Albrecht Dürer | Růžencová slavnost 1506-2006
Pětistého výročí vzniku Růžencové slavnosti využila NG k připravení výstavy, v níž hraje hlavní roli právě tento obraz. Do svých sbírek v Praze jej zakoupil na počátku sedmnáctého století vášnivý sběratel umění a ctitel díla Albrechta Dürera zvlášť, císař Rudolf II. Až do počátku října jsou ve Valdštejnské jízdárně kromě originálu a dvou kopií k vidění obrazy a kresby vztahující se přímo ke vzniku této desky či autorově pobytu v Benátkách, stejně tak i díla inspirovaná Růžencovou slavností a její ikonografií. Výstava se opírá především o sbírky v České republice, ale mezi zapůjčiteli figurují rovněž vídeňská Albertina a berlínský Kabinet grafiky Státního muzea.
Klára Pučerová , 1. 9. 2006
Albrecht Dürer | Růžencová slavnost 1506-2006do 1. říjnaNG, Valdštejnská jízdárnakomentovaná prohlídka s autorkou 14.9., s lektorkami 9.,16.,30.9. v 11 hodin, 17.9., 1.10. v 15 hodinKurátorka výstavy, a zároveň editorka obsáhlého katalogu, Olga Kotková rozdělila výstavu do čtyř částí - časových úseků, jež ilustrují osudy obrazu v různých sbírkách - Benátky (1506-1606), Pražský hrad (1606-1782), Strahovské opatství (1793-1934) a nakonec Státní sbírka (1934-2006). Kromě této koncepce se výstavou proplétají linie týkající se např. ikonografie obrazu a jejího vlivu na další díla stejné tématiky, pochopitelně hlavně v našem prostředí. Výstava je vysloveně narativní, návštěvník se seznámí s celým příběhem, aniž by se však zapletl do množství odkazů, v němž by se nakonec ztratil. Albrecht Dürer – následovník, Madona se zvířaty, po 1503 Daniel Fröschl podle Albrechta Dürera P. Marie s dítětem, po 1604Příjemné je také to, že výstava netrpí komplexem malých možností. Že by se v Praze uspořádala opravdu reprezentativní a obsáhlá výstava Dürerova díla je minimálně z finančních důvodů nepředstavitelné, ale hlavně by to postrádalo smysl. Růžencová slavnost je nicméně dílo bezesporu velmi kvalitní, tudíž je tento projekt opodstatněný. Především je tu vidět kvalitní příprava. Nenajdete zde za každou cenu vybrakované depozitáře ze všech koutů republiky nebo přehršel historických rekvizit přibližujících dobu vzniku obrazu. obraz pro německé obchodníkyNávštěvník se dočte, kde a pro koho byla Růžencová slavnost namalována, má-li dostatek času a trpělivosti, tak se při videoprodukci dozví i jakým způsobem do Prahy doputovala. Dürerův pobyt v Itálii se odrazil na technice malby, obraz je však především skvělým propojením přesné kresby (vycházející ze severské tradice) a benátského koloritu. Zajímavým motivem, který NG náležitě využila, je moucha, která kdysi dávno seděla uprostřed obrazu. Vzhledem k jinému měřítku a perspektivě ji lze chápat jako trompe-l´oeil, neboli klam oka. Malíři takovými co nejpřesnějšími napodobeními přírody dokazovali již od dob antiky bravuru své tvorby. Navíc lze mouchu číst i symbolicky, jako memento mori. Dürer využil portrétů významných osobností, jež vytvořil během svých cest po Evropě, a díky nim dodal zobrazení růžencové slavnosti s konfrontací světské moci s křesťanskou (modlící se k Panně Marii a Jezulátku) a komparsem politickou aktualizaci. A rovněž sebevědomý autoportrét, pro Dürera příznačně, nalezl na této malbě své místo. Albrecht Dürer, Růžencová slavnost, 1506Detail s vlastní podobiznou umělceAlbrecht Dürer, Růžencová slavnost, 1506restaurování v 19. století Kromě obrazů, jež byli ovlivněny Dürerovým osobitým zpracováním tématu, je na výstavě další zajímavou částí restaurace díla. Opat Zeidler dal již velmi poničený obraz, zakoupený Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, k zrestaurování litoměřickému malíři Johannu Grussovi st. (vrstevník J. Führicha či Fr. Tkadlíka, stejně jako oni byl žákem Jos. Berglera). Růžencová slavnost má dvě kopie, první vznikla jako náhrada pro benátský kostel, pro který byla objednána, druhá kopie je dílo nazarény ovlivněným Johannem Grussem. V jízdárně byl této trojici vymezen ústřední prostor, takže můžete porovnat úroveň jednotlivých obrazů. Gruss odkryl barokní přemalby a scházející místa doplnil podle své invence. Z tohoto důvodu pak nabývají na významu kopie a kresby pořízené různými malíři ještě před touto restaurací. Jan Vojtěch Angermeyer,Odpočívající zajíc, 1732Albrecht Dürer, Portrét Wilibalda Pirckheimera, 1524Trochu zbytečně se jeví přítomnost počítače, protože ne každý obrázek, který si zde můžete otevřít, je v dostatečné kvalitě, ale zase mate možnost si dohledat některé informace k výstavě, katalogu či Dürerově osobnosti. Katalog je skutečně poctivě připravený, kapitoly zpracovali odborníci jednotlivých oblastí a o reprodukce zde není nouze. Navíc tu objevíte dosud nepublikovaný text Vincence Kramáře o stavu obrazu v roce 1935, jenž teoretik zpracoval na jiné úrovni než jako pouhý úřední doklad pro Ministerstvo školství a národní osvěty. Pokud vás zajímá Dürerova tvorba a přistoupíte-li na model výstavy, odejdete z ní nadmíru spokojeni.
