů “CO-”: • concept (koncept, důraz na podstatu a základní myšlenku) • context (architektura jako celek a zároveň architektura fungující vzhledem k celku) • complexity (komplexnost, souvislosti, různé kritéria a různé pohledy) • cooperation (kooperace - týmová práce v širokém slova smyslu) • comunication (komunikace nejen mezi architekty a souvisejícími profesemi, ale i s veřejností - srozumitelná prezentace a argumentace) • competence (kompetence architekta - zodpovědnost, odborné znalosti a zkušenosti) • comunity (vztah ke společnosti, široké uplatnění profese na utváření životního prostoru)
Nápad vznikl roku 2005 kolem architekta Martina Roubíka (1949 - 2008) a Reginy Loukotové. Škola bude umístěna v národní kulturní památce Veletržním paláci, jehož styl a měřítko mimojiné pochválil pří své návštěvě Prahy jeden ze stěžejních architektů 20. století Le Corbusier. Celá výuka bude probíhat kompletně v angličtině, což nabízí ARCHIP mezi českými výsokými školami architektury jako jediný. Cílem tříletého bakalářského programu je přitáhnout studenty z celého světa a vytvořit českou nadnárodní školu, která vytěží maximum z architektonicky hodnotné Prahy. Magisterský program zatím škola neposkytuje, avšak s ním počítá do budoucna. Prozatím bude schopna připravit své studenty na studium magisterského stupně na jiných školách.
ARCHIPu se podařilo spojit dohromady schopné a nadšené lidi jak po organizační stránce, tak po stránce výukové. Výčet pedagogů není dlouhý, ale za to představuje lidi, kteří uspěli v soukromé sféře sami za sebe, takže je víc než pravděpodobné, že dokážou předat svým studentům více praktických informací než pedagogové z čistě akademického prostředí.
Mezi architekty najdeme Jaroslava Wertiga a Borise Redčenkova z ateliéru A69, Zdeňka Fránka, Adama Gebriana z AG-ENT, Jana Schindlera z Architekti4a, Michala Palaščáka a Reginu Loukotovou. Městské prostory bude vyučovat Igor Kovačevič z CCEA (Centrum pro středoevropskou architekturu), územní plánování a základy urbanismu francouzka Anne Morisseau, prezentaci projektu šéfredaktor časopisu ERA 21 Osamu Okamura, odbornou angličtinu Lucie Mertlíková a hostovat bude například Leslie van Duzer. Výuku fotografie bude mít na starosti známá česká fotografka architektury a designu Andrea Lhotáková, grafický design Filip Blažek. Dále se studenti budou učit od Martina Kubelíka – historie, Richarda Biegla (Klub Za starou Prahu), Ondřeje Hofmeistera (Projektil architekti) – statika, nosné konstrukce či Moniky Mitáškové (historička a teoretička architektury).
Výuka bude založena na ateliérech, od kterých se budou odvíjet další předměty (až už technické, umělecké nebo prezentační). V ročníku se počítá se zhruba 60 žáky, kteří budou rozděleni do ateliérů po 15 – 20 lidech, což umožní individuální výuku a nedojde k tomu, co je běžné na FA ČVUT, že si desítky studentů nemají na přednášce kam sednout. Cílem je výuku doplnit o workshopy, odborné semináře a exkurze, praktickou práci a podpořit disciplíny architektury, kterým se jiné současné fakulty architektury v ČR tolik nevěnují. Patří sem například rekonstrukce a památková péče (pro Evropu tak zásadní odvětví architektury a přesto u nás opomíjené), tvorba veřejného prostoru a krajinářská tvorba, která je například ve Skandinávii samostatným oborem. Semestrální témata se budou věnovat víceméně aktualním podmětům, které se řeší i v médiích a eventuálně by se mohly i realizovat. Zároveň budou všechny ročníky pracovat na stejném zadání daného semestru, takže se vytvoří konkurenční prostředí, které podpoří interní soutěživost, týmovou spolupráci, objektivní hodnocení prací a diskuzi. Kreditový systém školy je kompatibilní s ECTS (European Credit Transfer System), což umožňí studentům mobilitu v rámci evropských vzdělávacích programů.
Přijímací zkoušky jako takové nebudou. Student musí akorát předložit životopis, motivační dopis a portfolio, z čehož si vybere mnohačlenná komise. Prezenční zkoušky se nekonají mimojiné kvůli cizincům. Zde narážíme na jednu ze základních otázek, která asi všechny zájímá nejvíc: na kolik příjde školné za jeden semestr? 90 000 Kč. Vzhledem ke školnému ve světě to není tak obrovská částka, avšak pro české studenty je to příliš. Tím víc, že v České republice neexistují programy půjček na studium a ani škola neposkytuje žádné stipendia. ARCHIP v tomto ohledu nenabízí pomoc, ale snad bude tlačit na příslušné orgány a instituce, aby se situace změnila a i studenti z hůře situovaných rodin si mohli takové vzdělání vybrat. Pokud se škole podaří naplnit svůj program a vize a udrží si kvalitní pedagogy, tak se tato investice do vzdělání vyplatí.
Zde se nabízí otázky, jestli se navzdory svým cílům škola nestane architekturou pro děti z bohatých rodin, aby zde získali „diplom za školné“? Nebo si naopak studenti budou placené školy více vážit, věnovat se jí a tím pádem se zvýší jejich motivace do vzdělání? Bude obecně přístup a nasazení dobře zaplacených pedagogů na lepší úrovni, než na státních školách? Podobné otázky ukáže až čas. Pokud se z ARCHIPu stane podle plánu kvalitní a uznávaná škola s hojnou účastí zahraničních pedagogů i studentů, podaří se mu angažovat ve všech sférách a médiích, pozvedne diskuzi o architektuře, vytvoří kvalitní architektonickou knihovnu (která v ČR chybí) a systematicky bude pomáhat lepšímu obrazu architektury v Česku, věřím, že spousta lidí bude jásat.
