3.mezinárodní konference a workshop industriální archeologie, Cluj Napoca, 2003
Ve dnech 23. -28. září se v Rumunsku konal mezinárodní workshop zaměřený na otázky industriální archeologie, ochrany a nového využití průmyslového dědictví. Vedle řady odborníků a příznivců z celého Rumunska zde byla i skupina zahraničních účastníků z Velké Británie, Portugalska, Polska, Maďarska a České republiky. Spektrum příspěvků se pohybovalo v rozmezí od technických památek velikosti dolu, přes průmyslová města a architekturu až po věžní hodiny. Povzbuzující pro nás může být skutečnost, že na rozdíl od České republiky se v Rumunsku projekty ochrany průmyslového dědictví omezují pouze na muzeální provozy, zakonzervování stávajícího stavu, výjimečně na ideální řešení se zachováním nebo návratem původní funkce. Ojedinělé projekty konverzí zůstávají zatím pouze na papíře. Výměny názorů i zahraniční příspěvky navíc dokládají, že problémy (finanční a etické) nejsou problémem pouze východní, ale i západní Evropy.
Petr Vorlík , 2. 10. 2003
Nedílnou součástí konference byla, vedle výměny cenných zkušeností a navazování nových kontaktů, i série exkurzí odhalujících současný stav rumunského průmyslu a technických památek. Zasedání se ne náhodou konalo právě ve městě Cluj Napoca, které v 19. a 20.století patřilo k největším průmyslovým centrům v Rumunsku. Už v roce 1890 zde bylo 14 průmyslových podniků zaměstnávajících více než 20 zaměstnanců (celkem 4906). Drobný průmysl zahrnoval 2076 řemeslných dílen. opravna lokomotiv Remarul, Cluj NapocaOpravna lokomotiv a železničních vagónů (včetně historických) založená v roce 1870. V současné době je v Rumunsku okolo 100 parních lokomotiv (srovnej 400 v Polsku), z toho 18 je provozuschopných. Rekonstrukce jedné z nich stojí okolo 100 - 150 tisíc Euro. Rekonstruovaná lokomotiva na fotografii patří soukromému vlastníkovi z Rakouska.obuvnická továrna Clujana, Cluj NapocaZachovalo se nejenom kompletní strojní vybavení dokládající změny v technologii obuvnictví, ale i zázemí pro zaměstnance, včetně sportovišť a ostatních typických zaměstnaneckých zařízení. V současnosti je provoz pozastaven jako neefektivní.solný důl, TurdaTurda je doložena už od roku 1075. Sůl byla těžena na dvou, dnes zatopených místech: Ocna Mare a Ocna Mica. V 18.století byla těžba zahájena i v dalších dolech, respektive podzemních vertikálních komorách zvonového tvaru: Josif, Tereza a Antonín (první dvě dosahují výšky téměř 80 a šířky přes 40 metrů). V 19.století byly ještě otevřeny komory Rudolf a Gizela ve výhodnějším tvaru lichoběžníku (umožňoval dodatečné rozšiřování v horizontálním směru). Sůl vytěžená ze dvou gigantických komor byla přepravována k přístupové cestě kabelovým dopravníkem (dodnes dochovaným), taženým v podzemí osmi páry koní. Komory Tereza a Rudolf jsou dnes přístupné veřejnosti jako muzeum. Neefektivní těžba je přes ohromné zásoby pozastavena.sklárna, Turdamuzeum vodárenství, Cluj FlorestiMuzeum založené v roce 1992 prezentuje vývoj zásobování města Cluj pitnou vodou. Vedle ukázky kanalizačních a vodovodních trub, technologického vybavení, poklopů (včetně jednoho českého) se v interiéru dochovala i dvoupístová pumpa a za války vestavěný bunkr pro ochranu obsluhy při bombardování. Unikátem je i listina z roku 1922, dokládající, že občan města Cluj přistižený při plýtvání vodou byl potrestán jedním dnem vězeníhydroelektrárna, Somesul ReceRozhodnutí postavit elektrárnu (po drobných neshodách s plynárenskou společností) padlo na půdě radnice města Cluj na počátku 20.století. Na základě soutěže z let 1902 a 1903 byla zadána stavba firmě Ganz & Comp z Budapešti. 15.6.1906 byla první hydroelektrárna uvedena do provozu. Cluj byla zásobena nadzemním 15kW vedením. Součástí výstavby byly i domky pro zaměstnance a škola. Poválečná výstavba přehrad odčerpala hydroelektrárně vodu natolik, že musela být odstavena. Přesto zůstala dodnes provozuschopná a v poslední době se objevují iniciativy přeměnit ji alespoň na muzeum.muzeum lékárenství, Cluj NapocaLékárna z počátku 16.století je jedním z nejstarších obchodů ve městě. Její hodnota je o to vyšší, že až donedávna byla plně v provozu. Působivě dochované interiéry skrývají více než 4000 exponátů - od laboratorního vybavení, přes knihy receptů až po nábytek z 18.stoletízlatý důl, Rosia MontanaTěžba zlata zde vzkvétala už v dobách starověkého Říma. Dokládá to řada artefaktů datovaných na 2. a 3.století nalezených při záchranných výkopech posledních let, stejně jako tabulea ceratae objevená při modernizaci antických a středověkých dolů mezi lety 1786 - 1855. Stopy těžby antického původu jsou vidět nejlépe v Orlea, kde jsou římské štoly začleněny do muzea hornictví. Z pozdější doby se zde zachovaly dva vodní drtící mlýny na zlatou rudu a dřevěný důlní vagon (včetně dřevěných koleček a kolejí). V současnosti je městečko Rosia Montana bezprostředně ohroženo plánovanou těžbou. Zahraniční společnost zde ve velkém skupuje objekty v centru (včetně památkově chráněných) se záměrem na jejich místě vytvořit nový důl.