Jaké to je v ateliéru Kohout-Tichý

Radost, slovo které zazní na úvodních schůzkách ateliéru Kohout-Tichý několikrát, asi nejlépe vystihuje životní postoj k architektuře pro oba jeho představitele Michala Kohouta a Davida Tichého. Pod jejich vedením jsem absolvovala ateliér občanské stavby a v současnosti pracuji na studii pro bakalářskou práci.

K formální stránce ateliéru - do ateliéru jsou studenti přijímáni na základě portfolií na druhé ateliérové schůzce v době zápisů. Harmonogram výuky je jasně členěn plánem daným na začátku semestru, celkem čtyři prezentace věnovány analýzám, konceptu, návrhu řešení a závěrečná prezentace celého projektu po jeho odevzdání. Ateliérové konzultace probíhají primárně jednou týdně, nicméně je očekávána práce a účast studentů i ve zbylých ateliérových hodinách. Výstupem se pro vás stává plachta, model a především portfolio, na které je kladen důraz. Student obdrží komplexní hodnocení sestávající z několika známek, hodnotících jeho práci a přístup k ateliéru v průběhu semestru. Ateliér KohouTichý se specializuje především na bytové stavby, případně cokoli spojené s „obýváním“, dalším polem jejich působnosti jsou pak urbanistické projekty.

Do ateliéru Kohout-Tichý mě zaválo především loňské zadání a po prvotní zkušenosti jsem neodolala možnosti pokračovat. Každý z architektů pracuje jiným způsobem, což se samozřejmě projeví i ve formě jeho výuky. Páni Kohout s Tichým si za roky praxe vybudovali analytickou strategii, jak uchopit a pochopit prostředí, kde má nový projekt vzniknout. Člověk musí počítat s faktem, že stráví hodiny studiem podkladů, sestavováním analýz a následně kompletováním analýzy analýz. Nicméně tento způsob puzzle pod jejich vedením funguje a postupně vás dovede do momentu, kdy vše zapadne tam kam má, velké měřítko se prolne s malým, obraz místa se promítne do charakteru lokality a pohádka dostane smysl. Ano i trochu té poezie si užijete, až budete na workshopu v rámci cvičení chápání prostoru pobíhat po louce a představovat solitéry, řady a pole. ☺ Žertuji, nicméně pánové Kohout s Tichým i přes své poetické hrátky stojí nohama pevně na zemi a možná i proto jim někdy bývá vyčítán příliš developerský pohled na věc. Student však brzy pochopí, že se spíše jedná o realitu všedních dní a že schopnost přeprat normy patří k architektuře stejně jako návrh dobrého designu. Témata ateliéru jsou vybírána tak, aby bylo možno propojit školní projekty s reálnými podklady a žáci se dostali do diskuzí se starosty, územními plánovači a jinými odborníky.

Jako největší přednost ateliéru hodnotím již naznačovaný komplexní přístup, během semestru si projdete vším, od urbanismu až po řešení stavebních detailů, to vše s velkým nasazením vedoucích a jejich nadšením pro výuku. V odezvě je pak samozřejmě od studentů očekáváno odvedení značného množství práce, pokud člověk hledá možnost snadno projít semestrem, toto není to pravé místo. Ateliérová témata jsou často vybírána možná až v příliš obsáhlá a pokud chcete odvést kvalitní a dobře hodnocenou práci, celý semestr se nezastavíte.

Dle mého názoru patří atelier Kohout-Tichý k náročnějším, nicméně dokáže studentům dát mnoho a to v kterékoli fázi jejich studia, a to je přeci radost.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.