Kongresové centrum ve Zlíně konečně dokončeno!

Zlínské centrum od Evy Jiřičné bylo 29. září slavnostně otevřeno

Polyfunkční budova Kongresové centrum Zlín, architektonický unikát, který navrhla slavná česká architektka, zlínská rodačka Eva Jiřičná, se dočkala slavnostního otevření. Stalo se tak ve středu 29. září, tedy přesně čtyři roky, tři měsíce a tři dny od položení základního kamene. V rámci slavnostního ceremoniálu zde zahrála svůj první koncert Filharmonie Bohuslava Martinů a sedmnáct osob převezalo "Ocenění primátorky" za osobní podíl při přípravě a realizaci stavby Kongresového centra. Pokřtěn byl rovněž almanach o stavbě Kongresového centra Zlín aneb Příběh proskleného diatomu.

"Tento okamžik je v mnohém symbolický. Spolu s paní Jiřičnou, jejíž otec u Bati pracoval jako architekt, se do Zlína vrací odvážná architektura," řekla primátorka Zlína Irena Ondrová. Osobní přání pro své dílo má i Eva Jiřičná: "Já bych svému dítku - stavbě popřála, aby bylo jako ta olympijská pochodeň, která bude vždycky funkční a nezhasne. A aby pokaždé přišli správní lidé, kteří běží rychleji a rychleji, a kteří se na ní nějak pozitivně podepíšou. Pokud bude pochodeň hořet, běžci stále poběží a ještě to způsobí lidem radost, bude to zadostiučinění i pro mě samotnou."

Zlín nyní získává reprezentativní budovu, která bude sloužit zejména jako kulturní a společenské centrum pro obyvatele města i širokého okolí. Jejím otevřením získala také celá Česká republika: po mnoha desetiletích se totiž otevírá nový koncertní sál s vynikající akustikou pro více než 800 lidí. K dispozici je dále komorní sál pro 88 osob či restaurace s terasou a salónky. Na konci 80. let měl Zlín čtyři velké kulturní sály s jevištěm. Byl to Dům kultury, Družba, divadlo a Dům umění. Do konce devadesátých zůstala zachována pouze divadelní scéna a Dům umění. "Nové společensko-kulturní centrum bylo více než nutné. Opakovaně se objevovala oprávněná kritika toho, že ve Zlíně je jen málo vhodných míst například pro pořádání plesů, společenských akcí a podobně. Diskuze trvala řadu let, ale situace zůstávala stále stejná," připomněla primátorka Irena Ondrová.

V Kongresovém centru Zlín najde hned po Novém roce svůj domov Filharmonie Bohuslava Martinů, která se sem přestěhuje z nevyhovujících prostor dřívějšího Památníku Tomáše Bati, nyní Domu umění.

Na přelomu září a října projde Kongresové centrum zatěžkávací zkouškou. Naplánovány jsou první kulturní akce, jako například módní show, koncertní provedení muzikálu Ondřeje Soukupa Johanka z Arku s Filharmonií Bohuslava Martinů a s hosty či koncert Ohrožený druh Michala Horáčka. Poté se centrum ještě do Vánoc uzavře, aby bylo možné připravit vše potřebné pro závěrečnou kolaudaci a na stěhování Filharmonie Bohuslava Martinů.

Výdaje na kongresové centrum dosáhnou 636 milionů korun, Zlín však ze své pokladny zaplatí jen 160 milionů korun. Zbývající částka bude uhrazena z dotací. Z Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Střední Morava bude na Kongresové centrum vyčleněno 331 milionů korun, český stát přispěl 65 milióny korun, dalších osmdesát milionů korun pochází od Zlínského kraje a byly uvolněny díky úspoře z titulu vzniku obecně prospěšné společnosti Filharmonie Bohuslava Martinů.

Spolu s Univerzitním centrem Tomáše Bati vytváří Kongresové centrum jeden celek logicky navazující na typickou zlínskou meziválečnou architekturu. Nové budovy však nekopírují stávající zástavbu, ale vnášejí do Zlína moderní architektonické prvky a konstrukční řešení. Budovy stojí na místě bývalých Masarykových škol, které byly v roce 1988 strženy.

Podle informací z různých zdrojů se slavnostní zahájení pokusí narušit účastníci ohlášeného shromáždění občanů a politické strany. Oznámenou trasu pochodu chtějí změnit tak, aby svým chováním co nejvíce zkomplikovali hostům příchod do nově otevírané budovy kongresového centra.

Stavba budoucnosti ve Zlíně: zářící diatom

Nově otevírané Kongresové centrum Zlín od architektky Evy Jiřičné se skládá ze dvou objektů. Tím prvním je výhradně prosklená vstupní část se šatnami, pokladnami, informačním střediskem a restaurací s terasou v prvním patře. Druhý, dvoupatrový objekt tvoří dva víceúčelové sály – jeden větší a jeden menší - s akustickými obklady a podhledy. Oba sály propojují výtahy se sklady v prvním a druhém podzemním podlaží. Prostor pod hledištěm velkého sálu zabírají strojovny vzduchotechniky a chlazení, předávací stanice a výměník. Kolem hlavního sálu umístila Eva Jiřičná třípodlažní prstenec obslužných prostor. Jsou v něm ladírny a zkušebny, administrativní a sociální zázemí. Pod střechou našlo místo nahrávací studio.

Nosné konstrukce kongresového centra jsou z monolitického železobetonu. Vertikální nosný systém hlavní části budovy tvoří vnitřní stěna kolem velkého sálu tloušťky 550 mm, dělící stěny, obvodové stěny a železobetonové sloupy. Tyto prvky podporují železobetonové monolitické stropy suterénu, stropy pater a železobetonové mezistropy, konzolovitě vyložené hlediště, skořepinu střechy a ocelové střechy. Sloupy po obvodě jsou uspořádány v modulu 5,5 m a navazují na obvodovou stěnu v suterénu. Stropy jsou navrženy ve více výškových úrovních, část svislých nosných konstrukcí je po patrech vynášena na stropech nižších pater. Tyto přechodové konstrukce tvoří zesílené desky nebo trámy. Do spodního líce skořepiny nad velkým sálem a stropní desky nad malým sálem se kotví ocelové obslužné lávky a divadelní technika.

K nejsložitějším stavebně konstrukčním problémům při budování Kongresového centra Zlín patřilo řešení střechy, na níž jsou umístěny motory klimatizace, vzduchotechniky, měření a regulace. Aby mohla nevzhlednou techniku Eva Jiřičná opticky zakrýt, hledala inspiraci v přírodě. Vybrala si miniaturního mořského živočicha, který se jmenuje diatom a jenž má uprostřed dvě tepny, a z nich vedou ke krajům malá žebírka. Při pohledu z ptačí perspektivy střešní nosníky připomínají právě tyto dvě tepny.

Fasádu Eva Jiřičná navrhla zdvojenou. Ta předsazená je zcela v jejím charakteristickém stylu: prosklená, připevněná na subtilních ocelových konstrukcích. Je tvořena luxferovými panely v ocelovém rámu o rozměrech 2,7x2,7 m, což značně ztěžovalo jejich dopravu na stavbu i následnou montáž. "Budovu jsme obalili velkými skleněnými bloky. Budou matné, aby se při nočním osvětlení světlo rozptýlilo. V noci, kdy bude mít budova největší kulturní život, bude do okolí krásně svítit," popsala Eva Jiřičná. Tohle vše společně dává budově futuristický vzhled, který svou lehkostí doplňuje dominantní, ucelenou budovu Univerzitního centra.

Vzhledem k tomu, že kongresové centrum bylo postaveno jako domovská scéna Filharmonie Bohuslava Martinů, velice záleželo i na vytvoření špičkového koncertního sálu. Akustické obklady se kvůli nejvyšší kvalitě šíření slova a tónu ladily v laboratorních podmínkách. Sál se bude ještě dlouhé měsíce po dokončení zkoušet a "dolaďovat." Tak je to obvyklé: například zvuk ve slavné opeře v Sydney odborníci ladili přes dva roky. "Stěny sálů jsou obloženy akustickými panely o váze 260 kg, v některých místech až ve výšce 11 metrů, což komplikovalo vlastní montáž. Podhledy ve velkém sále byly svými tvary náročné na čas i práci," řekl Pavel Pilát, generální ředitel společnosti Metrostav a.s. Budova je zajímavá i použitými materiály. Byla jich nepřeberná škála: beton, ocel, dřevěné MDF desky různých barev a tvarů, sklocementové akustické panely a sklo. "Pokud bych ale měl pro zajímavost vybrat některé z těch hlavních, pak to bylo více než 3,5 tisíce metrů krychlových betonu, více než 500 tun betonářské výztuže, zhruba 20 tisíc metrů čtverečních bednění, téměř 300 tun konstrukční oceli. Dále desítky kilometrů kabelů pro rozvody elektřiny a audio a video techniky. S ohledem na fasádu to bylo také 13 tisíc skleněných tvárnic, takzvaných luxfer a dále třeba dva tisíce různých typů svítidel," řekl Juraj Surovič, místopředseda představenstva PSG a.s.

Architektka Eva Jiřičná na stavbu zhruba jednou měsíčně přijížděla dohlížet osobně a i zde se projevila její důslednost a smysl pro detail. "Vyžadovala vždy perfektně odvedenou práci a měla vysoké nároky na dodržování projektové dokumentace. Důležité detaily projednávala bezprostředně s vedením stavby a vždy osobně. Práce s ní byla zajímavá, ale zároveň také náročná. My jsme s tím však neměli problém. Bylo to inspirativní," doplnil Zdeněk Talaš, generální ředitel IMOS group s.r.o.

Na spolupráci s Evou Jiřičnou vzpomíná také primátorka Zlína Irena Ondrová: "Vždy trvá na stoprocentní kvalitě, a přitom je velmi nekompromisní i sama k sobě. Zůstává stále skromná, pokorná k profesi, kterou dělá s velikou láskou. Vůbec nechápu – když ji vidím lézt po těch výškách a konstrukcích, kde v sobě pořád bere tolik odvahy a energie. Jsem moc šťastná, že jsme ji oslovili a ona nabídku na projekt přijala. Vždyť i její otec byl architektem u Baťů, takže ona se vlastně právě teď prostřednictvím architektury vrátila oklikou zpátky ke svým kořenům."

Ačkoli je Kongresové centrum unikátní svojí konstrukcí, použitými materiály i jednotlivými prvky, největší potíže stavitelům nedělala samotná budova. Shodují se, že jedním z největších problémů bylo počasí: "Museli jsme se potýkat s velmi dlouhou zimou,netradičně dlouhým obdobím nízkých teplot a mrazů, které nám neumožňovaly realizovat některé technologie v plánovaných časech, a poté do toho přišla ještě dlouhá doba jarních dešťů. Takže počasí nám opravdu nepřálo," dodal Juraj Surovič z PSG.