Josef Schnitter - tvůrce moderního Plovdivu

Josef Schnitter přišel na svět 16. října 1852 v Novém Bydžově v rodině, v níž se po několik generací dědila profese stavitelského umění. Věrný této rodové tradici zůstal i mladý Schnitter. Jeho cesta vedla přes Mělník a Prahu, kam se rodina postupně stěhovala až do Vídně, kde studoval na Vysoké vojensko-inženýrské škole (do r. 1876). Těsně před dokončením školy byl pronásledován za účast v konspiračních kruzích usilujících osvobození českého národa a emigroval do Ruska.

V Moskvě pracoval Schnitter v technickém plánovacím oddělení, zrealizoval své první stavby a v květnu 1877 přijal pravoslavnou víru. Tentýž rok vstoupil jako dobrovolník do inženýrských vojsk a zúčastnil se rusko-turecké války na Balkáně. Projektoval pontonové mosty přes Dunaj a fortifikační opevnění pro obléhání města Pleven, kde byl zraněn a za prokázané hrdinství vyznamenán. V zimě 1877 zdolal s vojsky pohoří Stara planina a došel až k předměstí Istanbulu. Na začátku následujícího roku byl převelen do Plovdivu, kde po uzavření Sanstefanské mírové smlouvy1 zůstal natrvalo.

V prvních měsících pracoval Schnitter na soukromých zakázkách, ale brzy byl jmenován oblastním inženýrem a vedoucím technického oddělení v Plovdivu. Od této chvíle pracoval pro město dlouhých 36 let. V letech 1878-1885 navrhl a postavil zde desítky veřejných a obytných budov mimo jiné dívčí gymnázium (1879-81), zvonice kostela Sv. Bohorodice (1880-81), kostel sv. Jiří (1881-83), kostel sv. Cyrila a Metoděje (1882-1883, obr. 4 a 5), budovu Prefektury (1885-86), emblematický dům s knihkupectvím (1885), soukromé domy D. Mančova (1881-82), J. Grueva (1883), Ch. Gendova (1884). Tyto stavby vynikají stylovou čistotou a monumentalitou klasicistních forem.

Během sjednocení Bulharska (6.9.1885) vedl Schnitter stavbu opevněných bodů na bulharsko-turecké hranici. O měsíc později po vypuknutí srbsko-bulharské války odjel jako dobrovolník na frontu, kde opět vedl stavbu fortifikačních opevnění. Po návratu byl 28.7.1886 jmenován "městským architektem, inženýrem a zeměměřičem" Plovdivu. V r. 1887 zadal starosta města Schnitterovi vypracování regulačního plánu Plovdivu.

Pro účely plánování vybudoval Schnitter v městském parku speciální dřevěný pavilon o průměru 8,5 m. Než přistoupil k samotné regulaci, bylo nutno vyhotovit katastrální základ celého města. Velkou část geodetického zaměřování prováděl se svými pomocníky v noci za pomoci svítilen, aby práci nemohli překážet místní zvědavci. Schnitter vypracoval katastrální základ Plovdivu po roce a půl (1888-89) a hned na to přistoupil k samotné regulaci. Pro plán použil zdvojený karton s rozměry 6 х 7 m položen na podlaze pavilonu. Po plátně se architekt pohyboval v bílých vlněných ponožkách, aby nedošlo k poškození a po dlouhé hodiny rýsoval ve stoje. Plán v měřítku 1:500 dokončil v r. 1891, ale hned narazil na odpor městské rady, která nesouhlasila s některými jeho návrhy a tak byl donucen některé části přepracovat. Schválení plánu proběhlo až v r. 1896, o deset let později byl vytištěn v měřítku 1:5000 (obr. 3).

Generální regulační plán je Schnitterovo nejrozsáhlejší dílo. Na neuvěřitelných 42 m2 dokázal Schnitter zachovat jedinečnost a neopakovatelnost města. Při regulaci existujících částí se maximálně řídil původní strukturou, ve snaze ji co nejméně porušit. K nově navrhovaným částem přistupoval v moderním duchu evropských velkoměst, ale vždy bral ohled na unikátní přírodní situaci, historické a archeologické dědictví města (jehož dějiny sahají do 6000 př. n. l.). Navrhl unikátní systém čtyř tříd orientovaných podle světových stran a tvořících svébytný okruh města. Realizoval zelený systém Plovdivu (ve spolupráci se švýcarským zahradním architektem Lucienem Chevalasem) a regulaci řeky Maricy. Schnitterův plán se stal prvním pokusem v Bulharsku o zachování původních historických struktur města a jeho další urbanistický rozvoj.

Schnitter realizoval v Plovdivu řadu dalších staveb, mimo jiné obchodní domy Orozdi Bak (1896-97), kde jako první v Bulharsku využil železobeton, a J. Gavrilova (1909), hotely Metropol (1901) a Rhodopi (1909), činžovní dům S. Kujumdžjiana (1900-01) a obytné domy Sveštarových (1888), I. Gerdžikova (1890), I. Andonova (1891), K. Jovanoviče (1904-05), K. Najdenoviče (1905-1906).

V r. 1911 pracoval Schnitter na návrhu nového vodovodu města, během balkánských válek (1912-1913) pak spolupracoval s inženýrskými vojsky. V lednu 1914 byl při rozvodnění řek poškozen vodovod Plovdivu. Schnitter se ujal vedení komplikovaných opravních prací i sám pracoval v ledové vodě. Zemřel v důsledku těžkého zápalu plic 9. května 1914.

Josef Schnitter bojoval celý svůj život. Bojoval za svůj lid, pak za bulharský. Osvobozené Bulharsko se stalo jeho druhou vlasti (od r. 1905 byl bulharským občanem). Bojoval také ve svém tvůrčím životě a to každý den ve službě Plovdivu. Ve své práci byl mimořádně náročný a precizní, málokdy ustupoval a tvrdě hájil své novátorské vize i samotné město před městskou radou. Není divů, že za 36 let práce pro Plovdiv, byl Schnitter celkem 18krát propouštěn ze služby. Mnohdy však svůj boj s městskou radou prohrál. Prohrál i boj s nemocí, ale zanechal po sobě hluboké stopy. Jeho desítky budov vytvořily moderní obraz města a dodnes jsou jedny z architektonických skvostů Plovdivu. Díky jeho urbanistickému plánu jsme i dnes svědky unikátnosti tohoto bulharského města. Schnitter nikdy nezneužil svého postavení pro vlastní obohacení, celý život žil skromně s rodinou v podnájmu a pracoval mnohokrát i zadarmo. Život i dílo Josefa Schnittera vypovídají o silné osobnosti s citlivou duší tvůrce. *Dnes nese Schnitterovo jméno malá ulička v Plovdivu. Architektovi byl posmrtně udělen titul Čestný občan Plovdivu (2006) a v centru města slavnostně odhalen jeho pomník z ateliéru místního sochaře Cvjatka Siromaškého (2012). V Česku se Schnitterovo jméno dostalo do širšího povědomí díky televiznímu pořadu arch. Davida Vávry Šumné stopy (2013). Letos v dubnu byla v Plovdivu zahájena velká výstava o Schnitterovi, která představuje i některé dosud nezveřejňované materiály z rodinného archívu. Zmíněné události jsou jen skromnými projevy vděku člověku, jehož život i dílo dokážou uchvátit i dnes.

Děkuji pravnučce architekta doc. Mariji Schnitterové z Plovdivu za některá biografická upřesnění, laskavé poskytnutí obr. 1,3 a 4 a svolení k jejich publikaci.1 Dne 3.3.1878 byla mezi vítězným Ruskem a Osmanskou říši podepsána mírová smlouva v istanbulském předměstí San Stefano, která mimo jiné uznávala znovuvytvoření bulharského státu. Berlínský kongres však po třech měsících jednotné Bulharsko rozdělil na několik částí, z nichž svobodné zůstaly pouze Knížectví Bulharsko (s hl. m. Sofie) a Východní Rumélie (s hl. m. Plovdiv), které se v 1885 sjednotily.