50 let Kotvy. Největší Prior v republice slaví výročí a chystá se na život po rekonstrukci
Kotva otevřela před 50 lety. Postavena byla podle návrhu Věry a Vladimíra Machoninových. Nyní prochází rekonstrukcí a jejich rodina usiluje, aby nedopadla neslavně jako Máj. Píše o tom jejich vnučka Marie Kordovská.
Marie Kordovská , 9. 2. 2025
Před 50 lety, 10. února 1975, se otevřela Kotva, první obchodní dům, který v Praze vyrostl od vzniku Bílé labuti v roce 1939. Půlstoletí neslaví sama – Máj se otevřel jenom o dva měsíce později. Nepřekvapivě je tak po celou dobu svojí existence provázel podobný osud. Zatímco za minulého režimu a ještě několik let po revoluci sloužily oba domy jako klíčová místa, kam se chodilo nakupovat, v posledních letech si s nimi nikdo neví rady. V zoufalé snaze nalákat dovnitř zákazníky se na architekturu moc nehledělo. Kam až tahle snaha může dojít, jsme minulý rok viděli u Máje, Kotva svoje narozeniny také oslaví rekonstrukcí.
Majitel, společnost Generali Estate, plánuje část proměnit na kanceláře, v části by se mělo nadále prodávat. Jeden rozdíl oproti Máji tu je - rodina architektů Kotvy se snaží se současnými majiteli obchodního domu najít kompromis mezi komerční funkcí a zachováním původních myšlenek Kotvy. A tou rodinou mám na mysli svoji rodinu - Kotvu totiž navrhli moje babička s dědou, Věra a Vladimír Machoninovi. Jejich dcera a moje máma, architektka Pavla Kordovská, se rekonstrukce účastní a jejich jménem má možnost ji ovlivnit. Výsledek bude vidět na konci roku 2027, kdy má být Kotva otevřena.
Když svobodné myšlenky 60. let předeženou stavební schopnosti socialismu
Babička s dědou spolu měli společný život, práci i povahu. Jasně, jedna neuměla vařit, druhý neuměl řídit, oba ale sdíleli cílevědomost a odvahu experimentovat. Po většinu minulého režimu museli být zaměstnaní ve státních projektových ústavech, kde dostávali zadanou architektonickou práci. Zajímavé zakázky bylo možné získat skrz soutěže, těm se ale architekti mohli věnovat pouze ve svém volném čase – většinou po večerech. „Udělali jsme 10 soutěží a vyšla jedna. Pracovali jsme ve dne v noci. Když jsme nějakou soutěž vyhráli, tak tu zakázku už zadavatelé objednávali u Státního projektového podniku. Tím, že jsme občas vyhráli soutěž, jsme tomu podniku přinášeli práci,“ vzpomíná u čaje s mlékem moje babička, Věra Machoninová.
Vysoutěžili takhle v zásadě všechny svoje stavby – Thermal, DBK, ambasádu v Berlíně... Jednou z posledních volně přístupných soutěží byl projekt pro nový obchodní dům v centru Prahy, který měl ulehčit nárokům na Bílou Labuť, která byla od roku 1939 jediným pražským obchodním domem. Síla návrhu OD Kotva manželů Machoninových spočívala v perfektně zvládnuté statice. Systém hexagonových modulů o průměru 14,2 metrů, které podpírají sloupy se šikmými vzpěrami, jim umožnil vyřešit hned několik problémů najednou. Takto navržené sloupy totiž udrží větší hmotnost a mohou stát dál od sebe, čímž přenechávají místo obchodní ploše. Současně tento systém umožnil snížit konstrukční výšku podlaží, a tím pádem do objemu celého domu dostat více pater. V neposlední řadě je možné s šestiúhelníkovými moduly v rámci asymetrické parcely pracovat organicky, uskakovat do stran a do výšky dle potřeby, a maximálně ji tak využít, aniž by výsledná stavba pocitově zaplnila proluku mezi domy jednolitou masou materiálu.
Za myšlenkovým vývojem, který se do projektu promítnul, ale pokulhávalo centrálně řízené stavebnictví. Materiály, které bylo schopné vyprodukovat, by navzdory perfektně vymyšlené statice váhu celé „plástve“ nevydržely. Investor tak rozhodl, že generálním dodavatelem stavby bude švédská firma SIAB. Většina materiálů a konstrukcí byla dovezena ze Švédska, Věra Machoninová pak část stavby projektovala přímo ve Stockholmu. Spolupráce se západní firmou kolem Kotvy vytvořila až téměř paranoidní atmosféru. Pražané se těšili, že mezi zbožím v novém obchodním domě budou i západní produkty. Babička naopak vzpomíná, že na stavbě se komunikovalo mobily. Výběr zboží byl nakonec ale stejně tristní, jako vždy a mobily – vzhledem k výstavbě v 70. letech – musely být zřejmě vysílačky.
KOMA MODULAR s. r. o.
Přesto se tento pocit vesmírného posunu vpřed na Kotvě projevuje dodnes. Černá mimozemská loď, která přistála uprostřed starého města, je výsledkem šedesátkové atmosféry a technologického vývoje, který byl tak silný, že se projevoval i u nás. Například tmavé plechy eloxovaného hliníku, které jednou zreznou a už nepotřebují pravidelnou údržbu, se Machoninovi naučili používat díky svým známým ve Výzkumném ústavu materiálů. Samoreznoucí plech se totiž používal na sloupech vysokého napětí na Sibiři, které měli Čechoslováci na starost v rámci socialistické spolupráce. Dříve je bylo nutné pravidelně natírat, s vynálezem eloxovaného hliníku, respektive materiálu corten, tato povinnost odpadla – což je vlastnost, kterou Machoninovi na obchodním domě rádi využili. Babička totiž na šedesátá léta vzpomíná jako na období „posedlosti barvou“, a tak barva Kotvy je téměř černá, což architekti zvýraznili i tmavě tónovanými skly.
Vesmírný koráb z minulosti
Když se Kotva otevřela – už za hluboké normalizace - Machoninovi nebyli přizvaní k ceremoniím s tím spojenými a přihlíželi z davu na ulici. Po srpnu 1968 totiž oba odmítli podepsat souhlas se vstupem vojsk, a tak se o Kotvě mluvilo „že vyrostla sama, jako houby v lese,“ jak vzpomíná babička.
Ve své době byla Kotva největším obchodním domem v Praze. Západní zboží v ní sice nebylo, ale určitě šlo o „výkladní skříň priorizace“ minulého režimu, který potřeboval Čechoslováky naučit nakupovat. Na nákup do Kotvy se jezdilo z celé země, dodnes mi o tom zážitku kdekdo vypráví. Přesto se Kotva nehodila pro kapitalismus, který přišel jen o 15 let později. Od revoluce nikdo nedokázal pořádně vyřešit, jak v obrovských otevřených prostorách vytvořit prostředí, ve kterém by samostatně prosperovaly různé značky. Dalším důvodem úpadku Kotvy byl i fakt, že Machoninových stavby se staly „monstry komunismu“, se kterými už nikdo nechtěl mít nic společného. Proběhlo několik pokusů o modernizaci, které ale ve skutečnosti nikdy nefungovaly.
Více k tématu
V nejbližší době Kotvu čeká velká rekonstrukce, která má ambice situaci jednou pro vždy vyřešit. Investor, společnost PAN EU Kotva Prague patřící pod Generali Real Estate, společně s architekty ze studia Chapman Taylor, vymýšlí, jak Kotvu udělat fuknční, živou stavbou. Atelier Alfa, který dnes spolu s Věrou Machoninovou vlastní i její dcera a moje máma, Pavla Kordovská, s architekty rekonstrukci pravidelně konzultuje. Kotva už nebude jenom obchodním domem – z části stavby budou kanceláře – i když původní funkce se nevytratí úplně. Svoji roli v projektu hraje i Institut plánování a rozvoje, který hlídá, jak dopadne revitalizace veřejných prostor v okolí, kterým se řádná péče nevěnovala vlastně nikdy. Kotva je zároveň jediná z Machoninovských staveb, která se stala památkou.
Současná Kotva, tak jak ji znám já, vnučka jejích autorů, je tak plná paradoxů. Vlajková loď socialismu, jejíž architektura je postavená na progresivních „zápaďáckých“ myšlenkách, vplouvá do 21. století se statutem historické památky v zádech, aby se z obchodního domu proměnila na částečně kancelářskou budovou. Možná si ve skutečnosti udržuje stejnou pozici, jakou měla vždycky – pozici stavby, která do své doby vlastně tak nějak nepatří.
Připomněli jsme si také další výročí, 110 let od narození architekta Vladimíra Machonina. Jemu bude věnovaný druhý díl článku ve středu 12.2. 2025 na EARCH.CZ.
