Jaké to je v ateliéru Tomáše Šenbergera

Na začátku semestru na našem oboru vždy dojde k internetové bitvě o místa v nejvyhlášenějších ateliérech. Boj je nastartován v ranních hodinách se spuštěním přihlašovacího systému a předchází mu několikadenní úvahy nad aktuální nabídkou. Procházíme recenze z předešlých ateliérů, ptáme se starších spolužáků. Někdy rozhodne nabízené téma. Letos mi padl do oka projekt konverze a dostavby opuštěných průmyslových budov pivovaru v centru Kralup nad Vltavou, a to v ateliéru Prof. Ing. arch. Tomáše Šenbergera, který měl pro mě od počátku studia punc kvality. Navíc jsem věděla, že projekt průmyslové konverze pod vedením skutečného odborníka v dané problematice mě hodně naučí. I přes malou šanci se do skupiny dostat jsem to štěstí měla. Přístup ke studentům a průběh výuky mě nadchl tak, že jsem nakonec u Prof. Šenbergera absolvovala i druhý ateliér - konstrukční, tentokrát s tématem Expo pavilon 2015 v Miláně.

Zadání

Na první setkání jsem došla plna očekávání a zvědavosti, jak bude výuka probíhat. Věděla jsem, že ateliér bude časově náročnější, ale o to přínosnější. Po milém a uvolněném přivítání jsme dostali zadání a časový plán semestru s rozdělením fází projektu. Překvapilo mě množství práce a vypsaných termínů, nikdy jsem nad náplní ateliéru takhle dopředu nepřemýšlela. Po rozděleni do pracovních trojic jsme si vybrali téma rešerše či části analýzy území. Zbytek výuky nám Prof. Šenberger s druhým vedoucím Ing. Janem Pustějovským promítli obdobné konverze a poreferovali o daném tématu, typologii a o tom, co po nás bude požadováno. Ještě v prvním týdnu jsme se pak vydali do centra Kralup prozkoumat podrobně starý pivovar a okolí.

Analýzy

První týdny se dle harmonogramu analyzovalo území centra Kralup. Myšlenka společného rozboru prostoru a návaznosti na okolí mi přišla skvělá. Již zde jsem pocítila odlišný přístup od jiných pedagogů, jenž spočíval ve společném uvažování nad problémem a zároveň možností vyslechnout si jiný úhel pohledu. I ve vyšších ročnících se stále hodně učíme a mnohé věci opomínáme. Zde jsme byli schopni reagovat na myšlenky druhých a prodiskutovat všechny stránky věci, což je v našem oboru obzvlášť důležité. Zároveň s tím se každému z nás v hlavě rýsovaly první úvahy a myšlenky, které jsme postupně začali skicovat na papír.

Urbanismus a diskuse

Další postup při výuce probíhal odlišným způsobem, než jsem byla doposud zvyklá. Polovinu semestru jsme jako tříčlenné skupiny pracovali na urbanistické obnově Kralup, kterým doposud chybí plnohodnotné centrum s městským charakterem. Koncept jsme vytvářeli pomocí fyzického modelu, lepeného z deskového či tyčového materiálu (balza, karton), který nám pomohl přemýšlet nad konverzí z hlediska prostorového, funkčního, průhledů, návazností, dostupností apod. Každý týden jsme nad projekty diskutovali, "trhali" modely a přetvářeli je. Individuálním konzultacím se vedoucí snažili vyhnout, naopak preferovali hromadnou diskuzi nad jednotlivými pracemi. Koncepce vytvářené pomocí prostorové struktury byly více promyšlené a kreativní. A fungovaly ve všech směrech. I když jsem z hodin vždy odcházela znavená (ono se po pěti či šesti hodinách pozornosti není čemu divit), vždy tu byla značná motivace a nadšení do další hodiny.

Prezentace

V den ukončení první části proběhly prezentace našich pohledů na obnovu centra. Této prezentace se zúčastnila zainteresovaná obyvatelka Kralup, která se podílela na zrodu myšlenky našeho zadání. Kromě odborného názoru jsme si tedy vyslechli také reálné připomínky a konstruktivní kritiku z pozice obyvatele a uživatele města. Ten den jsem se také dozvěděla, že po skončení ateliéru se naše projekty vystaví přímo v prostorách průmyslového areálu, proběhne vernisáž doprovázená kulturním programem. Naše projekty tedy neskončí po oznámkování v koši. Skvělé.

Navrhování

Projekty konverze tří hlavních objektů pivovaru vznikly v posledních týdnech semestru a začátku zkouškového období. Ač byly domy zpracovávány samostatně, bylo nutné spolupracovat z důvodu návaznosti prostorů, sladění fasád jednotlivých objektů, provázání parteru a vlastně celkového rozpracování schválené koncepce. Nejednou tedy člověk narazil na důsledek návrhu konceptu, vyžadující složitější řešení konvertovaných budov. Možnost pokračovat ve vlastním návrhu a zpětně jej zhodnotit přinesla nové a velmi cenné poznatky. Fáze vlastního návrhu objektů byla ukončena prezentací za přítomnosti mladých absolventů našeho oboru a zbylý čas do odevzdání byl využit k přípravě prezentace projektu.

Známkování

Po odevzdání a ohodnocení projektů proběhla závěrečná schůzka s komentářem prací. Profesor Šenberger se nejprve vyjádřil k průběhu ateliéru a následně zdůvodnil udělené známky. V některých případech by se totiž mohlo zdát, že skvěle zpracovaný projekt s dobrou grafikou byl podhodnocen. Udělená známka však byla reakcí na práci v ateliéru, na schopnost reakce na výchozí podmínky a samostatnost daného studenta. Mezi studenty se říká, že profesor Šenberger již měsíc před koncem ateliéru má rozmyšlenou většinu známek podle schopnosti studenta a kvality projektu (což nevím, zda je pravda :-)), nicméně mi toto hodnocení přijde spravedlivé a opodstatněné. V dnešní době je velice důležitá grafická stránka a způsob prezentace, která bohužel v některých případech zastíní samotný architektonický návrh. V tomto ateliéru však známkování přesně odráželo průběh práce na projektech.

Výstava

Asi měsíc po skončení ateliéru se uskutečnila slibovaná výstava v uzavřených prostorách pivovaru, která byla součástí kulturní akce na podporu obnovy centra. Den před vernisáží jsme s Ing. Pustějovským připravili výstavu ze starého mobiliáře a pivovarského vybavení nalezeného v okolních prostorách. Prostředí zanedbaného pivovaru v kombinaci s námi vytvořeným paletovým nábytkem a precizně uspořádanými modely a plakáty působilo vskutku impozantně. Součástí byla dokonce improvizovaná knihovna a bar, kde se točilo pivo a podávalo se drobné občerstvení. Prof. Šenberger odpřednášel zajímavosti o průmyslových stavbách a konverzích, Ing. Pustějovský následně představil naše projekty veřejnosti. Měli jsme tedy možnost prodiskutovat naše řešení s těmi, které budoucnost pivovaru a okolí zajímá nejvíce. To byla pomyslná tečka za ateliérem, který tak získal opravdový smysl a my skvělý pocit z dobře odvedené práce.

Shrnutí

Po této zkušenosti jsem neváhala a k prof. Šenbergerovi jsem se nahlásila na konstrukční ateliér na téma Expo pavilon 2015 v Miláně. Ateliér opět proběhl netradičním způsobem (byl přizpůsoben jinému projektu a požadavkům) a jeho úroveň byla opět vysoká. Projekt je úspěšně za námi a nyní probíhají přípravy prezentace našich prací veřejnosti.

Profesora Šenbergera a jeho ateliér bych doporučila všem, kteří v architektuře vidí nejen profesi, ale vnímají ji jako své poslání. Studentovi nabídne trochu jiný pohled na projektování a na vnímání a práci s prostorem. Ateliér patří k jednomu z nejnáročnějších na naší škole, avšak i když nejste zrovna kadeti v oboru, bude s vámi zacházeno velmi profesionálně a budete pozitivně motivováni. Takže se nebojte, určitě to stojí za to.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.