Gaudího princip
Přinášíme vám další z článků zařazených do soutěže EARCHu - Architektura na cestách. Jedná se o články našich čtenářů, kteří tímto způsobem hrají o hodnotné ceny. Neváhejte tak, dejte jim své srdíčko do hodnocení a pomozte vyhrát právě tomuto článku! David Seidler se s vámi rozhodl podělit o své znalosti staveb Antonia Gaudího. Představuje tak geometrické principy, na nichž jsou Gaudího stavby postaveny.
David Seidler , 18. 11. 2013
Barcelona si prošla během posledních dvou staletí výraznými změnami. Vytvoření Cerdova plánu v roce 1859 bylo jen začátkem rozšiřování původně středověkého města až do dnešní podoby. Poslední rozsáhlejší změnou bylo vybudování olympijského okrsku pro letní olympijské hry (1992) Oriolem Bohigasem a propojení města s touto sportovní událostí. Kromě urbanistické práce se na charakteru dnešní Barcelony výrazně podepsal architekt Antonio Gaudí.
Tvorba Antoniho Gaudího se zdá být na první pohled svévolná, fantaskní a bizardní. Celá Barcelona je jeho dílem prostoupená, celá Barcelona dnes turisticky těží z Gaudího představivosti.
Antonia Gaudího bych chtěl představit, nejen jako geniálního umělce, ale také jako schopného a vynalézavého řešitele běžných architektonicko-konstrukčních problémů.
Umělecká stránka Gaudího staveb je nezpochybnitelná. Fantaskní svět zkamenělé fauny a flóry je divákovi představován s takovou přirozeností, jako by jej navrhla sama příroda. Vizuální jedinečnost je vystavěna na racionálním řešení konkrétního typologického problému. Například nárožní bytový dům La Pedrera, též zvaný Casa Milá, s atrii je logickým řešením problému osvětlení tmavých chodeb hluboko uvnitř dispozice velké hmoty domu (obr. 1,2). Půdní prostor stavby je konstrukčně impozantní svou klenbou, připomínající skelet živočicha. Základem klenebního oblouku je parabola (obr. 3), rovinná křivka snadno geometricky konstruovatelná a matematicky popsatelná.
Ačkoliv na první pohled vypadá Gaudího architektura náhodně, opak je pravdou. V jeho díle se vyskytuje řád, geometrie, exaktnost. Gaudí využívá poznatků geometrie jako základu své tvorby. V chrámu La Sagrada Familia (chrám Svaté rodiny) je pro konstrukci a zároveň výzdobu stropu hlavní lodě použito části geometrické plochy zvané rotační jednodílný hyperboloid (obr. 4, 5, 6).
Vedle chrámu Svaté rodiny je menší, ale zajímavá stavba školy. Stavba vyniká jednak výtvarným zacházením s použitým stavebním materiálem tedy cihlou, ale také svou celkovou formou. Budova je zvlněná a pravý úhel figuruje pouze na rámech a výplních oken. Zvlnění není náhodné a tady Gaudí opět dokazuje, jakým způsobem dokáže zacházet se znalostí geometrie. Střecha je vyskládána keramickými čtverci na trámoví do tvaru plochy známé pod názvem vlnkový konoid (obr. 7, 8, 9).
Při znalosti těchto prvků, jež Gaudí do svých staveb vkládá, může divákovi vyvstanout na mysli otázka, zda je Gaudího tvarosloví pouhým napodobováním přírody nebo spíše hledáním obecných principů funkční struktury rostlin a živočichů aplikovatelných na stavbě. Procházením se půdou domu La Pedrera, či chrámem Svaté rodiny nebo pozorováním Gaudího školy, se ocitáme v přímém kontaktu s těmito obecnými principy a zákonitostmi.
Ačkoli v současnosti přispěli svou tvorbou do Barcelonského života i jména jako Jean Nouvel (La Torre Agbar) nebo Santiago Calatrava (Bac de Roda Felipe II, Torre de Montjuic), Barcelona stále zůstává městem Gaudího hledání.
Tento článek se účastní Letní soutěže EARCHu - Architektura na cestách. Seznam všech soutěžních článků najdete zde. Svůj hlas tomuto článku můžete dát kliknutím na bílé srdíčko.
