Renovace rodinné vily Karla Babky a Lídy Babkové-Baarové
Vila byla navržena architektem Ladislavem Žákem jako dvougenerační dům s oddělenými vstupy do dvou vertikálně řešených bytů se vzájemně propojenou dispozicí. Renovace byla zaměřena na sanaci stavebního stavu konstrukcí i povrchových úprav a na obnovení a zlepšení architektonického, provozního i technického standardu.
EARCH.CZ , 18. 8. 2009
Rekonstrukci jsme prováděli s ohledem a úctou k architektonické hodnotě stavby. V podstatě se jedná o renovaci původního stavu včetně zhotovení repasí původních prvků a výrobků. Nezbytné drobné stavební úpravy vynucené současnými provozními a technickými nároky byly minimalizovány a také řešení zahrady sledovalo původní předpokládaný charakter v duchu zásad Ladislava Žáka.
Z HISTORIE
Dům postavil v letech 1937 – 38 Ing. Jiří Palička pro rodinu vrchního magistrátního ředitele Karla Babky a jeho dceru Lídu Babkovou-Baarovou. Původně byl projekt zadán bratřím Šlapetům a na projekt Čestmíra Šlapety bylo již v roce 1937 vydáno stavební povolení. Před zahájením stavby se však rodina rozhodla oslovit Ladislava Žáka. Po roce 1948 byla část vily patřící Lídě Baarové zestátněna. Matka i sestra Lídy Baarové zemřely těsně po válce, otec se svou druhou manželkou, žijící v nevyvlastněné části vily, byli v padesátých letech nuceni opustit Prahu. V roce 1967 dům koupil od vdovy po Karlu Babkovi tehdejší primátor hl. m. Prahy L. Černý, který zde provedl drobné stavební úpravy, např. odstranil samostatné závětří a zazdil vstup do levé části stavby. Dále zazdil a později znovu vyboural boční okno v levém rohu zimní zahrady, podezdil schody pod terasou, zasklil a podezdil závětří, vyměnil plot atd. Výhoda možnosti rozdělit stavbu na dva byty byla využita v devadesátých letech, kdy se levá část domu pronajímala jako architektonická kancelář. V roce 2005 vilu koupil nový majitel.
KONCEPCE RENOVACE
Památková ochrana funkcionalistických staveb naráží na paradox zájmu a úsilí konzervovat původní stav, což je v naprostém protikladu s idejí funkcionalismu, jenž chtěl domy i jejich uživatele zbavit vlivu těžkopádné historie a vytvářet architekturu přizpůsobivou požadavkům doby. U těchto domů platí dvojnásob, že pokud chceme opravdu ctít minulost, nemůžeme nerespektovat, případně se stydět za současnost. Vily Ladislava Žáka jsou z tohoto pohledu unikátním příkladem pro svou výraznou formu, jakou se snažil aplikovat u individuálních zakázek standardizovaný typ sociálního bydlení. V návrhu proto byly uplatněny pouze drobné úpravy dispozic a zateplení obvodového pláště. Snažili jsme se napravit nevhodné novodobé úpravy fasády a interiéru – například jsme odstranili obklad soklu kabřincem, novodobé venkovní dlažby a materiály v interiéru. Zároveň jsme také řešili nevyhovující stavebněfyzikální vlastnosti stavby i drobné dispoziční změny původního stavu.
DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Původní dvojdům po rekonstrukci slouží jako jedna bytová jednotka. Dispoziční zásahy však byly minimální a nadále bude možné vilu po malých úpravách používat dvougeneračně, neboť vnitřní dělení v zásadě zůstalo zachováno. Půdorys je řešen tak, jak je u Žákových domů obvyklé, tedy jako dispoziční a konstrukční dvoutrakt. U jižní fasády se nachází obytný trakt, u fasády severní jsou komunikační a obslužné prostory. Vila má celkem čtyři podlaží a funkční využití hlavních místností zůstalo stejné. Ke změnám došlo pouze v pomocných místnostech tvořících zázemí, např. byl vybudován pokoj hosta s vlastní koupelnou v místě bývalé sušárny prádla, resp. skladu v levé části suterénu nebo jídelní kout v místě bývalé komory či pokoje služky v přízemí.
KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ
Nosnou konstrukci tvoří železobetonový skelet s trámkovými stropy. Obvodové stěny, plnící místy i nosnou funkci, jsou vyzdívané. Trámkové stropy jsou přiznány pouze v některých místnostech v suterénu, většinou byly opatřeny štukovaným podhledem. Vzhledem k výšce uzavřených trámkových stropů a malým konstrukčním výškám místnosti jsou světlé výšky interiéru enormně nízké i na funkcionalistickou stavbu. Nezvykle malá výška místností, pohybující se od 235 do 265 cm, zřejmě architektovi vyhovovala k dokreslení požadované atmosféry vnitřních prostorů, pojímaných jako kajuty.
V průběhu zpracování projektu pro stavební povolení jsme provedli stavebně- -technické a historické průzkumy. V rámci zpracování prováděcího projektu, ještě před zahájením stavebních prací, byla provedena rovněž podrobná pasportizace dochovaných prvků a výrobků, jako jsou dveře, okna, kování, svítidla atd., jež byla předána NPÚ.
Skladby konstrukcí byly zjištěny na základě sond při stavebním průzkumu. Bylo třeba vyměnit nevyhovující skladby střech a také podlahy a dožité konstrukce. Vzhledem k potřebě zlepšit izolační schopnosti zdí a stropů a požadavku odstranit novodobou vnější omítku se provedlo zateplení obvodového pláště tepelnou izolací v míře, která měla co nejméně narušit charakter fasád (cca 50 mm).
STAVEBNÍ ÚPRAVY
Většinou jsme sledovali renovaci původního stavu, resp. původně navrhovaného řešení stavby. K úpravám došlo pouze v místech, kde se stavby z třicátých let nejvíce odlišují od současných nároků na bydlení a způsobu života. Jedná se především o dimenze vstupních partií domu a garáže, nevyhovující provozní propojení obytné místnosti, jídelny a kuchyně, dále vybavení a standard koupelen.
Ponechali jsme pouze jeden vstup při provedení úprav sledujících tvarovou renovaci původního, resp. projektovaného stavu vstupního prostoru. Zádveří bylo zřejmě z důvodu nedostatečného založení silně staticky narušeno. Na základě statického průzkumu a sond bylo rozhodnuto, že se původní železobetonová konstrukce zádveří odstraní a nahradí replikou. Na rozdíl od původního projektu, kde byla konstrukce zádveří otevřená, a byla tedy pouze závětřím, jsme provedli částečné zasklení zádveří provedené se subtilními detaily, které není příliš patrné, takže respektuje původně navrhovaný tvar a charakter závětří. Dále jsme provedli drobnou stavební úpravu vstupu, sledující mírné zvětšení prostorového komfortu, vybouráním jednoho ze dvou záchodů. Původní koncept úzké chodby přitom zůstal zachován.
Malá kuchyně byla od obytné místnosti oddělena chodbou a pouze 70 cm širokými dveřmi v rohu pokoje, kde se počítalo s umístěním jídelního stolu. Přímé spojení mezi kuchyní a pokojem, resp. jídelním koutem bylo zajištěno pouze podávacím okénkem. Vedle kuchyně byla prostorná komora orientovaná na terasu, sloužící zřejmě jako pokoj služky. Z pokoje služky bylo možné obsluhovat obdobným okénkem terasu. S ohledem na původní prostorový koncept stavby jsme kuchyň a komoru vybouráním příčky spojili do jedné místnosti – obytné kuchyně s jídelním koutem. Jídelní kout a obývací pokoj pak byly propojeny menším otvorem u jižní fasády.
V patře jsme pokud možno co nejvíce respektovali řešení Ladislava Žáka, až na drobné stavební úpravy hygienického vybavení. U menších ložnic byly dle původního návrhu doplněny šatnové předsíňky. V nárožní ložnici jsme obnovili oddělení původně navrhované komory – šatny, s mírným posunutím původně navrhované polohy její dělicí stěny směrem k severní fasádě, aby byl zachován přímý vstup ze stávající šatny před koupelnou do ložnice.
Z ložnicového patra vede schodiště na střechu, která je přístupná přes zimní zahradu. Tato místnost, využívaná jako pracovna, byla vybavena nově instalovanou čajovou kuchyňkou. Střecha je částečně využívaná jako terasa se sluneční lázní – soláriem, které je vybaveno sprchou. Po venkovních strmých schůdcích je přístupná komínová lávka, řešená jako vyhlídková plošina.
Polozapuštěné podzemní podlaží vily bylo přístupné jednoramenným schodištěm, uzavřeným na horní i dolní úrovni. Jeho stísněnost jsme eliminovali odstraněním části zdi oddělující schodiště od chodby v suterénu. Spodní část zdi byla, stejně jako u ostatních schodišť v domě, ponechána jako pevné zábradlí s dřevěným madlem. Domnívali jsme se, že schodiště do suterénu bylo takto původně navrženo, což se během stavby potvrdilo, takže jsme vlastně provedli repliku původního stavu. Přímo osvětlenou sušárnu prádla, resp. sklad s přímým vstupem na zahradu jsme navrhli jako pokoj hosta s vlastní koupelnou.
Opakovaným problémem rekonstrukce vil z třicátých let minulého století je nedostatek garážových stání i samotná nedostatečná velikost původních garáží. Přístavby garáží, které zásadně mění původní objem staveb a proporce jejich fasád, vznikají i v tak významných památkově chráněných lokalitách, jako je Baba nebo Hanspaulka. Při rekonstrukci vily na Hanspaulce jsme proto lehký přístřešek na auto zakomponovali do oplocení pozemku, u Paličkovy vily jsme na parkování využili stávající zakrytý prostor pod terasou. Rovněž majitel vily v Neherovské ulici požadoval zajistit garážování dvou aut. Stávající garáž byla sice původně zamýšlena jako dvougaráž, ale vzhledem k velikosti dnešních vozidel se do ní dvě auta nevejdou. Jelikož druhé místo v garáži bude využíváno pouze občasně, nechtěli jsem zahradu i stavbu zatěžovat a znehodnocovat novým objektem pro druhé auto umístěným mimo dům. Velikost garáže jsme tedy řešili prodloužením stávající garáže o prostor dvou skladů a zmenšením prádelny.
DROBNÁ ARCHITEKTURA A ZAHRADNÍ ÚPRAVY
Vyměnili jsme uliční oplocení a novým plotem byla také nahrazena zeď z keramických tvarovek podél příjezdové rampy do garáže. Na jižní straně parcely jsme vybudovali opěrnou zeď pro zahradu, jejíž plocha byla výškově srovnána se sousedním pozemkem na východní straně. Novodobě provedená opěrná zídka z žulových kostek na jižní hranici pozemku byla odstraněna a nahrazena gabionovou zdí.
Stavebně nekvalitní sklípek s parkovacím stáním na střeše byl zbourán a ve větším půdorysném rozměru znovu postaven, ovšem s výrazně sníženou úrovní střechy. Jeho snížením se měla co nejvíce potlačit bariéra, kterou tento objekt tvořil při průhledu do ulice. Příjezdová rampa ke garáži, původně navržená z malých žulových kostek, byla na přání klienta z důvodu použití tehdy pokrokové technologie, s odkazem na Müllerovu vilu, provedena z asfaltu. Novodobé schody z betonu spojující chodník s plochou před garáží byly nahrazeny pozvolnějším kamenným schodištěm. Rovněž chodník od branky ke vchodu je zhotoven z pískovce, pouze na chodníčku před jižní fasádou se uchovaly a byly repasovány původní kameny.
Necitlivě osazené a příliš dominantní symetrické schodiště do zahrady odporovalo pojetí zahradních úprav realizovaných Ladislavem Žákem. Navrhli jsme proto dvě nová schodiště respektující nástupy do domu, nakonec bylo realizováno pouze jedno. Také další řešení zahrady zpracované architektkou Fingerovou sledovalo předpokládaný charakter zahradních úprav v duchu zásad Ladislava Žáka. Záměrně jsme proto potlačili užitkovost zahrady. Ovocné stromy byly nahrazeny sortimentem stromů a keřů odpovídajících potřebě clonit pozemek od novodobých činžovních domů i duchu a architektonické formě stavby.
Více k tématu
RENOVACE RODINNÉ VILY KARLA BABKY A LÍDY BABKOVÉ-BAAROVÉ, NEHEROVSKÁ 677/8, PRAHA 6
KLIENT soukromá osoba AUTOR prof. Ing. arch. Ladislav Lábus ARCHITEKTONICKO-STAVEBNÍ ŘEŠENÍ prof. Ing. arch. Ladislav Lábus, Ing. arch. Martina Novotná SPOLUPRÁCE Ing. arch. Petr Cimbulka, Ing. arch. Mgr. Norbert Schmidt ZAHRADNÍ ÚPRAVY Ing. Radmila Fingerová STATIKA Ing. Karel Jerie / YESTA REALIZACE 2008
Psáno pro časopis ARCHITEKT 07 2009
Uložit
Uložit
