A je to tady! A co to je?!

Pohnutá historie různých řešení dostavby Staroměstské radnice a mnohých architektonických soutěží nás motivovala k tomu, abychom k této problematice nechali vyjádřit i tu nejmladší generaci architektů. Proto jsme oslovili různé vysoké školy vyučující architekturu v Čechách i na Slovensku. Pozvali jsme studenty těchto škol na pětidenní workshop na zmiňované téma pod vedením předního mexického architekta Michela Rojkinda a pedagogů z Prahy a Bratislavy. Přihlásilo se jich na šedesát a organizátoři vybrali 40 nejlepších. Ti se rozdělili do 10 týmů a začali na své vizi pracovat. 

Zdá se Vám spojení Michela Rojkinda, československých studentů architektury a tak hluboce pražského tématu jako nelogické? Ale vůbec ne, ostatně jak sám Michel na své přednášce, která se konala na Fakultě stavební ČVUT uvedl, všude je to víceméně stejné. A tak i on zažil, jak mu jeho projekt muzea napřed vedení města zavalilo superlativy, ale pak po volbách se od jiného vedení toho samého města snesla na něj samá negativa a projekt zastavili. Připomíná Vám to něco? U nás je to o to pikantnější, že projekt zavalen superlativy byl od stejného vedení, které za chvíli projekt zasypalo negativy.   Nemohu se vyhnout tomu, jak Kaplického knihovna byla dle velkého prince Pavla ta nejlepší knihovna na světě a ideální moderní architektonická dominanta pro Prahu. To se ovšem princ zapomněl zeptat ještě mocnějšího krále Václava, který tento názor nesdílel tak jednoznačně,  že se mu nedovolil vzdorovat žádný z dvořanů pod hradem a velký princ Pavel začal říkat, že nic podobného neříkal a pokud ano, že to tak nemyslel.

Pak ovšem přišel na řadu hlas lidu, který si i toto moc dobře pamatoval a protože přišel kníže Karel s přítelem Zdeňkem, kteří říkali, že způsob vlády prince Pavla nebyl správný, a že je to třeba dělat jinak, hlas lidu jim důkladně naslouchal. A protože to vidělia i jiná knížata, která byla spojenci prince Pavla a jeho kmotrů, začala se bát. Tato knížata totiž chtěla vládnout dál a tak do boje poslala své promyšleně vybrané a veřejně uznávané zástupce Bohuslava a Jiřího. A ti spustili, že to, jak se vládlo za prince Pavla a jeho kmotrů, nebylo dobře a pan Bohuslav pak začal říkat, že ta knihovna je ta nejlepší knihovna na světě a že je to ideální moderní architektonická dominanta pro Prahu, a že to, co říkal princ Pavel, mimochodem jeho předchůdce, že to říkat neměl a pokud to myslel jinak, že to měl myslet původně, jak to říkal. A mezi tím Jiří všude říkal, že to jak vládl princ Pavel bylo špatně, a že vůbec nemyslel na obyčejné lidi a to, že on nedopustí, aby nějací kmotrové jak od Bohuslava tak od něho vydělávali hodně zlaťáků jen tak za nic a na úkor obyčejných lidí. 

A nakonec přišel osudný den a začalo se vše počítat. A to se pak zjistilo, že hlas lidu naslouchal pozorně a dal svoji důvěru Karlovi a Zdeňkovi. Ani Jiří nedopadl špatně, protože i jemu lidé věřili, že nedopustí, aby nějací kmotři vydělávali hodně zlaťáků a že nedovolí, aby se kmotři od Bohuslava a ani od něho spojili. Docela dobře také dopadli zelený Pavel se zelenou Petrou, ale ty ještě princ Pavel se svými kmotry a za velikého povzbuzení všemocného krále Václava zavřeli do cely z osmi centimetrů tlustých mříží (místo pěti, které zelený Pavel se zelenou Petrou dokázali překonat) a tak je z volby vyloučili.   A to, co nechtěl ani Karel, ani Zdeněk, ani Jiří ani zelený Pavel se zelenou Petrou a ani hlas lidu se nakonec stalo. A velký a mocný král Václav se s povděkem z hradu usmíval a pravil, že vůbec nechápe, co na tom komu vadí.    A mně na víkend utkvěl v hlavě onen článek z Hospodářských novin "Jaká je budoucnost Prahy? Slibovaný blob nebude, lídrům zůstanou miliony.". Proto si vážené čtenářky a vážení čtenáři zkuste alespoň na stránkách EARCH.CZ užít, jak by mohlo Staroměstské náměstí vypadat kdyby,.... A až si to vše prohlédnete, nezapomeňte hlasovat, jaký projekt je ten nej!   Příjemné čtení vám přeje Jiří Kout