Malá architektura velkého významu

Hřbitov vznikl v letech 1889-1890, když přestal fungovat starý žižkovský areál v dnešních Mahlerových sadech (na místě centrální části hřbitova dnes stojí žižkovská televizní věž), později byl dvakrát rozšířen. Je na něm asi 100 000 hrobů. U hlavní brány na jihozápadní straně stojí velká neorenesanční síň, postavená Alfonsem Wertmüllerem dle projektu dvou významných pražských architektů – Bedřicha Münzbergera a Miroslava Stöhra. První z nich se proslavil především projektem kamenného Palackého mostu přes Vltavu a konstrukčně novátorskou budovou Průmyslového paláce na pražském výstavišti v Bubenči. Ten druhý projektoval činžovní domy a vily v centru Prahy. V té asi nejzajímavější v Badeniho ulici dnes sídlí izraelská ambasáda.

U samotné brány je pak umístěna konstruktivistická vrátnice, jejíž autor architekt Leopold Ehrmann projektoval i moderní kolumbárium na opačném konci hřbitova. Celý areál, otevřený pro veřejnost denně kromě sobot, obsahuje množství hrobek významných osobností různých oborů, jsou tu pohřbeni rabíni, příslušníci úspěšných podnikatelských rodin Bondyů a Petschků, ale i spisovatelé Franz Kafka, Jiří Orten nebo Ota Pavel. Pohřbívá se tu stále, ale nejvýstavnější hrobky najdeme v nejstarší severozápadní části. Hřbitov má charakteristickou atmosféru s všudypřítomným břečťanem, ale většina náhrobků byla porostu již zbavena. Skvělé je, že mnohé z nich včetně těch z výtvarného hlediska nejzajímavějších nesou také podpis architekta, který bývá umístěn zpravidla na pravé straně kamenného podstavce. To věru jinde nebývá obvyklé a díky tomu se můžeme přesvědčit, že na návrzích náhrobků se podílela celá plejáda významných projektantů či výtvarníků – a to nejen židovských. Samozřejmě tu najdeme – snad s výjimkou kubismu – všechny možné styly od historismu a secese až po neoklasicismus a funkcionalismus. Vždyť hroby jsou vlastně takové malé stavby, i ony podléhají různým módám. Pestré jsou i použité materiály, nejčastěji tmavá žula, ale také mramor, travertin, vápenec, pískovec či opuka.

Pojďme si tedy některé hrobky i jejich autory představit. Weltschova hrobka v dórském stylu je dílem Antonína Balšánka, profesora pražské techniky a spoluautora Obecního domu. Jeho kolega a projektant secesního Wilsonova nádraží Josef Fanta projektoval secesní náhrobní kámen rodiny Bondyů, jimž také navrhl monumentální palác v ulici Na Poříčí. O kus dál u severní zdi stojí vedle sebe dvě hrobky – Robitschkova a Elbogenova, projektované Janem Kotěrou, zakladatelem české moderní architektury. Jedna je pískovcová s bohatou secesní dekorací, druhá v kontrastu z tmavé žuly a takřka bez ozdob. Obě patří k raným dílům architekta z let 1901-1903. Třetí Kotěrova hrobka – pro rodinu Perutzovu z roku 1904 se nachází o něco jižněji a má překvapivý drobný dekor z keramické mozaiky. K secesnímu stylu nebo modernímu klasicismu se hlásí i četné hroby navržené jabloneckým rodákem Josefem Zaschem, které najdeme v různých částech hřbitova. Architekt se proslavil zejména modernistickými pražskými paláci v ulici na Příkopě a na Senovážném náměstí a pak svými jabloneckými kostely. Secesním skvostem je i náhrobek známého sochaře Jana Štursy, jemuž dominuje páv. Byl určen pro mladého nadaného výtvarníka a člena pražské Osmy Maxe Horba.

Meziválečný neoklasicismus reprezentuje i většina hrobek dalšího pražského Němce Adolfa Foehra, autora mnoha desítek staveb v naší metropoli, ale také v Karlových Varech nebo Liberci. Totéž platí i pro práce významných vídeňských projektantů činných i v Praze Ernsta von Gotthilfa a Alexandera Neumanna, spoluautorů Eskomptní (dnes Komerční) banky v ulici Na Příkopě. Podobné jsou i náhrobky Maxe Spielmanna, dvorního architekta podnikatelské rodiny Petschkových, jimž navrhl i známé vily v Bubenči, později rezidence Ruska, Číny a USA, nebo neblaze proslulý palác v ulici Politických vězňů, který – ač projektovaný Židem – sloužil za války jako sídlo Gestapa. Moderní hrobky zastupují práce Otto a Karla Kohnových, kde autoři zajímavým způsobem pracují s písmem, Leopolda a Friedricha Ehrmannových (snad i autorů Kafkova hrobu), či profesora pražské německé techniky Fritze Lehmanna. Unikátní je pak trojúhelníkový náhrobek Jindřicha Schmolky od Paula Alberta Kopetzkého, mj. autora ocelového portálu Poldiny huti v Anglické ulici na Vinohradech.

Z posledních let zaujmou tři hroby, projektované Jaroslavem Rónou, autorem Kafkova pomníku na Josefově, který má v areálu hřbitova svůj atelier. Vycházejí ze starších vzorů, ale pracují s jednoduchými geometrickými tvary. Pískovcový sarkofág Kurta Gebauera pak ukrývá pozůstatky, nalezené na místě někdejšího nejstaršího židovského hřbitova v Praze.