60. léta očima těch, kdo je spoluutvářeli

Publikace mapuje českou a slovenskou architekturu, i když ze zřejmých důvodů je kladen proporční důraz na tu českou. Každý z respondentů je v publikaci před svým textem či rozhovorem představen jednou stranou, na níž je možné se dočíst základní biografická fakta od data a místa narození přes výčet realizací až po významné publikace, které se o něm zmiňují, sborník tak v tomto ohledu slouží i jako malá encyklopedie lidí činných v architektuře v 60. letech.Kolektiv autorů nejprve připravil rešerše stávajících informací, a s postupující prací zjistil, že (a jaká) existují bílá místa. Ač projektů i realizací, se kterými se autoři setkali, byl bezpočet, stále tu chyběla nějaká společná teorie, manifest, popsaný způsob nazírání, jak to bylo příznačné pro meziválečnou architekturu, ale i padesátá léta. Je to vlastně paradoxem, neboť po výrazové stránce byla 60. léta kompaktnější, než některá předchozí období s jasně proklamovaným programem. Z tohoto pohledu je publikace jistě přínosem, neboť přináší novou optiku, jejíž prostřednictvím můžeme šedesátá léta nazírat. Památník SNP (foto: Dušan Kuzma)EmauzyNeformální formaZvolená forma přesto, že sleduje určitou kostru volně položených (až řečnických) dotazů, je velmi pestrá, neboť zpovídaní měli ve způsobu vyjádření na výběr. Jak píše v úvodu jeden z autorů knihy, Petr Vorlík: „Při hledání metody, jak nejlépe zodpovědět všechny naše otázky, nebo alespoň otevřít širší diskusi, byly pro nás východiskem a inspirací retrospektivní sborníky z ostatních oblastí kultury. Oslovili jsme proto dopisem architektonickou veřejnost s cílem vytvořit sborník autentických záznamů osobních vzpomínek pamětníků šedesátých let v architektuře. Naším přáním bylo pojmout co nejširší spektrum respondentů."Někteří z respondentů odpovídali formou dopisu, další poskytli kolektivu autorů rozhovor. Někdo vzpomínal na politické klima, další na architekturu obecně, jinde je autor představen skrze své dílo. Bohužel konkrétní rejstřík respondentů je ovlivněn i tím, že někteří z významných autorů již zemřeli, někteří zase na výzvu zhodnotit toto období nereagovali.Ne všechna jména jsou synonymem pro špičkovou architekturu „zlatých šedesátek“, ne všichni měli na architekturu této éry zásadní vliv. V tom je kniha poněkud zrádná, neboť čtenáři, který se poprvé významněji střetává s architekturou zkoumaného období, se mohou věci zásadnější a důležitější v kontextu těch méně podstatných rozmělnit, zasvěcenější čtenář zase bude k výběru některých respondentů kritický. Výzkumný záměr, díky němuž vznikal na fakultě architektury v Praze v letech 1999-2004 tento sborník, je však třeba chápat v jeho intencích: totiž představit šedesátá léta pokud možno zeširoka. Lunární základna, Emauzy, Jihozápadní Město či zkáza MostuTechnologický optimismus vedl Tomáše Brixe k návrhu obydlené lunární základny, která je v knize představena, Milan Pavlík vzpomíná na památkovou péči v té době, slovenský architekt Vladimír Dedeček je kromě rozhovoru připomenut například realizací Vysoké školy zemědělské v Nitře, která připomene Niemeyerovu poslaneckou sněmovnu v Brasílii a jejíž hlavní sál je zastřešen v nerviovském duchu. Ve sborníku je také například Dušan Kuzma, autor Památníku SNP. Alena Šrámková odkrývá pozadí budovy ČKD na Můstku a Ivo Oberstein, jeden z hlavních autorů urbanistického celku Jihozápadní Město, zase odpovídá na dotazy, které se z velké části týkají problematicky sídlišť a toho, jaký na ně byl pohled v době jejich vzniku. Karel Kibic pak hovoří například o charakteristické dostavbě Emauz či o demolici starého Mostu – konkrétně text o zkáze jednoho z nejkrásnějších českých historických centrech je v dnešní době velmi poučný, neboť nabízí i pohled ekonomický. Karel Kibic píše: „Dohodli jsme se, že rychle zpracuji dvě varianty (historické jádro zachované na uhelném pilíři a zbořené s plným vytěžením území) s ekonomickým vyhodnocením (...). Obě varianty vycházely ekonomicky zhruba stejně. Pak však přišla normalizace a s ní byl i konec diskusí o možnosti zachování Mostu."Pro ty, kdo se zajímají o architekturu 60. let, nebo se chtějí něco dozvědět nejen o jednotlivých realizacích, ale i duchu doby, je sborník zajímavým studijním materiálem. Nesvádí automaticky k lineárnímu čtení, ale ani není určen jen k prolistování, takže nemusí ihned skončit na hromádce dalších knih.Název: Šedesátá léta v architektuře očima pamětníkůAutoři: P. Urlich, P. Vorlík, B. Filsaková, K. Andrášiová, L. PopelováVydalo: Vydavatelství ČVUT, PrahaRok: 2006Publikaci je možné si zakoupit přímo v prodejně skript ČVUT na Thákurově ulici v Dejvicích.