AKNÉ | současné umění v Rudolfinu

Galerie Rudolfinumotevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18hSběratelství je vášeň stejně stará jako samo umění, tradice státních sbírek v tomto ohledu logicky pokulhává. Z dnešního pohledu jsou samozřejmě nezastupitelné, důležité, demokratické (pokud je tedy demokratické vedení galerie…). Po sametové revoluci se současné umění stalo přístupné každému, koho zajímá, aniž by měl tipy na několik málo malých galerií nebo chodil po ateliérech. Co je pro sběratele hnacím motorem je snadno představitelné každému. To, že finance zde hrají hrají důležitou roli, je také pochopitelné. Pokud se ale podaří sběrateli nashromáždit velkou sbírku, která je opravdu kvalitní, ještě k tomu tématicky vyhraněná, a zároveň je zde vůle a chuť ji otevřít veřejnosti, nemůžete než kroutit hlavou, že se mluví o našich vodách. Richard Adam je právník, který vyrůstal obklopen uměním. Po absolutoriu vysoké školy si dělal radost každoročním nákupem akvarelu, tempery nebo kvaše z brněnské sbírky, nakupoval oleje. Pak poznal Tvrdohlavé, postmodernu a nechápal, co to je. Seznámení v Galerii Litera v Karlíně na počátku devadesátých let a lidé kolem časopisu Art & antiques ho přivedli do nových kruhů, začal navštěvovat výstavy Akademie výtvarných umění. Sedmiletá práce v nové firmě mu umožnila nakupovat více. Jak sám píše v textu katalogu, vždy vyčleňoval tři čtvrtiny své mzdy na umění. Vnímání a změnu postoje k současné malbě přirovnává k poslechu vážné hudby: pochopení, nebo možná vcítění se do sdělovaného je cestou boje s vlastní necitlivostí. To, že umění opravdu miluje, dokazuje další fakt: sám totiž bydlí v panelákové garsonce. Jeho sbírka dnes visí v rekonstruované brněnské Vaňkovce. Na výstavě v Rudolfinu naleznete její část. Pokud vás zaujme, bude se vám ještě více líbit katalog výstavy, respektive obsáhlá kniha Česká malba 1985 – 2005, Sbírka Richarda Adama. Kniha obsahuje české a anglické texty Richarda Adama, zasvěcené statě Lenky Lindaurové (donedávna šéfredaktorky Art & antiques), kurátorů legendárních výstav Jany a Jiřího Ševčíkových a rovněž Jiřího Ptáčka. Díky jeho textu se začnete ve světě umění posledních dvou desetiletí i bez vlastního monitorování situace dobře orientovat. Lenka Lindaurová zde zmiňuje problematickou percepci současného výtvarného umění českým publikem. „Zatímco současný film, hudba i divadlo odrážející přítomnost v celé její komplikovanosti jsou pro jejich konzumenty pochopitelné, adekvátní, v oblasti výtvarného umění existuje deficit tolerance, pochopení. Jako by lidé nežili stejnou přítomnost, jako by nechápali svět, kterého se sami účastní a každý den ho spoluutvářejí, jako by všechno vnímali skrze svůj nutkavý barevný sen o utopii….Český kadlub musel v závratné rychlosti přežvýkat všechno, co se v umění odehrálo předchozích padesát let. V rychlokurzech jsme se vrátili k čistému koncetpuálnímu umění, minimalismu, ready-mades, land artu apod…Po rychlokurzech se ozvalo volání po návratu malby. Nikdy přitom nezmizela, jen galeristé a kurátoři se o ni začali víc zajímat.“ Co je pozitivní stránkou a vlastně částečnou reakcí na zmiňovanou netoleranci k tvorbě současníků, je vystavení jejich děl v takové galerii jako je Rudolfinum. Zdá se, že malbám dodává jakousi auru a záruku kvality to, že jsou jim poskytnuty právě takové výstavní prostory. A s tím samozřejmě související prestiž, jistota návštěvnosti a velká publicita. Ve skutečnosti je to ale právě naopak. Díla to nepotřebují, z velké části jsou to autoři, z nichž se za poslední roky stali renomovaní umělci, jejichž jména zazněla v souvislosti s Chalupeckého cenou apod. Jsou zde vystaveny malby mladých výtvarníků, kteří mají k takovému postavení řádně nakročeno. Najdete tu jména známá z bienálí, galerií jako je Futura, Display, Karlínská studia… Je to jistě příjemná věc pro tyto umělce. Ale ještě více je důležité, že se veskrze pravidelní návštěvníci Rudolfina – rozdílných věkových kategorií a stupně tolerance vůči současnému umění – setkají s touto tvorbou. Nechci je podceňovat, takže už nebudu raději pokračovat. Snad jen už , že je skvělé, že Richard Adam dostal tu možnost, že jsou v Rudolfinu vystavena dobrá díla v krásném prostředí, že vyšla pěkná knížka, že je to výjimečná a snad i pro další sběratele inspirativní věc, tahle výstava… Další informace a doprovodné programy