ANTONÍN PROCHÁZKA

počátky tvorbyAntonín Procházka (1882 Vážany u Vyškova - 1945 Brno) je jedním z nejvýznamnějších a nejosobitějších malířů české moderny z počátku 20. století. Jeho názor na umění se utvářel v prvních letech 20. století v době studií na Uměleckoprůmyslové škole (1902-1904) a pak (1904 – 1906) zejména na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se tehdy sešla výjimečná sestava výrazných uměleckých osobností: Emil Filla, Bohumil Kubišta, Otakar Kubín, Václav Špála, Ladislav Šíma, Fridrich Feigl, Vincenc Beneš, Willy Nowak, Emil Pittermann-Longen a další. S mnohými z „neklidného pokolení“ našel Procházka společnou řeč při prosazování nových principů v umění, hledaje svá východiska v duchu středoevropských expresionistických hnutí v dílech francouzského poimpresionistického malířství, fauvismu a v díle Edvarda Muncha. Už v raných vývojových stádiích nenechával Procházka na pochybách o svébytnosti svého talentu, mistrně přitom ovládal malbu i kresbu. Miroslav Lamač dokonce soudí, že z nastupující generace se vyvíjel nejsamostatněji. Silný zdroj této osobitosti bývá spatřován v prostředí, z něhož Procházka vyšel, což není zjevné jen přímo z folklorního zabarvení prací typu Venkovské svatby (1904-5), ale i z barevnosti, slavnostnosti, robustnosti, orfičnosti a smyslnosti, která se line jeho dílem. Ostatně venkovský život zůstane jedním z umělcových hlavních témat - vedle inspirace starými kulturami (především antickou), figurálních kompozic, zátiší, městské scenérie. V rané umělcově tvorbě se také projeví (a už zůstanou) dvě základní tendence: ta, která staví na plasticitě objemu a navazuje (nevědomě) na barokní tradice českého umění, a ta, která plasticitu potlačuje a usiluje buď o plošně pojatá řešení, nebo o konstruktivní výstavbu obrazu.Procházka se účastnil v letech 1907 a 1908 výstav skupiny Osma, na nichž mladá generace poprvé demonstrovala svou tvorbou nové názory na umění – a byla vesměs negativně přijata. Období opojení barvou a expresívního výrazu vystřídalo po roce 1910 hledání tvárných principů pod vlivem francouzského kubismu. Stojí ale za zmínku, že už r. 1907 namaloval Procházka minimálně dva obrazy (Ovoce a džbán a Kytice ve váze), v nichž jsou věci zobrazeny v geometricky čistých tvarech z různých úhlů pohledu, čímž si sám pro sebe, aniž by z toho vyvodil nějaké důsledky, učinil revoluční objev, který obecně stál na počátku kubismu a který dějiny umění připisují Picassovi.tvorba v izolaciZatímco se však Praha stává po Paříži jedním z osobitých center kubismu v Evropě, přijímá Procházka v tíživé finanční situaci v roce 1910 místo suplenta učitele kreslení v Ostravě a s manželkou Linkou Prahu opouští. I když se ocitá v izolaci, nepřestává udržovat kontakty s kulturním centrem, zejména s Emilem Fillou. S odstupem doby vychází pak najevo, že Procházkova osobitost, která přinesla českému umění zcela svérázné plody, byla živena i tímto odloučením. Procházka byl u nás mezi prvními, kdo pochopili dalekosáhlost tvorby Picassa a Braquea. Na přelomu let 1910 a 1911 vznikají první Procházkovy kubistické obrazy (např. Prométheus). Procházka se účastní v roce 1911 odchodu mladých umělců ze Spolku výtvarných umělců Mánes a založení Skupiny výtvarných umělců v Praze. Do začátku první světové války participuje na všech výstavách Skupiny výtvarných umělců v Praze i zahraničí. V dalších letech se v jeho kubistické tvorbě objevují tendence blízké neortodoxním kubistům (Metzinger, Gleizes) a dílu Delaunayovu. V tomto období, které Vincenc Kramář nazval v tvorbě umělce orfickým, se Procházka vrací k výrazné barevnosti, v kompozicích převládají křivky a voluty, jeho malba nabírá na objemech a plasticitě. Procházkovo osobité pojetí kubismu vrcholí za jeho působení v Novém Městě na Moravě (1921-1924), kdy kubistickou skladbu doplňuje lidově až anekdoticky působícími detaily.hrátky s kubismemStran Procházkova kubismu jsou pozoruhodné poznámky historika umění Vojtěcha Lahody. Lahoda soudí, že Procházkovi se kubismus stal vhodným prostředkem snahy nalézt všeobecné přijetí své tvorby, snahy proniknout do tajů, které přijetí díla ovlivňují. Dosáhnout toho, jak sám Procházka říkal, „aby obraz byl platný pro všechny lidi všech časů a národů“, najít věčné zákony umění. Proto studoval staré umění od malířských receptů mnichů z Athosu, přes perské a indické rukopisy až po klasické texty. Geometrie, kterou kubismus využívá, podle něj přibližovala k věčným prvkům a zákonům (Procházka se mj. vskutku dobře orientoval jak v geometrii, tak matematice, ale nepoužíval je ortodoxně, jako např. Kubišta) a kubismus mu tak, jak Lahoda vysvětluje, byl prostředkem ke sdělení nejobecnějších pravd. „Taková představa byla ideální a naivní... Nicméně realizace tohoto pokusu přinesla českému umění jednu z nejpozoruhodnějších variant kubismu, který má širokou škálu výrazových prostředků, možná z českých kubistických malířů nejbohatší,“ uvádí Lahoda v katalogu k nynější výstavě. Ač ho Filla zásoboval kubistickými zákony a poučkami, pohrával si totiž Procházka už od počátku s nedotknutelností kubistické formy. Tento nadhled ho posléze přivedl k tomu, co už bylo výše zmíněno jako orfismus, možná s okultním podtextem (viz kalichovité poháry a květy, oblíbené náměty okultistů – ostatně je známo, že se Procházka zabýval teosofií), a poté k naivizaci kubismu a patrně i pod tlakem prostředí, v němž se pohyboval, k „lidovému (humanizovanému) postkubismu“, jak to pojmenovává Lahoda.V Novém Městě na Moravě sílí Procházkovo zaujetí novými technologiemi malby. Klasickou olejomalbu doplňuje v úsilí o zdůraznění plastického a smyslového účinu svých děl pískem, pilinami, sádrou i voskem.přichází uznáníV roce 1924 se manželé Procházkovi stěhují do Brna, kde tvorba malíře konečně nachází příznivé ocenění i zájem ze strany inteligence a sběratelů. Oba umělci kolem sebe soustředí okruh přátel z řad moravské inteligence a umělců (Josef Kubíček, Jiří Mahen, František Halas a další). Jejich další výtvarná činnost se odvíjí na platformě činnosti Skupiny výtvarných umělců v Brně a ve spolupráci s pražským Mánesem.osobitost styluV letech 1925 až 1926 dospívá Procházka ke změně svého výtvarného názoru. Ve snaze přiblížit své umění širokému publiku tvoří napříště v naivizujícím novoklasicistním stylu, v typech postav a tváří se inspiruje starými kulturami (Indie, Egypt, Řecko, Řím), které ho fascinují harmonií – jednotou intelektu a smyslů. Tento v podstatě romantický sklon se u něj svérázným způsobem křížil s civilismem pěstujícím kult prostého lidského štěstí a poezii každodennosti. Zasazením orientálních typů postav do soudobého světa vytváří Procházka zvláštní až kuriózní atmosféru svých děl plných pohody, jejichž magický účin podtrhuje i mistrná malířská faktura. V zátiších s četnými odkazy ke kubistické zkratce a deformaci z druhé poloviny dvacátých let stupňuje smyslové působení malby, v níž dosahuje dokonalosti starých mistrů. Od roku 1927 se několik let věnuje enkaustice - k malbě voňavými voskovými barvami, neboť nechce sugerovat jen zrakový dojem, chce tvořit malbu pro více smyslů. Jeho pokus malířsky absorbovat celistvost lidské smyslovosti byl u nás ojedinělý (ze „smyslových“ obrazů uveďme: Zpěvák, 1916, Broskve, 1921, Košík s třešněmi, Zátiší s kdoulemi - obojí 1922, ale též U benzínové pumpy, 1929).V Procházkově tvorbě počátkem třicátých let sílí vlivy historické malby, dokládající jeho celoživotní obdiv k dílům Rubense, Daumiera, Tintorreta a dalších. Historizující pojetí Procházkovy poslední tvorby našlo pochopení a zájem u brněnských sběratelů jeho díla, jako byli prof. Otakar Teyschl, stavitel Václav Dvořák, architekt Eduard Žáček a další. V roce 1938 vytvořil monumentální obraz Prométheus přinášející lidstvu oheň pro aulu právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Množství maleb s antikizujícími a alegorickými náměty, které vznikly v průběhu války do roku 1945 se vyznačují malířskou virtuozitou a vyzrálostí stylu, které však v kontextu životní tvorby umělce nepřinesly nic nového. Ve svých obrazech Procházka nebil na poplach (jako např. Josef Čapek), nýbrž hledal ztracený pozemský ráj a nabízel klady života, pro které stojí za to žít.Procházkův přínos i velikost jeho tvorby poprvé náležitě ocenil Vincenc Kramář na umělcových výstavách v Brně (1932) a v Praze (1934). Kramář vyzdvihl zejména malířův podíl na utváření nové podoby českého umění v období Osmy a českého kubismu, zatímco k malířově tvorbě po roce 1925 měl podobně jako dobová kritika výhrady (skeptické hlasy hovořily o retardaci, ba zradě ideálů moderního umění). Tvorbou Antonína Procházky se v minulosti zabývali Jaromír Pečírka, (1945), Libuše Halasová (1949) a Albert Kutal (1959). Procházkovy práce byly už v průběhu jeho života vystavovány v zahraničí, kde získaly několik ocenění, např. Grand Prix v Paříži na světové výstavě v roce 1937.Bohatá tvorba Antonína Procházky, která obsahuje na 500 obrazů, tisíce kreseb, návrhů na nábytek, architekturu a užité umění, ilustraci, grafické listy a několik soch, nebyla ještě nikdy prezentována v takovém rozsahu jako nyní. Spojené úsilí dvou institucí Muzea města Brna a Moravské galerie v Brně, které si rozdělily Procházkovu tvorbu na část malířskou, sochařskou a dokumentaci k životu (na Špilberku) a tvorbu kreslířskou, nábytkovou, užitého umění, ilustrační a grafickou, doplněnou o stěžejní malířská díla (v Pražákově paláci), dává jedinečnou příležitost poznat tvorbu tohoto významného umělce v celé její šíři. Vystavená kolekce nabízí i díla neznáma nebo zatím nikdy neprezentována, která se objevila na aukcích teprve po roce 1989.Některé vzácné obrazy z období raného expresionismu a kubismu jsou vystaveny vůbec poprvé, jiné měla veřejnost možnost vidět naposledy před dvaceti až padesáti lety.publikaceU příležitosti výstavy vychází reprezentativní monografická publikace umělcova souborného díla. Je týmovou prací významných českých historiků umění a přináší nové poznatky i pohledy na dílo a život tohoto významného umělce. Kromě základních statí obírajících se tvorbou Antonína Procházky obsahuje také podrobný životopis a katalog, který je prvním soupisem nejdůležitějších prací celoživotního díla umělce. Kniha obsahuje na 700 barevných reprodukcí a podrobný životopis doplněný archivními záběry z Procházkovy pozůstalosti, archivu Muzea města Brna a jiných archivních fondů.Kniha na více než 400 stranách představí čtenáři cca 650 barevných reprodukcí doprovázených jak historií jejich vzniku, tak i odborným popisem a ohlasy u publika tehdejšího i současného.Publikace také ve zkratce zachycuje vývoj výtvarného umění v období od vzniku první republiky až do roku 1945.Velmi kvalitně zpracovanou knihu vydalo nakladatelství Tigris Pokud si tuto hodnotnou knihu chcete objednat, bude vám na území ČR zaslána na dobírku při ceně za kus 1490,- Kč + balné 10,- Kč a dobírka dle váhy (60,- Kč). Pultová cena v knihkupectví je 1950,- Kč.V případě, že si tuto knihu chcete objednat na firmu jako propagační předmět, kontaktujte nás ohledně podmínek dodání a plateb.Objednávat můžete na e-mailové adrese knihy@tigris.cz nebo přímo na adrese firmy:Tigris s. r. o.Nábřeží 599762 20 Zlín - Prštnétel.: 577 688 187, 577 688 122fax: 577 433 935ANTONÍN PROCHÁZKA (1882 - 1945) 11. prosince 2002 - 2. března 2003Výstavní sály Obecního domu, nám. Republiky 5, Praha 1Pořadatel výstavy >>> Obecní dům, Praha Spolupořadatelé >>> Muzeum města Brna a Moravská galerie v BrněOtvírací doba >>> 11. 12. 2002 - 2. 3. 2003 denně od 10 do 18 hodinInformace a prodej vstupenek >>> Vstupenky na výstavu, publikace, plakáty a pohlednice vydané u příležitosti výstavy je možné zakoupit v Kulturním a informačním středisku Obecního domu, nám. Republiky 5, 111 21 Praha 1, tel.: 222 002 101, fax: 222 002 100, e-mail: info@obecni-dum.cz, http://www.obecni-dum.cztext >>> Moravská galerie, Obecní důmobrázky >>> Tigris, Obecní dům