Hvězdně obsazený architektonický program na pražském Quadriennale

A nepůjde jen o originálně pojatý architektonický prostor pro současné umění - impozantní instalaci boxů na piazzettě Národního divadla - či mezinárodní architektonickou výstavu a kreativní laboratoř v podmanivém prostředí Pražské křižovatky (Kostel sv. Anny).

V programu Pražského Quadriennale (PQ) najdou zájemci také přednášky, prezentace či moderované diskuse s několika desítkami mladých i zavedených architektů, urbanistů anebo tvůrců pracujících programově s veřejným prostranstvím. „Rádi bychom v Pražské křižovatce vytvořili mezinárodní diskusní fórum o architektuře a prostoru pro současné umění a divadlo. Proto jsme pozvali světoznámé osobnosti z různých oborů, jako jsou sociolog Richard Sennett, architekti Arata Isozaki a Charles Renfro či teoretik Marvin Carlson. Do debaty se zapojí i Václav Havel a Eva Jiřičná, kteří Kostel sv. Anny znovuobnovili jako křižovatku názorů, myšlenek a tvůrčího dialogu,“ říká Daniela Pařízková, výkonná ředitelka PQ.

Výmluvný je už samotný název Architektonické sekce: Divadelní prostor přítomný a budoucí. Výstavní část i výzkumná laboratoř mají společného jmenovatele, kterým je krize současné divadelní architektury a prostoru pro divadlo. Výstavní části architektonické sekce se zúčastní na tři desítky zemí z celého světa, které budou prezentovat realizace z posledních let, projekty, které spatří světlo světa až po PQ, či čistě teoretické vize prostoru pro současné divadlo či umění.

„Chceme tvůrčím způsobem mapovat, co aktuálně znamená ´prostor pro performance´, kde lze hrát divadlo či realizovat jinou uměleckou formu,“ říká kurátorka Dorita Hannah. „Budeme od architektury staveb abstrahovat více k architektuře prostoru, času i lidských vztahů. I diváci se mohou setkat s performance v rámci politického mítinku nebo veřejného parku.“

Všechny hlavní programové části PQ pojí pečlivý výběr architektů a designérů. Zmíněné boxy vzniknou podle projektu izraelského architekta Orena Sagiva (rozhovor s Orenem Sagivem zde). Prostor Veletržního paláce, kam je situováno hlavní centrum Pražského Quadriennale, bude připraven na základě návrhů progresivního polského ateliéru WWAA a generálního komisaře PQ 2011 Borise Kudličky. Ti například společně projektovali i oceněný Polský pavilon na loňské výstavě EXPO v Šanghaji.

Více na www.pq.cz.

Foto 1: Nizozemí

Nalezený prostor na Mléčné dráze

Amsterdamské městské divadlo se poprvé otevřelo návštěvníkům v roce 1894 a od toho dne zůstává nejvýznamnějším divadlem v Nizozemí. Jeho domovský soubor je největší a nejdůležitější holandské divadelní seskupení Toneelgroep Amsterdam.

Na konci 80. let 20. století dal soubor Toneelgroep Amsterdam jasně najevo, že tradiční kukátkové jeviště Městského divadla už nevyhovuje jeho uměleckým potřebám. Soubor budovu divadla opustil a přesunul se do opuštěné tovární haly. Postupně však začal toužit po variabilnějším divadelnějším prostoru blíže amsterdamské divadelní čtvrti. Po dlouhém hledání padlo rozhodnutí postavit za Městským divadlem novou scénu.

Za Městským divadlem se nachází Melkweg (Mléčná dráha), což je mezinárodně proslulý hudební klub. „Mléčná dráha“ chtěla větší sál pro koncerty. Byla vypracována studie, která měla zjistit, zda je možné projekt koncertního sálu spojit s výstavbou jednoúrovňového divadla. Odpověď byla kladná.

Ukázalo se, že je možné Melkweg rozšířit ze hranice pozemku Městského divadla a novou divadelní scénu postavit na budově Melkweg. Tím se Městské divadlo a Melkweg spojily a v centru Amsterdamu vznikl jedinečný komplex se sedmi sály celkem pro 5000 diváků.

Nové auditorium bylo dokončeno v roce 2009 a lze jej využívat mnoha různými způsoby: jako tradiční divadlo s pevnými sedadly, jako koncertní sál pro 1500 stojících nebo 850 sedících diváků, nebo jako víceúčelový prostor (black box) umožňující experimentování s různým uspořádáním hlediště a jeviště. Auditorium spojuje atmosféru „nalezeného divadelního prostoru“ se špičkovou technologií moderního variabilního divadla / koncertního sálu. 

Foto 2: Švédsko

Švédsko si ke své prezentaci zvolilo prostor, který byl původně postaven za zcela jiným účelem, ale posléze byl přeměněn, aby mohl být využíván tak, jak je využíván dnes.

R 1 byl prvním jaderným reaktorem ve Švédsku. Byl to výzkumný reaktor umístěný ve skále 25 m pod Královským technologickým institutem (KTH) nedaleko Stockholmu.

Reaktor byl v provozu od 13. července 1954 do 6. června 1970. Poté byl přemístěn a zbyla po něm hala, která zůstala nevyužita až do konce 90. let 20. století, kdy ji organizace KTH Media začala využívat k nejrůznějším performancím a k mediálnímu výzkumu.

Foto 3: Slovensko

Stanice Žilina-Záriečie je nezisková organizace, jež přeměnila starou železni stanici v prostor, který lze využívat k akcím alternativní kultury. Zajímavým aspektem tohoto projektu je skutečnost, že divadlo je vyrobeno z netradičního materiálu - z bas od piva.

Recyklací železniční stanice vznikl multifunkční kulturní objekt a recyklace bas od piva stvořila současný architektonický objekt - divadlo.

Foto 4: Kanada

Operní paleta

Dočasnou efektní architekturu stvořenou pro konkrétní akce lze přestavět, zpochybnit a zrevidovat. Lze ji rozebrat, odstranit a předělat. Lze ji obnovit a vzkřísit jako přemalovaný detail na staré olejomalbě. Architektovi nabízí vzácnou příležitost práce s dočasností, ve které přetrvává jen myšlenka nebo prostorový předpoklad, který se vyvíjí a proměňuje v průběžném procesu zkoumání a tvorby, témat a materiálů.

Operní paleta předkládá návrh proměny banálního, běžného předmětu (transportní palety) ve stavební kámen dočasné venkovní operní scény. Paleta je pojata jako všestranný architektonický prvek, který slouží jako stavební materiál, podpůrný konstrukce i dekorace.

Využití palety je vlastně cesta: z továrny na scénu a zpět. Projekt se nachází ve dvoraně Konzervatoře v Quebec City vedle nejvýznamnějšího divadla města. Tato dvorana a Grande Théâtre byly postaveny v roce 1970 na základě mezinárodní soutěže návrhů, ve které zvítězil Victor Prus a od té doby je využívána jen zřídka.

Operní paleta bude postavena v létě 2011 pro 1. Quebecký mezinárodní operní festival, který otevře tenor Plácido Domingo.