Výstava divadelní architektury TACE v NTK

Zažehávaly se v nich revoluce, řešily významné dějinné události, zastřešovaly umělecké výkony, utvrzovala se v nich národní identita a pospolitost, reprezentují to nejlepší z architektury své doby… Asi málokdo by mohl zpochybnit význam divadelních budov nejen v kulturním, ale i společenském životě. Výstava Za všedností – Divadelní architektura ve střední Evropě přibližuje přes šest desítek soukromých, městských, národních divadel, netradičních prostor i zcela nových projektů v Česku, Polsku, Maďarsku, Rakousku, na Slovensku a ve Slovinsku dokončených v posledních 250 letech. Výstavní projekt byl otevřen 11. května v galerii Národní technické knihovny v Praze – Dejvicích a bude přístupný, a to zdarma, až do 6. června.

Autorský tým v čele s kurátorem, architektem Igorem Kovačevičem, se pokusil syntetickou metodou definovat srozumitelný vzorec architektonického dění ve střední Evropě – jinými slovy, poukázat na výlučnost daného regionu a pokusit se zmírnit tolik rozšířené kopírování „globálního“ rukopisu architektů budoucích divadelních budov. „I když jsme zkraje práce měli pocit, že vše podstatné již bylo řečeno, opak je pravdou. Velmi vzrušující je například 19. století, kdy architektura působila jako médium, které dnes již neumíme číst. Na první pohled bylo díky mnoha symbolům vidět, zda je stavba německá, česká nebo židovská a jak si daná enkláva stojí,“ konstatuje Igor Kovačevič.

Výstava Za všedností má mezinárodní charakter a během necelého roku zavítá do metropolí zemí střední Evropy. Návštěvníkům není představena jen (často jedinečná) stavební stránka nebo technologický park představených divadel; v nápaditě řešeném prostoru galerie Národní technické knihovny jsou předestřeny příběhy objektů spojené s identitou národa, dobou vzniku či uměleckým programem: „Divadlo bývá označováno jako pilíř národní kultury a jazyka. Zdá se, že ani architektura není vůči národním či nacionálním atributům imunní. Je to dobře, nebo špatně? I hledání této odpovědi je předmětem naší výstavy,“ doplňuje Igor Kovačevič.

Výstavu doplňuje pestrý doprovodný program. Výstava Za všedností je součástí víceletého mezinárodního projektu TACE (Theatre Architecture in Central Europe / Divadelní architektura ve střední Evropě). Podrobné informace jsou na www.zavsednosti.cz .

Kurátoři výstavy ji rozčlenili na dvě základní osy: dle současného státního uspořádání a na linii chronologickou. Expozice připomíná black box, tmavý prostor bez světel, se sedmi desítkami na první pohled unifikovaných objektů; co solitér, to jedna divadelní budova. Každou zemi reprezentuje výběr přibližně desítky divadelních budov či prostorů pro divadlo. Česká republika je zastoupena vedle pražského Národního divadla například Divadlem Alfred ve dvoře či v evropském kontextu unikátním bytovým divadlem Vlasty Chramostové.

Součástí doprovodného programu je například exkurze do Drážďan s návštěvou mimo jiné Semperovy Opery, jež je považována za nejkrásnější operní divadlo na světě. Celkově doprovodný program vyvrcholí 31. května pásmem přednášek a diskusí Thinkink the Space – současné divadelní umění a architektura. Příspěvek přednese kromě dalších architektů zvučných jmen také Oren Sagiv z Izraele nebo norský ateliér 3RW ARCHITECTS. Velký prostor dostává Národní divadlo v Praze – nejen s ohledem na Novou scénu, ale i na rekonstrukci, jíž má část historické budovy procházet v letošním roce a v rámci které budou realizovány prvky snižující energetickou náročnost ND. 18. května proběhne seminář Národní divadlo na cestě k úsporám.

Další aktivity TACE

Především studenti tuzemských fakult architektury by si neměli nechat ujít prezentaci vítězného projektu soutěže na nové divadlo ve slovinské Lublani – „Divadlo pro 21. století“. O vítězích soutěže s téměř sedmi desítkami studentských prací rozhodovali od listopadu do letošního ledna jak návštěvníci internetové stránky www.theatre-architecture.eu/student-competition, tak porota složená z architektů, pedagogů a historiků umění. Kromě toho, že od 12. května je v parteru Národní technické knihovny představeno sedm nejlepších návrhů, proběhne 31. května prezentace vítězek celé soutěže, Jany Kocjan a Miny Hiršman. Soutěži předcházel mezinárodní workshop Divadelní architektura – vize a možnosti, jehož se zúčastnili studenti z České republiky, Polska, Maďarska, Slovenska a Slovinska. Soutěž i skvěle obsazený workshop dokumentuje obsáhlý katalog.

Ojedinělá rozsahem i šíří záběru bude nesporně publikace Beyond Everydayness, jejíž vydání je plánováno na podzim letošního roku. Na více než 600 stranách zachycuje 30 renomovaných autorů pod vedením hlavního editora Igora Kovačeviče chronologicky vývoj architektury divadel a divadelního prostoru od prvních pokusů v 16. století až po sofistikované systémy či naopak návrat k autentickému prostředí např. v bývalých továrnách v posledních letech. Publikace bude pouze v anglickém jazyce.

Již nyní je k dispozici na www.theatre-architecture.eu/db.htm internetové Muzeum divadelní architektury. Rozsáhlá databáze mapuje architektonicky význačné divadelní budovy v České republice, Slovensku, Polsku, Maďarsku a Slovinsku, zajímavé po architektonické stránce, náplní i koncepcí. Návštěvníci on-line muzea najdou v databázi přes dvě stě objektů – návštěvník u každého z nich najde přehledný historický vývoj, technické parametry současného stavu a obrazovou dokumentaci.

„Cílem projektu je zavést jednotnou metodiku pro zpracování informací o divadelní architektuře a zpřístupnit tyto informace zájemcům po celém světě. Počet zdokumentovaných objektů se během tohoto roku zdvojnásobí. Databázi navíc doplňuje mapa s geografickým zobrazením divadel a časová osa, která zájemcům nastíní vývoj divadelního prostoru od antiky po současnost. Zde jsme pochopitelně opustili prostor střední Evropy a vybrali 80 příkladů z celého světa,“ dodává Ondřej Svoboda, koordinátor projektu. Muzeum divadelní architektury na internetu bylo vytvořeno v anglickém jazyce – informace k jednotlivým budovám či sálům jsou však vždy i v jazyce dané země. Vedle historických faktů nabízí elektronický archiv jedinečné informace o technickém vybavení a parametrech, jež mnohdy neuvádějí ani internetové prezentace samotných divadel.