Dřevěné věžáky pro studenty

Studentské bydlení obvykle zabředává do průměrnosti, kdy jsou obyčejné ubikace vršeny jedna na druhou v co nejlevnějším možném provedení a ponechané sobě napospas bez jakýchkoliv doplňkových funkcí a zařízení. Projekt Moholt 50|50 je reakcí na tento stav. Do stávajícího kampusu ze 60. let vnáší nové kolektivní bydlení a služby pro studenty i pro veřejnost. Tvoří nové aktivní centrum a odstraňuje psychologickou bariéru mezi kampusem a jeho okolím.

Komplex se nachází v norském Trondheimu. Název Moholt 50|50 evokuje bod obratu v historii studentského městečka. Přesně 50 let po otevření prvních studentských ubikací byla vypsána soutěž pro mladé architekty, aby přišli s vizí na další půlstoletí. Vítězný projekt přišel s návrhem věží, který je věrný ideálům studentských hnutí a organizací a ve kterém je každé patro malým studentským kolektivem: nabízí soukromé prostory pro individuální potřeby i kolektivní prostory podporující spolupráci, společenskou odpovědnost a toleranci. Každé patro neboli kolektiv obsahuje 15 bytů se samostatnými koupelnami. Rezidenti zároveň sdílejí kuchyň, jídelnu/obývák, vstupní halu a společné toalety. Přízemí každé z věží nabízí prostory zaměřené na veřejné služby a život studentských organizací a také komerční prostory. K studentskému bydlení se v celém areálu připojují školka a knihovna s prostory pro studentské aktivity. Všechny budovy jsou zhotoveny z křížem vrstveného masivního dřeva (CLT) a aspirují na značnou energetickou úspornost. Moholt 50|50 je největším projektem s CLT konstrukcí v Evropě.

Urbanismus

Vůdčí ideou bylo natáhnout skrze studentské městečko novou ulici, sevřený a aktivní městský prostor. „Moholt allmenningen“ čili „moholtská náves“, jak se ulici nyní přezdívá, svádí stávající stezky a cestičky dohromady, propojuje je do širšího systému a dává vzniknout většímu veřejnému prostoru. Moholtská náves je sdíleným prostorem přístupným pohotovostním vozidlům, zásobování i vozidlům pro hendikepované. Je navržena jako veřejné místo s lavičkami, pódiem, parkováním pro kola a výsadbou, zkrátka místem, kde se lidé mohou potkávat.

Od cihly k CLT konstrukci

V původním soutěžním projektu byly věže navrženy konvenčními konstrukčními metodami; jako ocelové a betonové konstrukce s cihlovým pláštěm, který měl odrážet stávající rozložitou zástavbu studentských domků. Architekti se ale ve snaze o dosažení energetické účinnosti budovy obrátili k možnosti přeměnit konstrukci budovy na konstrukci zhotovenou formou CLT. Věže se nakonec díky relativně nízkému rozpětí a půdorysu ve tvaru písmene Y ukázaly pro CLT konstrukci ideálními.

Životní prostředí

Hlavními prvky udržitelnosti projektu jsou konstrukce z CLT, geotermální vytápění a redukovaná energetická náročnost, zcela v duchu standardů pasivních domů. Místní teplárna má 23 geotermálních studní, rekuperaci tepla z ventilace i z odpadní vody a solární tepelná čerpadla. To vše poskytuje integrovaný energetický systém. Užití CLT konstrukcí redukovalo až 57% tvorby CO2 při stavbě budovy a produkce téhož plynu je v běžném používání budovy redukována až o 70% oproti norským standardům.

Pět devítipatrových věží má po 28 metrech. Sklepení a přízemní patro jsou z železobetonu, ale od prvního až po deváté patro je budova z CLT prefabrikátů. Ty byly pro své přirozené pohledové kvality ponechány směrem do interiéru odhaleny. Dosáhlo se tak robustního a zároveň skromného výrazu.

Pro potřeby stavby prošla konstrukce i „zkouškou ohněm“, požárním testem, při němž byly shromážděny informace o šíření požáru, rychlosti ohořívání materiálu a kapacitě požárních rozstřikovačů.

CLT prvky mají, podobně jako ostatní dřevěné prvky, tendenci smršťovat se v tečných a radiálních směrech. Opláštění ale studentským věžím dává teleskopický charakter, takže jsou schopny vstřebat srážení podlahových prvků bez toho, aby na plášti vznikaly jakékoliv tenze.

Fasáda je obložena borovicovými panely ošetřenými technikou Kebony [tj., impregnací furfurylalkoholem, tekutinou vznikající jako vedlejší produkt sladovnického průmyslu]. V přízemí je obklad ošetřen ohnivzdorným mořidlem, zatímco zbytek fasády je v tomto ohledu ponechán neošetřen a bude stárnout přirozeně, vystaven vlivům počasí.