Jaké to je v ateliéru Jana Ambrůze

Do ateliéru Sochařství 2, FaVU v Brně, které vede prof. ak. soch. Jan Ambrůz s doc. Mgr. Pavlem Korbičkou, jsem přestoupila v roce 2013 z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Fakulty umění a designu. Přestoupila jsem proto, že mi ateliér svou náplní vyhovuje a jsem z Brna.

V ateliéru dostáváme zadání, zakázky a pracujeme na vlastních tématech. Zadání mi většinou vyhovují. Po nastoupení jsem začala s úkolem figury. Na rozdíl však od ateliéru Michala Gabriela (Ateliér sochařství 1 na FaVU v Brně), se nejedná o přesnou anatomickou studii, ale spíše o volné přenesení tohoto tématu. Mimo přímo ateliérových zadání dostáváme také zadání od firem, organizací, nadací a podobně. Preferuji však práci na vlastním tématu, i když určené zadání práci částečně vymezí a ulehčí.

Pracujeme většinou jednotlivě. Ke každému je přistupováno individuálně, a podle toho se nám dostává jednotlivých zadání. S prací v týmu zatím nemám moc zkušeností, ale jednou týdně probíhají společné konzultace, kde se probírají jednotlivé práce, a každý se k danému tématu může vyjádřit. Tyto konzultace jsou neodmyslitelnou součástí a myslím, že jsou pro studenty přínosné. Umožňují si k tvorbě vytvořit určitý odstup a je důležité si vyslechnout připomínky nebo jiné názory na danou věc.

Práce na určeném zadání začínají návrhy v podobě skic, různých kreseb nebo modelů v měřítku. Tyto návrhy jsou předloženy na konzultaci a jsou prodiskutovány vedoucím ateliéru, asistentem i studenty. Nejdříve se však po příjezdu vedoucího ateliéru probírá Jinákrajina a problémy při realizaci objektů v okolí vesnice Šarovy, kde pan Ambrůz bydlí a realizuje své nápady. Poté jednotliví studenti předkládají své myšlenky a návrhy, které se ne vždy setkají s porozuměním. Je důležité umět přijmout kritiku, ale také si stát za svým názorem. Nejlépe najít určitý kompromis mezi obojím. Po nalezení společné řeči, se přistoupí k samotné realizaci, která se však během procesu může ještě měnit, někdy i zásadně.

Inspiraci hledám všude ve svém okolí. Pan Ambrůz také čas od času uspořádá plenér v Šarovech, kde mají studenti šanci seznámit se s jeho prací v okolí a také pomoci s prací v krajině. Například sázení stromků, čistění sadu, a podobně. Myslím, že i tyto výlety jsou pro ateliér důležité nejenom pro inspiraci, ale také pro stmelení studentů. Tímto se ateliér odlišuje od ostatních. Nejedná se jen o práci uvnitř ateliéru nebo s počítačem, ale také s prostorem a krajinou.

Každá změna prostředí je svým způsobem inspirativní. Ať chceme nebo ne, naše práce je ovlivněná tím, kdo ateliér vede. Proto jsem ráda za každou změnu, ať už se jednalo o přestup do jiného ateliéru nebo stáž v Estonsku. Konzultace se zkušeným umělcem je vždy přínosná. Při ateliérových konzultacích jsem nikdy neměla větší problém a vždy jsme se dokázali nějak dohodnout. Názory na stejnou věc však mohou být tak odlišné, že je dobré jim až tak nepodlehnout a stát si za svým. Je důležité vědět, proč práci děláte, a jaký má pro vás význam, poté ji stačí už „jen“ obhájit.

Nejvíce si cením klauzury z minulého letního semestru. Vytvořila jsem objekt z větví, který byl vystaven v bývalé tovární hale v Brně na Ponavě. Studenti vyššího ročníku zde uspořádali výstavu. Byla jsem ráda, že mohu svou práci představit i širšímu publiku a účastnit se společné výstavy. Tento objekt byl poté vystaven v Kroměříži na výstavě Sochy zahradě díky tomu, že mě oslovilo sdružení GET ART!. Také si cením výstav v Tallinnu, které jsme uspořádali se studenty na Erasmu. Doufám, že takovýchto příležitostí bude v budoucnu přibývat. Asi jedinou nevýhodou ateliéru je nedostatek studentů a financí na uspořádání více výstav a možností se prezentovat. Jinak mě práce v ateliéru baví a určitě bych jej doporučila případným zájemcům.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů, designérů a umělců.