Václav Girsa: Studentům chybí návyk každodenní práce na projektech

Výuka

Co je pro váš ateliér charakteristické? 

Naším úkolem je přiblížit studentům problematiku navrhování obnovy a přispět k tomu, aby získali základní profesní návyky citlivého přístupu k historickému dědictví vůbec. Chceme probudit či posílit vztah studentů k dílům minulých dob. Poznání je předpokladem vcítění a vytvoření kvalitního návrhu obnovy.

A je něco, čím se liší metoda vaší výuky od ostatních ateliérů?

Základním rozdílem výuky v našem atelieru oproti ostatním je zjednodušeně řečeno nejen důraz na poznání, ale absence pojmu „zelená louka“.

Dokázal byste popsat jaká jsou hlavní specifika a zásady vaší ateliérové výuky?

Nároky na poznání historického prostředí vyžadují širší mezioborovou kooperaci. Metodiku této spolupráce se snažíme studentům přiblížit i při výuce ateliérů účastí konzultací stavebních historiků, podle typu úlohy i dalších odborníků - památkářů, památkových technologů apod.

Snažíte se při ateliérové výuce nějakým způsobem imitovat reálnou architektonickou praxi a jak?

Vštěpovat elementární zásady poučeného přístupu k historickému dědictví lze pouze na praktických úlohách. Pro zadání v našich atelierech je vždy zásadní práce s konkrétní starou stavbou, s konkrétním historickým prostředím. Výběr zadání je ovlivňován nejen příhodností k ověřování možností řešení v rámci výuky, ale vždy umožněním přístupu do objektu po celou dobu práce na projektu.

Ateliérová zadání

Ve vašich ateliérových zadáních jde často o rekonstrukce, revitalizace atd… O jaké z letošních témat byl největší zájem a jaké je z vašeho pohledu nejzajímavější?

O některá zadání projevují studenti velký zájem, z posledních několika let připomínám návrhy na dostavbu bloku v Lokti, úlohy regenerace centra památkové zóny v Jáchymově. Za připomenutí stojí také studentská soutěž na návrh nové letní scény v Českém Krumlově, organizovaná ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Českým národním komitétem ICOMOS, nebo soutěž na obnovu císařského pivovaru v Buštěhradu. V loňském roce tým studentů zpracoval návrh rehabilitace areálu lázní Kyselka s řadou pozoruhodných námětů, výsledek byl velmi kvalitní, oceňovaný i památkáři.

Rekonstrukční zadání je většinou postaveno tak, že obsahuje nejen ryze regenerační úkoly, ale také potřebu transformačního zásahu. V našich zadáních najdete také novostavby i úlohy urbanistické. Zajímá nás novotvar v historickém prostředí, ověřování kontextuálního přístupu. Jsme přesvědčeni, že v kontaktu s historickým prostředím by měl architekt hledat vždy promyšlené, pokorné a především dochované hodnoty zachovávající koncepční řešení. Na komplexnější navrhování památkové obnovy, s úzkým provázáním na osvojení metod stavebně historického průzkumu je zaměřen program Modulu památkové péče.

Probíhají některá zadání více semestrů?

Většinou se zadání pro každý semestr obměňuje, nejen kvůli tématickému obohacení, ale také proto, neboť některé dosud vhodné lokality už nejsou přístupné, památky prošlé obnovou (nebo zaniklé) již také nemohou posloužit pro účely studentského zadání.

Podařilo se vám některým tématem vyvolat debatu, která by měla rozsah i mimo váš ateliér?

Studentské projekty jsme vystavovali v Jáchymově, Lokti, Buštěhradě, Českém Krumlově, v NTM - výstavy jsou nezřídka provázeny veřejnou prezentací a diskuzemi s občany. Veřejná prezentace projektů je důležitá pro obě strany, pro veřejnost i pro studenty.

Studenti

Jak probíhá výběr studentů do ateliéru?

Studenti se k nám hlásí zřejmě tak jako do ostatních atelierů na základě výběru zadání. Samozřejmě zájem nelze vždy uspokojit. Pro výběr do atelieru nemáme nějaká přísná kritéria – zajímají nás důvody a hloubka zájmu o obor.

Kolik studentů by pro vás byl v ateliéru ideální počet?

Počty studentů v našem atelieru jsou limitovány danými pravidly a jsou velmi vysoké (v zimním semestru 25 semestrálních projektů, 4 bakalářské práce, 2 předdiplomy, 6 diplomů). Výuka je samozřejmě v těchto počtech velmi náročná. Zájem studentů nás těší. Myslím ale, že poloviční počet studentů by byl optimální - tak, aby byl možný intenzivnější kontakt se studenty a více času na individuální přístup.

Jakých nejčastějších chyb se studenti dopouštějí při architektonickém navrhování?

Nejčastější chyby studentů? Nevím o žádném fatálním opakovaném jednotlivém nedostatku. To co však studentům chybí je schopnost pracovat v alternativách - tříbením variant směřovat k optimálnímu návrhu. Hlavně však chybí dostatečný návyk každodenní práce na projektech. Pouze soustavná pracovitost vede k získání profesionálních návyků a tedy i ke kvalitativním posunům.

Vybíráte si někdy z řad studentů kolegy pro budoucí spolupráci?

Ano, pro spolupráci si občas vybíráme studenty nebo naše čerstvé absolventy.

Harmonogram

Má semestr ve vašem ateliéru nějaký předem daný harmonogram?

Práce v semestru probíhá následovně: zadání s výjezdem do terénu pro seznámení s úkolem, během semestru tři povinné prezentace podmiňující pokračování činnosti v atelieru (1. analýzy, 2. hrubý koncept, 3. výsledné řešení). Podle povahy úkolu konzultují v atelieru kolegové dějináři, konstruktéři a odborníci z oblasti památkové technologie. Při konzultacích i prezentaci jsou podle typu zadání pravidelně účastni kolegové z Ústavu dějin.

Probíhají v rámci semestru nějaké přednášky, workshopy nebo výlety za architekturou?

V posluchárnách nelze náš obor a jeho specifika dostatečně přiblížit. V průběhu každého semestru se snažíme výuku v maximální míře obohatit zajímavými přednáškami (již pětiletá tradice akcí volného přednáškového cyklu Památky), exkurzemi, návštěvami staveb, dílen restaurátorů apod.

Můžete uvést ještě nějaké konkrétní příklady?

Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem pořádáme každoročně pravidelné semináře, zaměřené nejenom na poznání památek, ale i na praktické stránky jejich restaurování a obnovy. Těch akcí byla již celá řada. Připomenu opakované semináře v Českém Krumlově, Bečově, Bezdězu a Švihově, nebo naposledy třídenní seminář, zaměřený na poznání barokní krajiny a souboru barokních kostelů Broumovska, který jsme zorganizovali ve spolupráci s Omnium o.s., a Národním památkovým ústavem v tomto semestru.

Co byste popřál studentům do budoucna?

Jak jsem již na začátku připomínal, kvalita výuky ve specializaci našeho oboru je přímo závislá na možnosti bezprostředního, přímého kontaktu s prostředím, se stavbou – s tím, co je v našem zájmu. Pro studenty do budoucna bych si přál prostředky na mikrobus a stále plnou nádrž.

Děkuji za rozhovor.

Prof. Ing. arch. Akad. arch. Václav Girsa (*1945) - Vystudoval roku 1969 obor architektura na pražské Fakultě stavební a dále na AVU u prof. Františka Cubra kde absolvoval roku 1972. Po dvacetiletém působení ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze se od roku 1990 věnuje výuce na FA ČVUT v Praze. Souběžně s tím se jako člen tandemu architektů Girsa - Hanzl prakticky zaměřuje na obnovu historického stavebního fondu a péči o architektonické památky, v posledních dvaceti letech se soustředí zejména na téma konzervace a restaurování stavebního díla minulosti.

Činnost jeho školního ateliéru je zaměřena na úlohy, tématicky související s péčí o historický stavební fond (poučený a citlivý přístup k historickému dědictví) i na témata nové výstavby v historickém prostředí (transformace, dostavby, nová zástavba v prolukách, tvorba s důrazem na kontext). Na konkrétních úkolech obsahujících různorodá témata z oblasti péče o historický stavební fond (konzervace, rekonstrukce, regenerace, revitalizace, novotvar v historickém prostředí) jsou objasňovány možné přístupy a ověřovány důsledky konkrétních koncepcí s důrazem na ohleduplnost, kontext a důstojnou formu prezentace hodnot.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.