Jaké to je v ateliéru Michala Šrámka
Vždy je zajímavé a poučné, slyšet, jak to vidí druhá strana. A tak vám dnes přinášíme názor studentky Lucie Burešové, která hodnotí svou zkušenost s architektem Michalem Šrámkem, jehož rozhovor jsme publikovali v tomto týdnu v seriálu Učitelé.
Lucie Burešová , 6. 12. 2013
Tvorba studentů v ateliéru Lábus & Šrámek není příliš extravagantní, zadání jsou uvěřitelná a při návrzích se hledí spíš na funkčnost než na efektnost. Někdo může návrhy považovat za konzervativní a nudné, profesor Lábus ani architekt Šrámek se ale inovativním řešením nebrání. Tím, že oba dva kladou vysoké nároky na dispozice a celkovou rozumnost domu, se pak většina návrhů vrátí zpátky na zem. Studenti se v tomto ateliéru učí vážit si jednoduchých věcí a snažit se je i vytvářet.
Náročnost ateliéru hodně závisí na přístupu jednotlivých studentů. Během semestru jsou dvě prezentace a pak závěrečná po odevzdání. Konzultuje se dvakrát týdně, je na každém, kolikrát a s kým bude konzultovat. Oba jednají se studenty velmi slušně, umí dát jasně najevo co se jim na návrhu nelíbí, nikomu ale hlavu neutrhnou. Na studenty není vyvíjen extrémní tlak, naopak nechávají spíše každého jít vlastním tempem, jak student pracoval a konzultoval se pak ale rozhodně projeví v kvalitě projektu a hodnocení.
Zatímco Lábus v ateliéru jaksi plyne, konzultuje, inspiruje ale někdy i bortí nepromyšlené vize studentů, Šrámek tvoří pevný základ. V ateliéru vytváří stabilní atmosféru, většinou se také stará o organizaci a provádí veškerou komunikaci se studenty. Ke všem studentům přistupuje osobně, oslovuje každého jménem, občas se s ním člověk v rozhovoru dostane od architektury i k jiným tématům. Zajímá se o názory studentů, rád diskutuje o dění na škole a myslím, že občas je zklamaný, když studenti názor nemají, nebo ho nechtějí sdílet. Někdy je provokativní svou zásadovostí a razí pevně svůj názor - na někoho až moc nekompromisně. Mám pocit, že tím ale většinou chce jen vyburcovat nečinné studenty k diskuzi nebo akci.
Konzultace se Šrámkem jsou spíše v duchu společného hledání, sám přizná, když se v něčem ztrácí nebo si není jistý. Někdy dokáže jasně definovat co a jak, jindy spíše polemizuje, hledá souvislosti nebo se prostě nechá unést a začne vyprávět o něčem jiném. Není neobvyklé, když začne během konzultace kreslit půdorys jiného domu který zná, aby ukázal, že to jde i jinak. Na jednu stranu to většinou není přímo to, co hledáte a chtěli byste při konzultaci slyšet, zároveň to ale často člověku rozšíří obzory a až po delší době vás to může nakopnout k nové myšlence.
Lábus se Šrámkem se občas rozcházejí v detailech, ale z pohledu studenta jde často o zásadní věci, což je pro některé matoucí. Řekla bych ale, že finální podoba studentských prací dává jasně najevo, že přestože se v konkrétních věcech mohou rozcházet, dohromady fungují dobře, což reflektuje kompaktnost výsledných návrhů.
Ateliér Lábus & Šrámek mohu po své zkušenosti rozhodně doporučit a myslím, že má hodně co dát každému studentovi.
Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.
