Výzva v podobě Komenského mostu

Obnovení této historicky rostlé situace v limitujících podmínkách daných investičními náklady bylo výzvou, vyžadující nejen technickou vynalézavost, ale i určitou architektonickou zdrženlivost a vůli vyvarovat se jak přehnaným modernistickým gestům, tak i retrospektivně-nostalgickým reminiscencím. Vedle poměrně nízkých investičních nákladů to byl především požadavek zachování historických nábřezních opěr, který se stal zásadním kritériem omezujícím volbu nosné konstrukce na statické soustavy působící v podélném směru na opěry jako prostý nosník.

Požadavek na kolektor sítí přivedl autory na myšlenku proměnit tento většinou druhořadý prvek na centrální prvek nosné trámové konstrukce, tím, že ho použili jako centrální tlačny článek, stabilizovaný předpjatými táhly. Nosnou konstrukci tak tvoří prostorově tuhý trojhran s důsledným dělením na prvky namáhané tlakem a na prvky namáhané tahem.

Svou koncepcí se jedná o systém příbuzný tensegritním konstrukcím, a to tím, že využívá jeden z jejích principů, tj. předpjetí tažných prvků silou, která v nich zajišťuje tahové síly ve všech zatěžovacích stavech. Předpjetí bylo do tahového systému vnášeno hydraulicky, a to přes napínákové matice umístěné uprostřed jednotlivých táhlových polí. Nosná konstrukce byla smontována na břehu na provizorních podporách, kde byla předepnuta. Poté byla usazena autojeřábem na připravená ložiska nábřežních opěr.