Na průsečíku městského dění

Knihovna se nachází v cípu dříve industriálního ostrova, jehož strategická poloha mezi historickým centrem a rozvojovou částí města představuje ideální prostor k odstartování nového rozvoje celé oblasti. V budoucnu má být ostrov přetvořen v obytnou čtvrť s pestrou nabídkou kulturních i sportovních aktivit. Již dnes se zde nachází vysoká škola umění, koncertní sál, dále sportovní kluby a celá řada alternativních, uměleckých prostor, vlévajících lokalitě novou krev do žil.

Budovu definují dvě křížící se osy, jež dávají vzpomenout na půdorys gotických katedrál nebo řeckých kostelů. Orientace os však není udána liturgickými pravidly, ale tvoří je spojnice nejdůležitějších bodů města. Severojižní linie propojuje románský ženský klášter, nacházející se na nejvyšším vrcholku města, a centrální nádraží na jihu. Mužský klášter v západní části a oblast nové výstavby směrem na východ představují vrcholky pomyslné západovýchodní osy. Kříž tedy nejenže tvoří rafinovanou formu budovy, která své okolí nenuceně navádí přímo do svého středu, ale též definuje vztah novostavby k historickému kontextu města. Ve výsledku představuje silný znak vytyčující nové centrum.

Ústřední prostor knihovny je situován na průsečíku os. V celkovém konceptu reprezentuje prázdno jakožto protiklad k hmotě, zastupovanou jednotlivými křídly. Vstup umístěný po obou stranách této centrální části umožňuje plynulý průtok návštěvníků. Ti se ke vchodu dostávají skrze venkovní předprostory, jenž jsou definovány každou dvojicí křídel.

Přízemní patro má podobu open space, ve kterém se ve volném uspořádání nacházejí informační kiosek, výstavní prostor, vstup do posluchárny a restaurace s venkovní terasou. Přímo uprostřed dění je umístěn eskalátor, který návštěvníky navádí vzhůru do vyšších pater, kde začínají jednotlivá oddělení knihovny. První patro disponuje velkorysými, 6 metrů vysokými okenními tabulemi poskytujícími dostatečný přístup světla a rozsáhlé výhledy na město. Otvírajíc se do všech čtyř světových stran, vytváří dojem kontinuálního propojení s bezprostředním okolím. Mezi okny je, strategicky uprostřed, umístěna čítárna. Z té se do stran rozpínají další části. Každému ze čtyř křídel je zde přiřazeno odlišné oddělení knihovny s jiným vnitřním uspořádáním. Humanitní vědy, věda a technika, literatura a umění jsou tak separovány a zároveň v maximální interakci, setkávajíce se v prostoru čítárny. Pohyblivý nábytek, umožňující změnu uspořádání dle potřeby, otevřenost a plynulost prostoru jen dále umocňuje, stejně jako studijní stoly, volně rozmístěné, neuzavírající se do separovaných studoven.

V posledním, třetím patře lze nalézt dětské oddělení, kolem něhož jsou situovány jednotlivé prostory určené administrativě, logistice a ostatnímu zázemí knihovny. Náznaky konstrukčního systému, které v prvních patrech knihovny prakticky nejsou patrné, se zde poprvé prodírají na povrch. Budova je nesena obrovskými, 4 metry vysokými nosníky, podporovanými pouze v jádrech, které se nachází na konci každého křídla. Sofistikovaná konstrukce tak osvobozuje fasádu a čítárnu od jakýchkoli sloupů a umožňuje jednolité, nedělené působení budovy zvenku i zevnitř.

Fasáda samotná má potom v každém patře jiné členění. Nejvýraznější částí logicky zůstává úroveň prvního patra. Zde jsou umístěny okenní tabule největších rozměrů, se speciálními vypouklými skly, které z odrazů světla a okolního prostředí vytváří deformované obrazy. První a třetí patro je dále rozčleněno na pravidelné úzké pruhy, vytvářející kontrast s otevřeným, jakoby prázdným druhým patrem. Skleněná fasáda po celém obvodu střídá transparentní a neprůhledné části. Pod přízemním patrem se skrývá betonový sklep se speciální voděodolnou membránou. Ta má za úkol ochránit zde umístěný archiv a cenné historické sbírky.

Knihovna v Caen jakožto nové centrum, nové místo setkání a kultury představuje další z kvalitních realizací francouzských veřejných budov.